Návrh, aby se mezi sportovní oddíly dospělých rozdělilo pět milionů korun, nakonec na zastupitelstvu neprošel. Pro zvedlo ruku jen 11 zastupitelů, zapotřebí bylo 14 hlasů. Proti byla i starostka Eva Vanžurová (Pro Písek) a místostarostové Petr Hladík (KDU-ČSL) a Ondřej Veselý (ČSSD). Zaznívaly argumenty, že město musí podporovat svá kulturní zařízení, že investuje do vylepšování sportovišť, ale také slova, že kluby vnímají město v duchu pohádky Oslíčku, otřes se. Jihočeské týdeníky proto oslovily předsedu oddílu házené Sokola Písek Michala Horáka se žádostí, aby dal nahlédnout do zákulisí klubu, který hraje v Písku nejvyšší soutěž – mezinárodní interligu žen. A na stejné otázky odpovídal i šéf basketbalového klubu Sokol Sršni Písek Miroslav Janovský, jehož muži hrají 1. ligu.

Jaký je roční rozpočet vašeho klubu a odkud prostředky získáváte?
Horák: Náš roční rozpočet se pohybuje v částce 4,2 až 4,5 milionu korun. S touto částkou jsme nejchudším klubem Interligy. Například Baník Most má rozpočet 7 milionů. U nás 80 procent představují dotace – od města, kraje a z Národní sportovní agentury v rámci programu Můj klub. Jsme součástí Sokola Písek, takže nějaké prostředky dostáváme i od Sokola. Zbývajících 20 procent představují členské příspěvky a sponzorské dary. Hlavního sponzora ale nemáme.
Janovský: Náš rozpočet na celý klub je velmi podobný. A také poměr získaných prostředků z dotací a ze soukromých zdrojů je stejný. Pohybujeme se někde nad čtyřmi miliony. U nás jde velká většina prostředků na mládež. Co se týče mužů, patříme mezi chudší kluby 1. ligy a pokud bychom se měli měřit s týmy nejvyšší NBL, kam bychom se rádi dostali, tak tam se rozpočty jen na dospělou složku pohybují i u těch nejméně movitých klubů na pěti milionech. Jsem si ale jistý, že bychom to dokázali dělat levněji.

Horák: Snažili jsme se s panem Janovským na zastupitelstvu vysvětlit, že jsou regiony, kde sport dospělých v nejvyšších soutěžích podporuje jednak z veřejných peněz samospráva – například Most, který je naším soupeřem v Interlize házené, dostává přes dva miliony ročně od tamního hejtmanství. Současně jsou na severu Čech úplně jiné sponzorské možnosti od firem tamní průmyslové oblasti. V Písku přitom také vznikla průmyslová zóna. Kdysi kdosi rozhodl, že se v ní pozemky z velké části prodají zahraničním firmám, které ale sport podporují minimálně. Vysvětluji si to tím, že firmy na severu Čech zůstaly v českých rukou a jejich majitelé mají k regionálnímu sportu vztah. Z nás si tady udělali Francouzi banánovou republiku, využívají zdejší levnou pracovní sílu, vyvážejí produkci, ale zpět neinvestují nebo jen směšné peníze. Kdo umí zacházet s Googlem, snadno si dohledá, že třeba firma Schneider Electric ve Francii nebo v Holandsku sport sponzoruje významně.

Čím si vysvětlujete, že ani jihočeské samosprávy nejsou podpoře svých nejúspěšnějších sportovních klubů příliš nakloněny?
Horák: Problém tkví principiálně v tom, že politici všech úrovní včetně obecních a krajských mají hrůzu z toho, že by se měl dotovat sport dospělých. Panuje představa, že pro voliče je přijatelná pouze podpora mládežnického sportu. To je určitě super, podmínky pro mládež máme v Písku dokonce lepší než třeba v Táboře. Jenže když děti odrostou a měli bychom řešit jejich další sportovní budoucnost, narážíme na podvědomý pocit, že financování dospělého sportu je něco amorálního. Vůbec se nedivím, že za starostování pana Veselého s místostarostou Bubníkem písecký sport málem umřel. Pamětníci si vzpomenou, jak jsme našim házenkářkám přelepovali znak města na dresech, protože podpora města nebyla žádná. My jsme Interligu začali hrát v roce 2005, kdy jsme dostali milion korun od města a s milionem korun se stala na tři sezony naším generálním partnerem společnost Casta. Od té doby už jsme nikdy generálního partnera neměli a město ze svého milionu postupně po sto tisících ubíralo, až tuto podporu město za starosty Veselého zařízlo úplně. Já tu atmosféru chápu. Většina zastupitelů je přesvědčena, že platy poloprofesionálních a profesionálních sportovců se mají platit z korporátních peněz sponzorů. A to jsme zpátky u naší průmyslové zóny. Pokud tu máme firmy, které k tomu nejsou ochotné, tak máme dvě možnosti – buď podporu z veřejných peněz nebo sport dospělých zavřít.
Janovský: Podpora dospělého sportu může být, narozdíl od podpory mládeže, kontroverzní téma. Jistě se část voličů může ptát – nebylo by třeba užitečnější rekonstruovat chodník před mým bydlištěm než platit dospělé sportovce? Na to si pak musí politická reprezentace každého města odpovědět. Sport může být na malém městě jednou z nemnoha pravidelných zábav, kterých se jeho obyvatelům dostává.

