To už bude nějaký pátek, co se vaše rodina stará o zajištění atrakcí a doprovodného programu při Václavské pouti.

Bude to, myslím, přes dvacet let, co připravuji pouť pro Strakonice. A když ne já, tak to byla v mezičase rodina mé sestry. Pravda, už je to skoro historie. Poutě jsem plánoval ale i dřív. Měl jsem ještě za dob fungování Parku kultury v Českých Budějovicích na starosti právě Strakonicko a Prachaticko. Tehdy měl Park kultury každý kraj. Poutě dělával i můj otec – ale to už je opravdu pro pamětníky. Možná ti starší vzpomenou na poutě u strakonického nádraží. Stánky tehdy bývaly v Bezděkovské ulici.

Kolik atrakcí vlastníte?

Kolem třiceti. Zatímco moji rodiče jezdili po vesnicích s houpačkou a střelnicí a bylo to pro lidi dostačující, dneska bychom neuspěli, protože zákazník je velice náročný. Nejsou-li na akci minimálně tři velké atrakce, nepovažují to za pouť. My máme některé atrakce dvakrát, abychom se mohli rozdělit, sejdou-li se dvě akce najednou. 

Chystáte nějakou novinku? Václavská pouť se kvapem blíží.

Jsem Strakoňák, nikdy bych Václavskou pouť neošidil. I když se ta  letošní termínově shoduje s velkou akcí v Mělníku, podařilo se nám dostat do Strakonic atrakce ve stejném počtu jako vloni. Návštěvníci tedy nepřijdou ani o adrenalinové atrakce, máme dohodu s provozovateli v jiných krajích a formou výměny za jinou výpomoc nám je sem pošlou. Nedávno třeba do Kutné Hory nesehnali ruské kolo, tak jsme jim pomohli. Je to na oplátku.

Řetízkové a dětské kolotoče, houpačky, ruské kolo, horská dráha, autodráha, lochneska a střelnice. Tyhle atrakce jsou moje vzpomínky na dětství. Když poprvé dorazil twister, byl to revoluční přelom. Jenže po revoluci jste museli hbitě zareagovat na modernizaci. Všichni chtěli to, co pocházelo ze Západu.

Atrakce, které jste vyjmenovala, tenkrát opravdu dělaly pouť. Dnes musíme dovézt i ty adrenalinové, nicméně můžu vám říct, že kdyby tady ty kolotoče pro pamětníky nebyly, lidé by byli smutní. Bez řetízáku a lochnesky si pouť nedokáží představit.

Moderní kolotoče dovážíte ze zahraničí?

Ne, tady v Česku existuje závod, který se na jejich výrobu zaměřuje. My si nemůžeme vyrobit a dovézt vůbec nic. Kolotoč je brán jako přeprava osob. Přirovnal bych to k výtahu, který je pětkrát jištěn, aby se nic nestalo. Bezpečnost je na prvním místě. Ale na tu se přísně hledělo i za totality. Každá atrakce musí mít pro danou sezonu platný technický průkaz. Dřevo, železo, elektrika, estetika – to vše se kontroluje. Na jaře přijede znalec z oboru a prohlédne atrakci na zemi, tedy když je složená. Pak přijede znovu, když je v provozu. Jde-li o malou závadu, třeba že je prasklé prkénko na podlaze, nebo se mu zdá nedostatečně natřený kolotoč, nechá nás to opravit a za týden se dostaví na kontrolu zase. Nikdo z nás si v dnešní době nedovolí vyměnit byť šroub, vše musí povolit a zkontrolovat inženýr.

Za kolik se pořizuje kolotoč? Vyberte si sám, na kterém finanční představu ukážete.

Třeba twister stál před pětadvaceti lety do tři sta tisíc, což byl tehdy pěkný barák. Řetězák stál kolem  sto padesáti tisíc. Autodrom dnes vyjde na dva miliony, podle toho, jak kvalitní ho chcete mít.

Celý rozhovor s Josefem Třískou, který přes dvacet organizuje lunapark pro Václavskou pouť, najdete v aktuálním čísle Týdeníku Strakonicko.

Jarka Krejčová