Jak podle vás mohlo dojít k havárii, která způsobila masivní úhyn ryb v Tovaryši?

K takové havárii na povodí může dojít tím, že splašky, přitékající soustavou, zaplní různé laguny, kde hnijí a velký přívalový déšť je pak vypláchne do potoka. Vynechávám úmyslné znečištění potoka, to asi není pravděpodobné. A je tu i další možnost. Občas je vidět zemědělce, jak cisternou rozprašují kejdu po loukách. I tu pak může přívalový déšť spláchnout do povodí. Sám jsem to viděl na louce nedaleko Blehova někdy před rokem.

Ve volebním období 2014 – 2018 jste nastoupil jako radní. Zabývalo se vedení města v té době stavem kanalizace?

Já jsem o problému vodovodů, kanalizací a silnic ve městě mluvil neustále. V té době jsme se snažili zmapovat stoky – od Suchanova rybníka, od ulice 5. května a od Sladkovského rybníka. Opravila se štola, která byla ucpaná na Tyršově náměstí v oblasti bývalé restaurace Klabo. Tam se provalovala dešťová voda do kanalizace. Štola byla ucpaná, měla průtok tak dvacetiprocentní a tehdy v roce 2012 vypukl poplach, že větší přívalový déšť od Suchanova rybníka by neměl kam odtékat a mohl by vytopit domy pod rybníkem. My jsme do štoly s tehdejším vodohospodářem panem Soulkem vlezli a zjistli jsme, že je to ucpané a voda přetéká do kanalizace. Podobné zjištění jsme udělali v ulici 5. května, kde prostředkem vedle ocelová trubka, zachycovaly se tam nečistoty a když se to ucpalo, opět to tu přetékalo do kanalizace. U kruhového objezdu směrem do Petrovické ulice byly kanály navíc nějak divně udělané, nikdo nevěděl, kam vedou. Měli jsme také četná zjištění, už tak deset let, že kanalizační sběrače jsou v havarijním stavu. Opravilo se zakončení sběrače D. Ten už byl ve stavu, že se ani nepodařilo najít jeho konec.

Nakonec jste uprostřed volebního období v prosinci 2016 oznámil odchod Svobodných z koalice a váš z rady města. Na čem jste se v radě názorově rozešli?

V radě jsme se rozkmotřili kvůli Švermově ulici. Bylo zjevné, že kvůli nedostatečné kapacitě kanalizace, do které se napojila nová čtvrť na Cukavě, tam splašky přetékají lidem ze Švermovy ulice do sklepů. Ta akce, směřující k nápravě, se odložila o rok a pak to chtělo vedení města odložit o další rok a to už se lidé vzbouřili. Takže se to nakonec udělalo. Já jsem celou dobu prosazoval, aby se investovalo do strategických věcí. Příkladem je například teplovod v Komenského ulici, který se udělal téměř celý a ne po kouscích. Byla tam úvaha jít do dalších kanalizačních sběračů, které vedou z města na čističku. Město ve většině případů nemá oddílnou kanalizaci na splaškovou vodu s fekáliemi a vodu dešťovou. Má čtyři sběrače na fekální vodu a zatrubněné vodoteče od Suchanova rybníka, od ulice 5. května, od Sladkovského rybníka a od nádraží. Tudy by měla téct jen dešťová voda, přirozená voda a odtok z povodí. Ovšem například při výstavbě kruhového objezdu u viaduktu se ukázalo, že tam je celá ulice připojená do vodoteče kanalizací. A to nemluvím o jednotlivcích, takzvaných černých pasažérech na soustavě.

Jak se dají odhalit černé kanalizační přípojky do vodotečí?

Snažil jsem se, aby takzvanému černému pasažérství zabránil nájemce vodovodní a kanalizační soustavy města, tedy firma ČEVAK. Určitě se dá zkontrolovat, že kdo platí vodné, platí také stočné. Ale i ten, kdo čerpá vodu z vlastního vrtu, má platit stočné, protože vodu přece někam vypouští. ČEVAK se měl pustit do této prověrky, ale moc se jim do toho nechtělo. Jedna z cest, jak objevit tyto černé pasažéry, je prozkoumat, jak má každý dům vyřešen odběr vody a její vypouštění. Druhou možností při pochybnostech jsou kamerové zkoušky.

Kdo by měl štoly fyzicky projít?

Odbor životního prostředí, vodohospodář města. Aspoň pan Soulek, dokud na radnici pracoval, to dělával. Kamerové zkoušky taky tolik nestojí, to jsou řádově desetitisíce. A pak je tu třetí možnost – zacpat odtok některé zatrubněné štoly a ono se rychle ukáže, komu začnou fekálie přetékat do domu. To je brutální, ale jednoduché.