Jak to funguje s podporou měst jinde?
Horák: Odpovím otázkou. Umíte si představit, že by v Budějovicích většina zastupitelů odhlasovala, že nedají peníze Motoru? To by tamním politikům zlomilo vaz. Jenže ten tlak sportovní veřejnosti, která dává politikům najevo svůj zájem o to, aby se ve městě pořádný sport hrál, v Písku asi není.
Janovský: V Písku je bohužel (nebo bohudík – záleží na úhlu pohledu) těch sportů, které mají potenciál přitáhnout pozornost širší veřejnosti více. Čtyři, možná pět. Narozdíl třeba od Litvínova, kde je to hokej, nebo ať nechodíme daleko, třeba Jindřichova Hradce a basketbalu. Tam má možná místní samospráva v tomto směru jednodušší rozhodování. Našimi soupeři o postup do nejvyšší soutěže budou letos především tyto týmy – Litoměřice, Chomutov a Svitavy. Ve všech těsto městech samospráva dospělý mužský basketbal velmi silně – milionem korun a více – podporuje. Největším favoritem soutěže je pak Slavia Praha. Ta je napojena na „fotbalové“ peníze a tam už jsme pak úplně na jiné planetě.

Které sporty dospělých by podle vás mělo město Písek podporovat?
Horák: My postupujeme koordinovaně se sporty, které jsou v Písku nejmasovější a nejviditelnější – tedy fotbal, hokej, basket a házená. Tyto sporty sdružují určitě i 50 procent píseckých dětí. Když už samospráva opomněla vyjednat s firmami v průmyslové zóně podporu sportu, měla by sport podporovat sama. Protože co my jako sportovci můžeme pro kvalitní sport dospělých udělat?
Janovský: Souhlas.

Můžete třeba otevřeně promluvit na téma, které je zřejmě skrytým důvodem nechuti podporovat sport na profesionální nebo poloprofesionální úrovni z veřejných peněz. Takže – jaká je vaše měsíční odměna v klubu?
Horák: Vůbec nic. Pod slovním spojením sportovní bafuňář si nemůžete automaticky představovat Peltu. Já bych měl možná už dva baráky z peněz, které jsem naopak do házené za 30 let nacpal.
Janovský: Tady je mezi námi velký rozdíl. Naši trenéři včetně mě dostávají za svoji práci peníze. Práci s mládeží stále považujeme za základ klubu a trénování dětí a mládeže, pokud to děláte s plným zápalem, je sakra tvrdá a odborná práce. A já, dokud budu šéfem klubu, chci aby naši trenéři, pokud své práci dají maximum, byli také patřičně odměněni. Považuji to za naprosto zásadní.

Trenéři vašich dospělých týmů jsou profesionálové?
Horák: Nemůžeme si dovolit zaměstnávat naši interligovou trenérku na hlavní pracovní poměr. Takže učí ve škole, aby se uživila, a u nás má vedlejší pracovní poměr. A to má v klubu smlouvu jako jediná, přitom trenérů máme celkem dvanáct. Ostatní trenéři pracují zadarmo celý rok a když na konci roku zbydou peníze z některé dotace, kde jsou odměny trenérů uznatelnou položkou, tak rozdáme za celoroční práci odměny od 10 do 20 tisíc korun. A nebo taky ne.
Janovský: Náš hlavní trenér je zaplacen na plný úvazek a při jeho vytížení si vůbec nedokážu představit, že by dělal cokoliv jiného. I dalších několik trenérů dostává za svoji práci pravidelnou mzdu.

A co hráčky a hráči?
Horák: V dospělém sportu působí tři kategorie hráčů – profesionálové, neamatéři a amatéři. Naše hráčky jsou takzvané neamatérky, protože kdyby byly profesionálky, nesměla by jejich měsíční odměna klesnout pod úroveň minimální mzdy. Neamatéři nemají sport jako hlavní obživu a jejich odměna je věcí smlouvy s oddílem. Amatéři hrají úplně zadarmo a ještě platí členské příspěvky. Z interligy žen mají profesionálky jen v Mostě a v Michalovcích na Slovensku. Naše hráčky pracují, studují a od nás někdy dostanou i nějakou odměnu. V nižších jednotkách tisíců.
Janovský: Naši hráči hrají zadarmo. Ve špičce 1. ligy je tento fakt výjimečný. Pokud vyhrajeme, dostane každý hráč odměnu 500 Kč. Hráči trénují pětkrát týdně, ti mladší sedm až osmkrát, a každý víkend mají utkání.

