Ačkoli se informační zdroje o říčce Kamenici zmiňují jako o vodácky málo frekventovaném toku, občas se srdcaři pokusí o její splutí a v komentářích pak zaznívají slova jako větve, stromy, vysoké neupravené břehy. A nízká voda, jak tomu bylo i letos. Podle vodácké mapy je ovšem 17 z celkových 29 kilometrů řeky splavných.

Začalo to kolem půlnoci

„Poprvé se řeka otevřela v roce 2002, jeden ročník se nejel, protože byl covid. Odemykání a zamykání pořádají obec Jarošov nad Nežárkou a města Nová Včelnice a Kamenice nad Lipou, protože nás ta řeka spojuje,“ říká na startu letošního ročníku Tomáš Hrubec, starosta Nové Včelnice. Jeho jarošovský protějšek Bohumil Rod připojuje vzpomínku na původní nápad. „Celá akce vznikla jako hec v jarošovské hospodě, když se tam kolem půlnoci probíralo zamykání řeky. Protože týden před naší akcí se odemyká a zamyká Lužnice v Suchdole… Já jsem tehdy dělal v Jarošově místostarostu a kolega ze Včelnice tomu byl nakloněn.“

Odemykání se tradičně odbývá v Nové Včelnici, ale lodě se dnes budou muset dopravit k vodě o něco níž, až do Pýchova. Přímo z města se  startovat nedá. Jaká je Kamenice řeka? Klikatá, míní páni starostové. „Řeka je horského rázu, když je rozvodněná, je hodně divoká. Žirovnička je ještě drsnější. Bohužel posledních deset let máme naopak problém s úbytkem vody,“ říká Bohumil Rod.

Řeky Kamenice (podle místního zvyku Kamenička) a Žirovnice (neboli Žirovnička) pramení na Českomoravské vysočině a za soutokem v Jarošově z jejich vod povstává legendární jihočeská Nežárka. Právě u soutoku sjíždění končí a následováno je setkáním v neméně legendární Hospodě pod Kostelem. Na soutoku jsou umístěné tři figurky, které symbolizují tři zmíněné řeky. „A býval tam takzvaný mejdan utopenců,“ podotýká starosta Rod.

Dobrodružné kilometry

Z oblohy protivně mží, ale kolem registračního stánku se shromáždily desítky lidí. „Hlaste se, kdo budete chtít odvézt z Jarošova zpátky do Včelnice,“ vyzývá starosta Tomáš Hrubec. Lodních posádek se chystá šest, ale desítky lidí se připravují na jiné povyražení. Posledních deset let jsme kvůli úbytku vody udělali i suchou trasu, vysvětlují starostové. Letos měřila osm kilometrů a vedla přes Nekrasín. Její dobrou duší je tentokrát jarošovská knihovnice Milena Kodýmová, která je odbornicí na nekrasínského spisovatele Františka Pravdu. Právě tato osobnost je tématem letošní trasy. Ostatně jarošovská knihovna se podle povídkáře a dramatika z 19. století i jmenuje – Pravdova knihovna.

Počty pěších účastníků se rok od roku zvyšují, pochvalují si organizátoři a podívaná začíná. Tomáš Hrubec a Bohumil Rod sestupují po srázných březích a vkročí do chladného toku. Trojí otočení klíčem je provázeno přáními, aby Kamenička byla letos „klidná, čistá, nevylévala se a neškodila“. A také aby vody bylo víc.

Řece ovšem neporučíš. Sjezd s mnoha zátočinami obnáší sedm dobrodružných kilometrů. Zkušení míní, že když je takhle mizerně vody, potrvá cesta asi tři hodiny. Kdyby byl vyšší stav, za hodinu, hodinu a půl jste tam. Okamžitě po startu v zátočinách u Pýchova musí první vodáci z lodi ven, aby zařídili průjezd mělčinou. Boj s větvemi ukrytými pod hladinou se ani nepočítá, ale i tak skýtá řeka mnohá radostná překvapení. Právě mělká voda může poskytnout důkaz: Nedrhneme o dno, asi jsme přece jenom zhubli.