Představte nám kapelu vlastními slovy.
Jsme písecká kapela, co není skoro z Písku. Já jsem ze Semic a kluci jsou z Bud, Kluk, Zátaví a z Písku. Nyní máme šest členů. V současné době kapela vystupuje ve složení Petr Toman (trombon, kytara), Ondřej Toman (trubka, basista), Jiří Holub (altsaxofon), Tobiáš Brabec (bicí) a původními členy od roku 1989 jsou Petr Toman starší a Jindřich Vichr.

Váš název je sám o sobě magnet – jak vznikl a kdy jste si řekli, že tohle bude to ono?
Ještě v původní kapele ve zkušebně jsme měli velký obraz, kde bylo nakousané jablko. Výtvarník ale obraz pokazil a napsal špatně název. Napsal ho jako Jablbklo znetvořené lidským faktorem. Když jsme potom hledali název nové kapely, měli jsme ho přímo před sebou. Takže jsme to vlastně nevymysleli vůbec my.

Jak byste popsali svůj styl někomu, kdo vás nikdy neslyšel?
Chci hlavně lidi bavit. Na konci 90. let přišla taková krize, začala se poslouchat komerční hudba, já jsem hledal ekvivalent, hrát to tak aby to byla v podstatě polka. Hrajeme jen českou muziku. Všichni se pořád stylizujeme do něčeho, ale jsme Češi, takže žádná angličtina. Je neuvěřitelné, co nás poslouchá žen. Když máme merch, poměr ženských triček oproti mužských je 80 procent pro ženy.

Jaký nejpodivnější nebo nejoriginálnější zážitek se vám na pódiu stal?
Bizarních zážitků je poměrně hodně. Mimo napadaní od skinheadů v Jihlavě, až po nepochopení textů. Hodně se nám stává, že lidé nechápou význam našeho hitu s názvem Nesnáším svýho psa. Ta písnička vznikla tím, že jsme svému synovi vysvětloval, pojem synonymum ke větě: Život je pes. Představte si, že by ty kapely hrály: nesnáším svůj život… Teď já tam to slovo život vyměním za slovo pes. Protože život je pes. No a ono se to hrozně chytlo. Zpět k otázce. Před pár lety se nám tedy na koncertě stalo, že před touhle písničkou vběhli na pódium nějací fanatici a vrazili šroubováky do jističů. A vyhodili tam úplně všechno. A skandovali, že nemáme rádi psy.

Kdybyste mohli uspořádat koncert kdekoliv na světě, kde by to bylo a proč?
Já jsem opravdu lidský, takže kdekoliv, kde mi zaplatí. Hrajeme pro deset lidí na soukromé párty nebo pro 300 na koncertě. Já v tom nedělám rozdíl. Proto děláme tu muziku, co děláme. Chceme přenášet energii do lidí. Letos jsme odehráli již 36 koncertů od dubna. Paradoxně nás ale ještě nikdy nepozvali třeba na písecké slavnosti, tady v Písku jsme hráli jen pro pivní slavnosti. Jednou nás vlastně oslovili, abychom zahráli na koncertě pro Ukrajinu.

Jak vznikají vaše písně? Kdo dělá texty a kde berete inspiraci?
Texty dělám jen já. Inspirace je život. V podstatě slyším něco každý den. Osobně pro mě je velká inspirace v Písku na Dukle. Co jsem tam vše zažil, když jsem tam bydlel ty hesla, co tam na sebe křičí… A asi mám talent napsat nějaký text, nikdy jsem ho nepsal déle než šest minut. O naše písničky projevují zájem i firmy, chtěli je od nás koupit. Zajímal jsem se pro jakou kapelu, ale neřekli mi to. Tohle se děje normálně, že velké kapely si kupují texty. Potřebuji vydávat desky.

Jaké je hrát a působit v menším městě? Je to výhoda nebo nevýhoda?
Jak říkám, město Písek s námi nechtělo nic mít. Jen Robin Mikušiak si nás zve. Ten pravděpodobně ví, že když si nás dá v půl osmé, tak bude mít plný park, lidé se budou bavit a mají nás možná rádi. Více tedy hrajeme v okolí města nebo i v širším okolí.

Je něco, co vás jako kapelu mezi sebou dokáže rozdělit nebo vyvolat hádku?
Kapela fungovala posledních deset let jako alternátor. Střídalo se patnáct lidí. Od příštího roku, ale už bude nová fáze. Střídači už nebudou, chceme jet v únoru něco nahrávat, takže zase začneme fungovat jako kapela.

Která vaše písnička je podle vás nejvíc nedoceněná?
Nejvíc mě bavila moje první kapela. Hráli jsme kytarový rock, v tu dobu tu muziku tady nikdo moc nechápal. A nejmíň doceněná písnička je asi Neopakovatelnej den, kterou jsme hráli ve třech – já a kluci Škochů, kteří hráli v kapele Chinaski.

Jaký máte pohled na mladé muzikanty?
Teď za mnou přišli mladí kluci tady z Písku z kapely Sklep Sound, že našli doma CD z roku 1992 a že se jim to líbí, jestli by mohli hrát nějaké písničky. Takže ta muzika, kterou jsme hráli před 30 lety teď docela zas válí asi.

Na jakém koncertu jste byl například naposledy?
Asi Peter Hook, to je basák z mé nejoblíbenější kapely. Anglická skupina Joy Division. Jinak jsem se ale rozhodl, že nebudu už na ty staré kapely chodit, protože to nemá ty správné koule. Na druhou stranu bych chtěl poslouchat mladé kapely, ale mě to nějak nejde.

Jaké je vaše životní krédo?
Postoje fungujou jako bariéry. To je podle mě největší problém, jako člověka, že každý musí ke všemu zaujmout nějaký postoj. Ať na sociálních sítích nebo na živo. To je asi taky ten důvod, proč hrajeme muziku, kterou hrajeme.