Závisí výše odměn pro hráče a hráčky i na tom, kolik vyberete na vstupném?
Horák: To ne. Na zápasy chodí do 200 diváků a vstupné je v našem rozpočtu marginální záležitost. Částečně pokryje náklady na rozhodčí a když se zadaří, zaplatíme cestovné dojíždějícím hráčkám.
Janovský: To je u nás stejné. Naše návštěvy se pohybují v rozmezí 150 – 300 diváků. Mládež má vstup zdarma.

Myslíte si, že lidé v Písku chtějí chodit na nejvyšší sportovní soutěže?
Horák: To je otázka, jak velká tahle sociální bublina v Písku je. On to asi nikdy nikdo nezjišťoval, ale určitě mezi divadelníky v Podčáře nebo v Centru kultury bude jiný názor než mezi skalními fanoušky někde ve sportbaru. Jsou tu ale lidé, kteří sportem žijou a ti se diví. Jak je to možné? Jak to, že tu situaci ti zastupitelé nevidí?
Janovský: V Písku je ta podpora trochu rozmělněna. Zatím není žádný sport, který by v podpoře veřejnosti jednoznačně dominoval. Na druhou stranu je fajn, že si sportovní fanoušek může vybrat.

Při neúspěšném jednání zastupitelstva o podpoře sportu dospělých zaznívaly také argumenty, že písecké oddíly za této situace vychovávají talenty pro vrcholový sport v jiných městech. Předpokládám, že vám to jako cíl nestačí…
Horák: To určitě ne. Je to hrozně demotivační. My jsme oddíl, který má ambice. Naším cílem není, aby se hráčka od nás dostala do Mostu. My chceme, aby hrála za Písek a Most chceme jednou porážet.
Janovský: Je to dvojaké. Pilířem našeho klubu je práce s mládeží. A pokud se nám podaří vychovat špičkového hráče, máme z toho radost, ať působí kdekoliv. Ta radost je ale samozřejmě dvojnásobná, pokud ho navíc můžeme vidět v dresu našeho áčka.

Není problémem Písku i odchod vysokoškoláků do metropolí?
Horák: Ne, protože z Prahy je to k nám necelých 100 kilometrů a po D4 se sem už brzy hráčka dostane na trénink pomalu za stejnou dobu, jako když se bude přesouvat po Praze na Slavii. Máme pro hráčky i svoji kyvadlovou dopravu. Už jedenáct let nám ji jezdí za dobrou cenu Robert Wolf z Prahy, který vozí hráčky z Prahy třikrát týdně na tréninky. Jeho cena je vlastně formou sponzoringu. Na druhou stranu je to určitý náklad, který třeba Slavia Praha nemá.
Janovský: Já to trochu jako problém cítím. Nicméně to je asi jediné, co se s tím dá dělat. Zkoušel jsem před časem „naťuknout“ děkana ČVUT, jehož syn je můj trenérský kolega, ale bezúspěšně. Podobně jako házenkářky i naši studenti dojíždějí na nějaké tréninky, ale vzhledem k tréninkovému objemu to samozřejmě není stoprocentní.

Město vnímá jako podporu sportu dospělých budování sportovišť. To nestačí?
Horák: Na prostředí určitě taky hodně záleží a celý sportovní zážitek je o něčem jiném, když třeba v Kynžvartu vybíhají hráčky na plochu pěkné haly ve vodopádu jisker z ohňostrojových chrličů. To by v naší stávající hale asi vypadalo spíš jako parodie. Já jsem samozřejmě šťastný, že si paní starostka vzala za své prosazení stavby nové haly a že by nová hala skutečně mohla vyrůst. Přesto si myslím, že podpora sportu v Písku by měla být jedním z témat příštích voleb. Čeští podnikatelé v Písku, navíc ubití koronou, tu neprodukují takové zisky jako zahraniční firmy v průmyslové zóně, takže ani nemohou sport výrazně podporovat. A pokud se nepodaří se zahraničními firmami nic vyjednat, mělo by se k této věci postavit čelem město.
Janovský: Ano, ta podpora do provozu sportovišť je ze strany města silná. Bohužel město nepodporuje provoz všech sportovišť a já tak tuto podporu nevnímám jako spravedlivou. Město se totiž stará jen o svůj majetek, což zní na první pohled logicky. V konečném důsledku je však ta podpora směrována z těch čtyř velkých sportů pouze na hokej a fotbal. Házenkářky dostanou novou halu a my tak zůstaneme trochu na ocet. My se o halu musíme starat sami – stojí to šílené peníze a Česká obec sokolská je po pádu Sazky chudá organizace, ze které na provoz nedostaneme takřka nic. Tohle mě opravdu trápí. Nevím, jaký je rozdíl v přínosu pro město třeba mezi zimním stadionem a sportovní halou. Obě sportoviště slouží píseckým sportovcům. Jen provoz jednoho tvrdě dotuje město a provoz druhého tvrdě dotují sportovci. Nepřipadá mi to fér. Kdybychom tyto prostředky nemuseli vydávat, dýchalo by se nám samozřejmě o dost lépe.