Proč se kanalizační soustava ocitla v tak zanedbaném stavu?

Celých deset let, kdy jsem v zastupitelstvu, tak razím, že má-li se město udržet v chodu, musí probíhat neustálý tok oprav. Když má město 30 kilometrů silnic a každý rok opraví kilometr, dojde na každé místo jednou za třicet let. S kanály je to podobné. Mají životnost v průměru 70 – 80 let. Ve městě je kanalizace, která byla postupně vybudovaná od 30. do 70. let minulého století. Z toho plyne, že musíme neustále obnovovat jednu sedmdesátinu, chceme-li, aby majetek nechátral. A to se může ukázat – tak jako v Jeřábkově ulici, že při kamerových zkouškách to vypadá dobře, ale když se na trubky fyzicky sáhlo, tak se potrubí rozsypalo. Stručně řečeno, když se do těchto ne zrovna líbivých věcí neinvestuje, časem se to nutně projeví.

Máte představu o roční potřebě peněz na tyto opravy a rekonstrukce?

Město by potřebovalo dávat tak 50 milionů ročně do rekonstrukcí infrastruktury a větších oprav. Tím myslím kanály, ulice nebo třeba takové nákladnější věci jako je vestibul druhé základní školy. Nebráním se ani rekonstrukci domu kultury, je to náš majetek. Město by ale mělo hospodařit tak, že při svém rozpočtu 180 milionů ročně dá nepřed 50 milionů stranou na investice a údržbu majetku a teprve zbytek bude rozdělovat. Tady se to ale dělá úplně obráceně. Napřed se rozdělí peníze na to, co kdo chce, a na investice zbyde minimum nebo si na ně půjčíme. Za dva a půl roku, co jsem pryč z rady města, se spotřeba zvýšila o 19 milionů. A o to poklesly peníze na investice a údržbu. Takže teď skoro celý rozpočet projídáme a pak už jen malujeme přechody a natíráme lavičky, na nic většího nezbyde. Kdysi jsme ve finančním výboru vyslovili hříšnou myšlenku, že jednou nebude na žádné investice a budeme nuceni uvažovat, jestli opravovat havárie nebo dělat na zimním stadionu led či v létě napouštět bazény. Už jsme se do té situace prakticky dostali, ale vyřešilo se to úvěrem. Jenže půjčit si umí každý. My tu máme takový oblíbený slogan, že Milevsko má sportoviště na úrovni okresního města a to nás stojí velké peníze. Tak přistavíme další? Hřiště za halou, které bychom rádi zastřešili? O to se pak budeme muset taky starat. Já upřednostňuji péči o již existující majetek. Sportovní hala by určitě potřebovala zateplit, dobrý nápad je budování retenční nádrže na zachycování dešťové vody ze střech sportovišť, zejména, když se na to získala i dotační podpora.

Vedení města ale na letošek ohlásilo rekordní investice za 100 milionů. To nezní, že by nic na investice nezbylo…

Finanční výbor zastupitelstva po celou dobu, kdy jsem jeho členem, požaduje od vedení města finanční plán. Ale ještě nikdy jsme ho nedostali. Ano, tyto investice jsou ohlášeny, část z toho jsou dotační peníze. Je třeba ale zavést politiku, že se každý rok dá 50 milionů na udržování majetku stranou. Tak hovoří i zákon číslo 250 o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, který v paragrafu 9 řadí za sebou priority rozpočtu – od placení daní a dalších závazků vůči státu, údržby majetku až po rozdělování příspěvků různým organizacím, spolkům a charitám. My to děláme obráceně a na konci zbyde údržba majetku. Tak řádné hospodaření vypadat nemá.

Když podle vás běžné výdaje města narostly o 19 milionů, tak v čem?

Nejvíc narostly mzdy, ty ale určuje stát. Pokud ale nemáme na potřeby města, musíme poskytovat jen takové služby, na které máme. Udržovat majetek města v pořádku je naše povinnost ze zákona.

Naznačujete, že se to neděje…

Nejhorší je „plán slibem.“ Když něco občané požadují, například parkovací místa, tak uděláme studii. Pak na realizaci nemáme peníze, tak uděláme pro jistotu studii celé větší lokality a i ta se nakonec dá do šuplíku a možná vyspravíme kousky chodníků. Viz parkování v Komenského ulici a okolí. Patrné je to i na autobusovém nádraží. Tam se před několika lety udělala architektonická soutěž, vzniklo osm studií, z jejichž námětů město nechalo udělat jednu studii. A co teď bude dál?