Nikdy předtím jste nepracovala v knihovně. Naplnily se během uplynulých téměř tří let vaše představy, s nimiž jste do funkce nastupovala?

Dá se říct, že překvapená jsem ničím nebyla, protože než jsem se přihlásila do výběrového řízení, domluvila jsem si schůzku s ředitelkou táborské knihovny Evou Měřínskou a dlouho jsme si povídaly o financování knihovny, organizaci, trendech. Na základě těchto informací jsem se pak na konkurs připravovala. Pořád se ale učím nové věci a změny v knihovně realizuji pomalu a ve spolupráci s kolegyněmi. Po půlroce jsme se rozhodli pro změnu v pobočce v domě kultury. Zkušená knihovnice Jaroslava Cirmaciová přešla do většího provozu ve městě a místo v pobočce jsem nabídla Markétě Kotmelové, která právě ukončila bakalářské studium a měla chuť se víc realizovat.

Je pobočka v domě kultury něčím specifická?

Snažili jsme se ji upravit tak, aby tam lidé chodili i trávit volný čas, nejen půjčovat si knížky. Podařilo se, chodí tam maminky s dětmi. Uvaříme jim kávu, čaj, maminky si povídají, děti si čtou a hrají. Odlišností od městské pobočky je také to, že tam je jiné řazení beletrie – žánrové, zatímco v knihovně ve městě máme klasické abecední řazení a jen některé žánry jsou zvlášť. Lidem se žánrové rozdělení líbí, je to přehlednější, naučili se víc si sami vybírat. To se dá ale realizovat jen v menším knihovním fondu. Každá knížka se musela vzít do ruky, polepit barevným kolečkem podle žánru, zařadit v katalogu. Knihovnice na tom pracovala rok a půl. Pobočka v domě kultury se také zaměřuje na literaturu pro mladé čtenáře od 15 do 28 let, je tam vyčleněna školní doporučená četba a dost se půjčuje. Samostatnou kapitolou jsou komiksy, kterých je v pobočce v domě kultury hodně. Přijdou nám zajímavé, tak je pořizujeme.

Opravdu? Místo čtení prohlížení obrázků?

Komiksy jsou u nás stále vnímány jako méněcenná literatura. Obrázky, které nahradí popisy z knihy, vám ale zprostředkují úplně jiný zážitek z četby. Na tvorbě současných komiksů se podílejí výborní autoři a výborní kreslíři. Například novinář Pavel Kosatík napsal sérii Češi. Jedná se o komiksy pro dospělé s tématy například – jak v Londýně vymysleli atentát na Heydricha, jak Mečiar s Havlem rozdělili stát, vyšlo už devět těchto komiksových knížek. Syn zpěváka Janka Ledeckého Jonáš Ledecký je zase autorem komiksu o Karlu IV., ten v knihovně také půjčujeme. Komiksy se dají dobře využívat při vzdělávání, je to skvělá pomůcka do škol. A ze své zkušenosti mohu říct, že to je fajn přečíst večer v posteli za dvacet minut knížku od začátku do konce.

Kolik knih máte celkem ve fondu?

Městská knihovna má 67 000 knih, 1800 audioknih a CD s hudbou, mapy, elektronické dokumenty a také kolem 90 společenských her. Ty si půjčují hlavně rodiny s dětmi, protože můžeme nabídnout třeba strategické hry, které stojí i kolem tisíce korun. U nás se dají půjčit zdarma a na celý měsíc. Takže jsme si pod stromeček s kolegyněmi nadělily nové hry, aby pak bavily naše čtenáře. Před Vánocemi jsme jich dokoupily kolem třiceti.

Kolik čtenářů máte zapsáno a ubývají nebo přibývají? A kolik máte zaměstnanců?

Zapsáno je na 1700 čtenářů včetně dětí. Čtenáři i počty výpůjček lehce ubývají, to je celorepublikový trend. Co narůstá, to je elektronická komunikace se čtenáři, prodlužování termínů výpůjček nebo rezervace přes katalog. Zhruba půl roku nabízíme možnost objednat si knížky z našeho fondu přes internet. Knihovnice připraví pro čtenáře jeho hromádku objednaných knížek a on si ji pouze vyzvedne. Pokud zrovna požadovaná kniha není k dispozici, může si ji čtenář rovněž elektronicky rezervovat. Jakmile se kniha vrátí, vyrozumíme ho esemeskou. Knihovna má deset zaměstnanců včetně paní účetní a paní na úklid, některé úvazky jsou jen částečné.

Novinkou v některých městech je bibliobox, schránka, kam se dají knihy vracet v době mimo otevírací dobu knihovny. Máte ho také?

Bibliobox bohužel nemáme, i když bychom ho také potřebovali. Je to škoda, ale v historické budově číslo 1, kde naše knihovna sídlí, nejsou v přízemí pro bibliobox prostory. Možná by se o biblioboxu dalo uvažovat v pobočce v domě kultury. Ale je to poměrně nákladná záležitost.

