Káča, čára a krvavý koleno… - Jižní Čechy Teď!
před 2 hodinami

Káča, čára a krvavý koleno…

Tak nám děti chodí už druhý měsíc do školy, různých kroužků, uměleckých škol i sportovních oddílů a mnozí samou radostí nevědí, kam dřív. Tedy abych to upřesnila –  rodiče je mnohdy zapisují všude, kam to jenom jde – ať se nenudí, mají nějaký zájem a pohyb.





Rozhlédla jsem se kolem sebe. Dítě chodí dvakrát týdne na sport, jednou  týdně na sbor, také do ZUŠ, protože když malování miluješ, není co řešit. Jediný den v týdnu, který je volný, je pondělí a to je věnováno doučování nedoučeného nepochopeného, byť v domácích podmínkách. Dítě by ale mělo mít právo mít aspoň jeden den v týdnu jenom samo pro sebe, na svůj volný čas strávený podle svých rozhodnutí.

Vzpomněla jsem si na sebe. Nikdy jsem nikam nechtěla chodit,  vždycky jsem byla solitér, svou cestu jsem našla i tak. Škola byla nutné zlo a mezi mé nejhorší sny patří školní lavice a já v ní, i když jsem neměla problémy s učivem. Přesto se určité bohémství projevovalo už tenkrát, jak řekl  v pohádce Petr Nárožný: „Je to rebel!“ Byla jsem.

Většinou jsem si na začátku roku nechala dát nějakou tu kuli v domnění, že nějak není třeba se ještě učit a s úsměvem pamatuji na zeměpis, kdy jsem tu kuli slízla dvakrát z největších přítoků Amazonky a pamatuji si je dodnes. Maraňón, Ica, Jarupa a Rio Negro to jsou ty levé, no a zprava přitéká Jurua, Purus, Madeira, Tapajos a Xingu. Možná, že dneska se to učí jinak, ale já  je mám takhle pod kůží přes padesát let. Tenkrát jsem přišla ze školy a pokud zrovna nepadaly trakaře, fičela jsem  ven.

A hráli jsme hry. Pamatujete? Pan Čáp ztratil čepičku, školku s míčem o zem i zeď, skákali jsme gumu a přebírali provázky, milovala jsem panáka, taky mě  bavilo Honzo, vstávej, stejně jako oblíbená schovka, jejich „před pikolou, za pikolou mi zní v uších dodnes.“ Taky vybijka byla naše oblíbená. Točila jsem ještě i káču, hrála kuličky a někdy i čáru o desetníky. A nedávno jsem si taky vzpomněla na Krvavý koleno. Jezdili jsme na kolech, stavěli si ze sněhu iglu nebo se scházeli v mrazech ve sklepě  a udělali si tam bunkr.

Mnoho dětských zábav je nenávratně pryč. Nestály rodiče nic, ale stály za to, tmelily partu, báječně naplnily volný čas. Děti chodily do školy pěšky a prospívalo jim to. Dnes musela vzniknout iniciativa Pěšky do školy, protože se přišlo na to, že ranní a odpolední cesta do školy má pozitivní vliv na fyzickou i psychickou kondici dětí.

Sakryš, to jsou mi ale novoty!

Helena Brejchová Vrábková

 

Diskuse k článku

Pro přidávání komentářů je nutné se přihlásit / registrovat.