Jižní Čechy TEĎ - nejrychlejší zprávy z regionů
 
 
 

Kdy a kam

  • Hvězda Betlémská!?

    pondělí 9.12 19:00 - Muzeum Jindřichohradecka, budova ve Štítného ulici, Jindřichův Hradec

    Přednáška Ing. Jany Tiché z Hvězdárny a planetária v Č. Budějovicích s pobočkou na Kleti.

  • Pletky s Vlastou

    pondělí 9.12 9:00 - Písek, Senior Point

    Tvořivé setkání.

Zobrazit všechny události
 

K demokracii patří i prohry a to spousta lidí neakceptuje, říká Eva Fibichová

Eva Fibichová , Autor: Petr Eliáš

Eva Fibichová     Autor: Petr Eliáš

STRAKONICE – K pamětníkům revolučních událostí z roku 1989 ve Strakonicích patří Eva Fibichová, která dnes provozuje antikvariát v historickém centru nedalekého Písku. Zavzpomínala na vznikající Občanské fórum ve Strakonicích a zhodnotila, jestli se po 30 letech podařilo naplnit její ideály.

 

Jak s odstupem času vzpomínáte na revoluční události roku 1989?

Bylo to hodně hektické. Vím, že jsem byla od rána do noci mimo domov. Bylo v tom spousta nadšení.

Jak jste se v té době živila?

Byla jsem knihovnice ve Strakonicích, ale v té době jsem byla na mateřské. Žila jsem tu po přestěhování z Prahy. Dneska už možná víc vzpomínám na období před listopadem 1989 – konkrétně na dva strakonické signatáře Charty 77. Na Míru Němejce a Milana Trégla. Díky nim se ke mně dostala petice Augustina Navrátila za náboženskou svobodu nebo petice Několik vět. Oni rozšiřovali informace o Chartě a další tiskoviny. Mají velikou zásluhu. Tímhle se všechno připravovalo, 17. listopad bylo jen vyvrcholení. Tenkrát režim říkal, že jsou to podvratné živly. A jisté podvracení v tom i bylo. Ale vědělo se, že spousta lidí za tím půjde.

Měla jste strach podobné petice podepisovat?

Někdo se asi v té době bál a není možné to dnes odsuzovat. Každý měl nějaký život. Ale spousta lidí se nebála. Normalizace, to už nebyla 50. léta. Velké ryby to měly samozřejmě těžší, ale pro ostatní to tak hrozné nebylo. Já si pamatuji, že jednou u nás byl příslušník StB. Protože jsem měla nějaké kontakty na Polsko-československou solidaritu, měla jsem doma pověšenou velkou fotografii Lecha Walesy a kněze Popieluszka. Ptali se mě, kdo to je na tom obrázku, tak jsem řekla, že je to můj brácha, protože Walesa mu byl trochu podobný. Nakonec odešli s tím, že se mnou nic nenadělají, že na zavření nejsem.

Když jste pozorovali, že v okolních státech se režimy bortí, věřili jste v to samé i u nás?

Bylo vidět, že lidé jsou proti režimu a to bylo hodně nadějné.

Jak jste se dozvídali o dění v Praze?

Kdo chtěl, tak snadno. Byly stanice Svobodná Evropa, Volá Londýn a Hlas Ameriky. To se vědělo okamžitě. Hned večer 17. listopadu jsem z rádií všechno věděla. V našich médiích se to dost potlačovalo. Pak jsme se něco dovídali přes známé. Říkala jsem si, že už se musí začít něco dít.

Pak jste se tedy zapojila do vznikajícího Občanského fóra ve Strakonicích?

Tehdy se svolalo do restaurace shromáždění těch, kdo chtěli něco dělat. Sál byl plný. Bylo to trochu legrační, když se navrhovali lidé do výboru Občanskému fóra. Tehdy mě nominovali a tak jsem se tam dostala. Pak se organizovala generální stávka a další demonstrace. Hodně se organizovaly koncerty, akce a setkání. Jezdili k nám lidé z Prahy. Hlavním úkolem byla cesta ke svobodným volbám. Pamatuji si, že jsme dělali i kampaň za zvolení Václava Havla. Byli jsme v několika venkovských hospodách lobbovat za Havla, což bylo zvláštní, protože v některých vesnicích byli lidé naštvaní. Ale nevyhnali nás.

