Po mnoha letech se vracíte do Milevska. Proč jste se tak rozhodla, dostavila se i nějaká nostalgie?

Vůbec jsem nečekala, že se ještě něco takového někdy může stát a mám z návratu velkou radost. Jsem za to moc ráda a tím, že cítím, že odchod do zahraničí se blíží víc a víc, tak jsem také čekala, že už nejspíše budu muset odejít nyní, pokud se budu chtít posunout. Nakonec jsem ale moc ráda, že můžu strávit nejméně další sezonu zrovna v Milevsku a snad si splnit také sen chytat za chlapy.

Kdy jste se rozhodla právě pro Milevsko a měla jste i jiné varianty?

Kontaktoval mě Zbyněk Hrdel a myslím, že během dvou, tří dnů už to bylo všechno definitivně domluvené. Hned druhý den mě propojil s trenéry, pod kterými bych měla chytat, a se všemi jsme se rychle domluvili. Navíc to bylo moc příjemné jednání. Rozhodla jsem se především proto, že chlapskou soutěž tady v Česku chytala nebo hrála jen Klára Peslarová. Byl by to pro mě osobně úspěch, kdyby se mi to povedlo. Tím, že ta šance, že si zachytám za chlapy, je opravdu velká, jsem vlastně ani neměla nad čím přemýšlet. Navíc rozhodlo i možné zápasové vytížení – ať už s juniorkou, dorostem nebo s béčkem, to je pro mě skvělé. Úroveň juniorské soutěže je o malinko vyšší než úroveň ženského hokeje, takže věřím, že mě návrat do Milevska určitě posune.

Jak už jste zmínila, na výjimku stále můžete chytat za dorost, juniorku, případně dokonce za béčko v krajské lize mužů. Na jakém vytížení jste se domluvili?

Výjimka, kterou potřebuji a snad bych ji od svazu měla dostat, je na chytání za béčko v krajské lize mužů. Podle pravidel totiž holky nemůžou nastoupit v dospělé chlapské soutěži v Česku. Pro mě osobně je prioritou juniorka a béčko, a když bude potřeba, ráda pomůžu i v dorostu.

Celý rozhovor přineseme ve středečních Milevských novinách. Julie prozradí, jaké zranění ji potkalo na reprezentačním kempu před mistrovstvím světa, jakou dostala zpětnou vazbu od trenérů, nebo proč se přes léto účastní hokejových kempů a co si z nich odnáší. Čtěte Milevské noviny!