Kolik peněz ročně vynaložíte na nákup knih?

Loni to bylo 530 tisíc korun včetně časopisů i nosičů s mluveným slovem. Nemáme centrální nákup knih, každá knihovnice si nakupuje pro své oddělení, protože nejlépe ví, jací čtenáři k ní chodí a co rádi čtou. Současně patříme mezi devět knihoven v Jihočeském kraji s regionální funkcí. Pro potřeby 21 knihoven v regionu u nás existuje samostatný knižní fond, který se pořizuje z peněz Jihočeského kraje. Pro každou z 21 knihoven v regionu připraví metodička Helena Smrtová dvakrát do roka soubor kolem stovky knih, které jim dopraví. Používáme k tomu staré bytelné kufry. Knížky jsou v dané knihovně půl roku, poté se zase odvezou a vymění za jiné novinky. Knihovnice z vesnických knihoven ale mohou přijít i kdykoliv jindy, vybrat si pro své čtenáře další knížky a odvézt si je. Je to vynikající věc, protože díky podpoře kraje se dostanou knižní novinky i do vesnických knihoven. Obce by tak rozsáhlé nákupy knih uskutečňovat nemohly, když jedna knížka dnes v průměru stojí kolem 250 korun. Knihovnám v regionu poskytuje metodička Helena Smrtová i další služby, například jim pomáhá s vyřízením dotací.

Je zájem o práci vesnických knihovnic?

V každé obci se najde člověk, který má o tuto práci zájem. V těch nejmenších knihovnách je to práce na hodinu, dvě hodiny týdně. Pak jsou větší, profesionální knihovny jako třeba v Kovářově nebo v Sepekově, kde jsou knihovnice v pracovním poměru.

Kdy vlastně knihovníci sami čtou?

Kdykoli je to možné. Na knížku si knihovník udělá čas vždycky, je to vášeň a člověk se jí rychle nakazí.

O které knížky je největší zájem?

Nejčtenější desítku loňského roku máme na webu naší knihovny. Na prvním místě je thriller Dívka ve vlaku od Pauly Hawkinsové, na druhém Bábovky od Radky Třeštíkové, třetí je Kafe a cigárko od Marie Doležalové, čtvrtý Malý pražský erotikon Patrika Hartla a tak bych mohla pokračovat. V první desítce je knížka Ani Geislerové i historický román od Vlastimila Vondrušky. Lidé chtějí číst novinky, ty mají hodně rezervací. Je také vždy znát, když má knížka reklamu v médiích. Rozhodli jsme se proto od těch nejžádanějších knížek ještě dva až tři výtisky dokoupit, protože na některé knihy se čekalo i rok.

Půjčujete i elektronické knihy a čtečky?

E-knihy půjčujeme od října ze systému E-reading. Kdo je náš čtenář, stáhne si knihu do svého zařízení a ta po třech týdnech zase sama zmizí. Jedinou nevýhodou je, že naše knihovna za každou výpůjčku zaplatí 49 korun. Čtenář to má zadarmo. Věřím, že cena určitě bude časem klesat, ale my pracujeme na tom, abychom mohli začít nabízet e-knihy z pražské městské knihovny, která digitalizuje svůj knižní fond a bezplatně ho poskytuje jako e-knihy všem knihovnám ke sdílení. Máme zároveň k zapůjčení zdarma i několik čteček.

Ještě nějaké další novinky nabízíte?

Zajímavou novinkou je mluvené slovo, knihy namluvené na cédéčkách. Lidé je hodně poslouchají v autě, je to řešení i pro toho, kdo už špatně vidí. Audioknihy čtou vynikající herci, jsou podkreslené hudbou, jejich poslech je příjemným zážitkem. Kdo to jednou zkusí, propadne tomu a čeká na naše další novinky. Audioknih už máme 350 a půjčují se ve studovně.

Jakým směrem se dnes knihovny ubírají?

Rozšiřuje se jejich vzdělávací funkce a my se tímto směrem také snažíme jít. Na půl úvazku jsme přijali lektorku Evu Rejlkovou, která připravuje vzdělávací pořady na podporu čtenářství pro školky a školy. Lekce probíhají buď v knihovně nebo přímo ve školách a jsou tvořeny na míru pro určitou věkovou skupinu. Při jejich tvorbě spolupracujeme s učiteli a využíváme metody kritického myšlení. Snažíme se, aby tyto lekce byly zábavné a interaktivní. Například teď v mateřských školách rozjíždíme projekt Knihožrouti. Společně s dětmi čteme, rozvíjíme schopnost porozumět textu, děti dostávají i úkoly, které plní s rodiči.

Jak vaši nabídku přijímají učitelé?