Nechyběly vám politické zkušenosti?

To asi ano, ale když už se potom řešila velká politika, tak jsem s tím přestala. Měla jsem malé děti a neměla jsem ambice. Denně jsem chodila do kanceláře Občanského fóra ve Strakonicích, kde se rozdávaly letáčky a podobně. Do politiky jsem ale nechtěla a nemíchala jsem se do ní.

Naplnily se po 30 letech vaše ideály?

Byla jsem tehdy mladá a naivní. Chvíli jsem to brala vážně, že pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí. Za chvíli jsem si ale uvědomila, že je to nesmysl a pouhý slogan. To by byl ráj na zemi a to není možné. V té době to bylo užitečné heslo, něco jako heslo se Sovětským svazem na věčné časy. Věčnost na zemi také neexistuje. Posun za 30 let vidím v tom, že tehdy bylo třeba o spoustu věcí usilovat. Člověku bylo jasné, že se to buď povede, nebo prohraje. Chtěli jsme svobodné volby a demokracii, ale k tomu patří i fakt, že volby nedopadnou podle našich představ. Zdá se mi zvláštní, že to lidé neakceptují. Ani v těch prvních volbách přece nemuselo Občanské fórum vyhrát. Omezení a prohry do života patří. Dnes se mi to zdá nedospělé a nevyzrálé. Mandát přece není na celý život, příště to zase může dopadnout tak, jak jsem si přála já. Připomíná mi to knihu španělského spisovatele Ortegy Gasseta Vzpoura davů. Napsal to před 100 lety a už tehdy davového člověka charakterizoval jako mladého pána, který je spokojený sám se sebou a myslí si, že byl zrozen proto, aby se uskutečňovala jeho přání bez ohledu na ostatní. A to je dnes mezi lidmi hodně rozšířené. Každý by chtěl, aby to bylo podle něj. Když to tak není, tak se druzí dehonestují. V roce 1989 bylo významné to, že šly všechny společenské vrstvy pospolu. Ale asi to tak bylo vždycky, že proti sobě lidé stáli. Jinak se žije chudým, jinak bohatým. Ale nemuseli by si kvůli tomu nadávat. Že se nemají rádi, to je asi normální.

A je to podle vás u nás výjimka, nebo si tím musí společnost projít a vyvíjet se?

Tak rozdělování společnosti není jen u nás. Je to vidět ve Spojených státech nebo v Británii. A nemyslím si, že to vždy souvisí se vzděláním. Když jsem zmiňovala toho spisovatele Ortegu, tak on říká, že typický davový člověk je vědec, který zná svůj vědní okruh, ale domnívá se, že zná celý svět. Přece není pravda, že se automaticky vyzná v životě lépe než dělník.

Prožívala jste letošní vzpomínkové akce emotivně?

Já se tomu spíš vyhýbám. Jsem z generace, která měla povinný Vítězný únor a říjnovou revoluci. Vítězný listopad také nemusím. Nijak zvlášť to neprožívám, čímž nechci říct, že je to stejné. Ale oslavování vlastního vítězství není podle mě dobré, protože samochvála smrdí.

Petr Eliáš

Diskuse k článku - 2 příspěvky
 

Další zprávy z regionu

 
 

Diskuse ke článku

Zbývá znaků: 1200
 
  • petr 

    Reagovat

     

    Velice moudrá slova, škoda jen, že dnes mnoho lidí o demokracii mluví, ale ve skutečnosti její principy nechápou. Nerespektují zákony, pravidla ani výsledky svobodných voleb. Chtějí prosadit za každou cenu silou svůj názor bez ohledu na mínění druhých.

    Vloženo 30.11.2019 15:30:25

  •  

    Reagovat

     

    Sice mimo téma, ale nemůžu si pomoci. Velká chyba byla přemístit atikvaritát od mostu tam, kde je teď.Což souvisí i s tím, že nechápu tu ostudu, tedy sekáč v prostorách u kamenného mostu (v domě U slona).To je fakt ostudná rarita.

    Vloženo 30.11.2019 14:00:35

 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace