„Židovských rodin nebylo původně v Dačicích mnoho, ale byly společensky velice angažované,“ říká Martin Rychlík, ředitel Městského muzea a galerie Dačice, který celý projekt inicioval. Rodina Grünfeldových patřila v mnoha směrech k typickým, Grünfeldovi byli aktivní ve veřejném životě a po nástupu nacismu je čekal tragický konec.

Pod tíhou protektorátu

Kameny zmizelých, „Stolpersteine“, tedy dlažební kostky s mosazným povrchem a lapidárním nápisem, připomínají oběti holokaustu a nacistického režimu. Tři z nich vsazené v chodníku na Palackého náměstí v Dačicích oživují paměť na Huga, Matyldu a Rudolfa Grünfeldových, čtvrtá zobrazuje QR kód, prostřednictvím kterého se lze na internetu seznámit s jejich osudem.

Grünfeldovi pocházeli z Brtnice u Jihlavy, do Dačic je přivedl Hugův otec Isidor Grünfeld, který v domě číslo 39 na Palackého náměstí od roku 1866 provozoval hostinec a výrobnu lihovin. Na živnost navázal i jeho syn Hugo, který mimo jiného zásoboval lihovinami hospody v Dačicích, Bílkově, Dolních Němčicích, Volfířově nebo v Šachu, celkem v deseti obcích. Kromě toho provozoval Hugo Grünfeld obchod obilím a na chodu celého podniku se podílela i manželka Matylda pocházející z místní podnikatelské židovské rodiny Schulzových a syn Rudolf.

„Hugo byl aktivní i společensky, byl členem zdejších dobrovolných hasičů a v letech 1923 a 1927 jej voliči vyslali do zastupitelstva města,“ konstatuje Martin Rychlík. Jako historik se zabýval i detaily posledních let života rodiny. „Úspěšné podnikání rodiny zlomil až protektorát. Vzhledem k židovskému původu mohli i po nástupu nacistů jejich hostinec navštěvovat hosté židovského původu bez omezení, ale pod tíhou nového státního zřízení se jejich podnikání dostalo do ekonomických nesnází. V roce 1941 úřady Hugovi Grünfeldovi činnost zastavili,“ uvádí Martin Rychlík.

Hugo a Matylda nastoupili do transportu Třebíč – Terezín 22. května 1942. Oba byli zavražděni v Treblince v říjnu téhož roku. Rudolf s rodiči absolvoval společnou cestu do terezínského sběrného tábora, do koncentračního tábora Lublin, kde byl později zavražděn i on, jej deportovali 25. května 1942.

Každý rok jedna rodina

„Na náš muzejní spolek přátel se nedávno obrátil Rostislav Rod-Kodesh, předseda spolku Jewish Memorial Comitee, a poskytl nám impuls k aktivitě,“ říká ředitel muzea Martin Rychlík. „Rozhodli jsme se každý rok osadit chodník před jedním domem židovských obětí v Dačicích kameny zmizelých. První čtyři osadilo město už v roce 2021 u domu rodiny Vohryzkových, máme tedy před sebou práci na devět let.“

Celkem evidují Dačice 29 židovských obětí v jedenácti domech. „V roce 2027 plánujeme položit kameny zmizelých za rodinu Schulzovu a Zimmerovu a rovněž dojde k přidání kamene s QR kódem k rodině Vohryzkově,“ uvedl Rychlík po aktu, jehož se v Dačicích zúčastnil i Rafael Rod-Kodesh, kantor Staronové synagogy a syn zmíněného Rostislava Roda-Kodeshe.

Dačický muzejní spolek se stal také ambasadorem pro zajišťování a pokládání kamenů zmizelých pro nedalekou Jemnici. „A možná i pro Slavonice, kde bývala poměrně velká židovská komunita a také synagoga, kterou Dačice neměly,“ podotýká Martin Rychlík.

Památku mrtvých v Dačicích připomíná už výčet jmen na pomníku obětem války a nacismu, forma kamenů je však stále více využívaná. Výraz Stolpersteine v doslovném smyslu symbolizuje myšlenku kamenů, o které je třeba klopýtnout nebo alespoň zavadit pohledem.