Jak kteří, nabídka různých akcí a aktivit pro školy je v současnosti opravdu veliká a není jednoduché rozhodnout, čeho se školy zúčastní. Lektorka se proto snaží vytvářet lekce tak, aby souvisely s výukou a učitelům ulehčovaly práci s tématem. Náš cíl zní – dostat každou třídu jednou za rok do knihovny. Kromě milevských škol projevily zájem o spolupráci školy z Chyšek a Sepekova. I do dalších škol v okolí je naše lektorka připravena zajet.

Prozradíte, jak jste daleko s přeměnou bývalého hudebního oddělení?

Chceme z něj vybudovat Bukrum, příjemný prostor k pořádání akcí a pořadů pro mládež, logopedickou či matematickou dílnu nebo kurzů trénování paměti pro studenty. Knihovnice Markéta Kotmelová si doplňuje vzdělání na trenérku paměti. Teď čekáme na návrh interiéru od architekta Jana Hlavína, na jaře by mohlo být hotovo. Postupně také vylepšujeme studovnu. Měníme nábytek a uspořádání, aby ve studovně vznikl prostor pro obnovení besed. Ještě v letech 2014 a 2015 jsme zvali dva až tři spisovatele ročně, loni jsme už raději nikoho nezvali. Potřebujeme napřed vybudovat důstojné prostředí pro takové akce.

Jak má tedy studovna ve výsledku vypadat?

Naším přáním je rozmístit nové regály podél stěn a tím zvětšit prostor studovny. Koupit automat na kávu a rozšířit do povědomí, že si tam mohou přijít přečíst denní tisk a časopisy i lidé, kteří nejsou našimi čtenáři. Tak to funguje v knihovnách v celé republice.

Bude chodba knihovny dál fungovat i jako výstavní síň?

Samozřejmě, těší nás to. O výstavy v naší galerii je zájem, autoři to tu mají rádi. Každoročně se nám podaří zrealizovat kolem osmi výstav, letos máme ještě dva volné termíny, ostatní už jsou zamluvené. Snažíme se výstavy plánovat tak, aby se prostřídaly různé žánry, nejvíc se hlásí fotografové. Výstavy jsou i navštěvované, vždyť městskou knihovnou včetně pobočky prošlo jen za minulý rok 42 000 návštěvníků. A na vernisáže je zde také ideální prostor.

Zdá se, že svůj záběr neustále rozšiřujete…
To je pravda. Loni jsme zkusili uspořádat letní příměstský tábor. V dětech jsme nejen probouzeli lásku ke knihám, ale samozřejmě tam hrály hry, sportovaly, byly se podívat v tiskárně, v klášteře, setkali se se dvěma spisovateli a odnesli si jako dárek knížky. Jelikož si rodiče dětí okamžitě zamluvili termín i na letošní rok, přidáme ještě jeden turnus. Oba budou v srpnu. Každoročně se také zapojujeme do posvícenského programu. Letos chceme zopakovat program u kostela, zaměřený na ukázky řemesel a muziku. Touto akcí začala naše spolupráce s nízkoprahem Fanouš, music pubem Kamenáč a milevskou farností. Loni jsme napekly sladkosti a kdo chtěl, mohl si s námi užít posvícení trochu jinak. Nejčerstvější novinkou je Bezodpadová výzva. V pátek 27. ledna ve tři odpoledne se mohou sejít v dětském oddělení knihovny všichni, kteří se chtějí zapojit a po dobu dvou týdnů se pokusí produkovat co nejméně odpadu. Další akce v rámci Bezodpadového roku připravuje Eva Rejlková ve spolupráci se školami.

Co myslíte, mají knihovny budoucnost?

Knihovna jako půjčovna knížek nemusí mít do budoucna šanci přežít. Je potřeba udržovat kvalitní fondy a poskytovat kvalitní služby, spolupracovat se školami a přidat k půjčování knih nejen kulturní, ale také vzdělávací funkci. Pak má knihovna budoucnost. Na to ale musí disponovat adekvátními prostory, kde bude lidem dobře, kde se posadí, popovídají si. Proto se nepotřebujeme rozšiřovat, ale hlavně zmodernizovat. Vybavení v knihovně ve městě je 40 let staré. Potřebovali bychom umožnit návštěvníkům bezbariérový přístup, ale to je v historickém domě zatím nereálné. Proto bych ráda připomněla, že naše pobočka v domě kultury umožňuje využít v amfiteátru parkoviště a zadním vchodem se dostanou rovnou k výtahu i hůře pohybliví lidé. Máme také požádáno o dotaci z ministerstva kultury, z níž bychom rádi do úseku naučné literatury pořídili křesílka a monitory s počítači all in one, kde si může návštěvník listovat v katalogu na obrazovce přímo v regálu. Doufám, že dotace vyjde, protože nákup výpočetní techniky ministerstvo kultury podporuje a díky němu můžeme postupně obměňovat naše vybavení.