Jak probíhalo vaše jednání s Milevskem?
Začalo to už před touto sezonou, kdy mě kontaktoval tehdejší trenér Ondra Mertl. Chtěl mě a Honzu Kanova, zná nás z Tábora, tak se ptal, jestli bychom mu nechtěli pomoct. Tenkrát jsme si ale říkali, že pro nás nemá důvod něco měnit, protože jsme měli v Soběslavi rozdělanou práci a všechno bylo zaběhnuté. Řešili jsme, jestli to pro nás nebude úplně poslední sezona. Jak se sezona vyvíjela, Ondra mě znova kontaktoval ještě někdy v prosinci, kdy jsem byl v Milevsku dokonce na tréninku. Vypadalo to už na spadnutí, ale nakonec mi v Soběslavi řekli, že by byli rádi, kdybych tam zůstal do konce sezony, tak jsme se nakonec domluvili. Do třetice mě pak kontaktoval Zbyněk Hrdel někdy ke konci sezony, myslím, že jsme už hráli semifinále s Radomyšlí. Zeptal se mě, jestli bychom se k tomu po sezoně ještě nemohli vrátit. Slovo dalo slovo, sešli jsme se já a zvažoval, jestli ještě vůbec hrát. Potkali jsme se a nakonec jsme si plácli, když mi Zbyněk představil vizi nového vedení. Dostal jsem do toho novou motivaci, abych zkusil pomoct Milevsku zvednout a dostat ho, kam patří.

Proč se změnil v průběhu sezony váš pohled, že byste přece jen odešel ze Soběslavi?
První část sezony jsem měl dost zdravotních potíží, trápil jsem se sám se sebou. Nejdřív jsem řešil krční páteř, pak do toho přišel covid, takže jsem se do toho pořádně nemohl dostat. Kluci hráli docela dobře, měli sezonu výborně rozjetou a já už po dohodě s trenéry nechtěl tolik zasahovat do týmu, který šlapal dobře. Tím pádem se zmenšil můj ice-time a nedostával jsem takovou roli, jakou potřebuji. Šel jsem třeba do dvou přesilovek za zápas, jinak nic. Sám jsem cítil, že moje pomoc týmu není taková, tak jsem začal koukat na to, jestli úplně neskončit, nebo to nezkusit ještě jinde.

V Milevsku už jste působil během druholigové éry, vzpomínáte si na to?
Pamatuji si to velmi dobře, ta sezona byla super. Měli jsme to výborně rozjeté, byli jsme někde kolem pátého místa ve druhé lize, ale bohužel to skončilo krachem. Měli jsme ale výbornou partu, půlka týmu byla z Milevska, druhá z Tábora, odkud jsme jezdili dvě auta. V šatně byla sranda a hokejově se nám také dařilo. Byla to fajn sezona, ale když nám někdy před tréninkem oznámili, že to tam končí, nechtěli jsme tomu věřit. Bylo to velké zklamání. Ale jinak na sezonu vzpomínám v dobrém a možná bych tam i pokračoval. Tábor se ale tehdy dostal do hodně podobné situace, skončil v insolvenci a my byli osloveni, jestli bychom tam nešli pomoct zachránit druhou ligu.

Už jste zmínil, že vás nyní přesvědčily nové plány vedení. S jakými cíli tedy přicházíte?
Cíle asi nejsou tajné, chceme dostat milevský hokej zpátky tam, kam patří. To se mi líbí, nějaký vztah k Milevsku mám, navíc znám hodně kluků jako Michaela Pance nebo Kubu Suchana. Za sebe říkám, že nějaké čtvrté místo v kraji je minimum. Co mohu usuzovat z toho tréninku, co jsem tam byl, tak myslím, že kádr potřebuje trochu oživit, doplnit hlavně obranu a možná i namotivovat. Mladí kluci jsou v Milevsku šikovní, ale trochu chyběl nějaký lídr. Líbilo se mi, jakou roli očekává vedení i trenér Franta Ševčík ode mě. Měl bych mít pozici staršího hráče, předávat zkušenosti, hrát přesilovky a pomoct týmu střelecky nebo připravovat šance pro spoluhráče. A také přinést do týmu nějakou motivaci, soutěživost. Zkrátka to trochu nakopnout.

Už jste řekl, že se od vás budou očekávat hlavně body. Jak byste se tedy popsal pro fanoušky, kteří vás tolik neznají?
Vzhledem ke svému věku už nejsem žádný gripen, který létá po ledě, ale to jsem nebyl nikdy. Snažím se hrát hlavně chytrý hokej, takže snad umím podržet puk, nezmatkuji a umím vymyslet nějakou zajímavou nahrávku. Sedí mi předbrankový prostor, umím se k tomu postavit a najít si vhodný prostor k zakončení. A hlavně střelba, jsem spíš gólový hráč, než že bych po ledě létal a dělal extra černou práci bránícího hráče.

Říkáte, že jste vycítil, že by potřebovala posílit obrana a také jste zmínil své kamarádství s Janem Kanovem. Možná by se něco nabízelo…
(smích) Samozřejmě, že to téma tu je a sítě už jsem rozhodil. Bavili jsme se o tom se Zbyňkem Hrdelem i Frantou Ševčíkem. Byli bychom moc rádi, kdyby do toho s námi Honza šel. Bude to hodně těžké a myslím, že to spíš nevyjde, protože Honza dostal pracovní nabídku z Budějovic a Soběslav má přece jen na půli cesty mezi Budějcema a Táborem, Milevsko je přece jen trochu z cesty. Ale budu ho ještě zkoušet, času je dost, a pokud do toho se mnou nepůjde, tak mu to všechno vrátím na ledě.

Chtěl byste ještě doplnit něco na závěr?
Chtěl bych určitě vzkázat fanouškům, že doufám, že nás podpoří a budou na nás chodit. Fanouškovská základna je v Milevsku docela slušná, tak doufám, že naplníme očekávání a dostaneme tamní hokej zpátky tam, kam patří.