Po odvoláních, která po vynesení osvobozujícího rozsudku následovala, se vývoj kauzy otočil. Krajský soud dospěl k závěru, že činnost Karla Berky a Martina Harta sice nenaplňuje skutkovou podstatu trestného činu zpronevěra, ovšem zároveň konstatoval, že jejich činnost jako statutárních zástupců společnosti určitě nebyla v souladu se zákonem a věc vrátil zpět k okresnímu soudu s tím, aby posoudil zda se nejedná o jinou právní kvalifikaci.

U dnešního stání se jednalo pouze o Karlu Berkovi a Martinu Hartovi. Stanislavu Snášelovi běží ještě další řízení, které je projednáváno samostatně. Státní zástupkyně Alena Pešková na oba dva podala obžalobu. Na Karla Berku a Martina Harta pro trestný čin porušení povinností při správě cizího majetku a celou věc navrhla hodnotit jako úmyslné jednání. Vzhledem k výši škody, která v tomto případě činí přes tři a půl milionu korun navrhla věc hodnotit podle kvalifikace s trestní sazbou šest měsíců až pět let. V závěrečné řeči pak navrhla uložit Martinu Hartovi trest nad polovinou trestní sazby s podmíněným odkladem. U Karla Berky byl její návrh stejný, ovšem vzhledem k již pravomocnému rozsudku krajského soudu navrhla uložit souhrnný nepodmíněný trest. U obou navrhla uložit trest zákazu činnosti výkonu funkce statutárních orgánů společností.

Jiného názoru byli ve svých závěrečných řečech samozřejmě obhájci. Ti poukazovali na skutečnost, že oba dva obžalovaní žádné peníze nezpronevěřili, jejich funkce byly formální, v žádném případě jim nebyl prokázán úmysl a oba na chod společnosti Senior resort neměli prakticky žádný vliv. Martin Hart zopakoval, že nebyl zaměstnancem společnosti, nepobíral žádný plat a dále upozornil, že podle dotazů, které občas vznášel na účetní společnosti anebo na prokuristu, bylo vše v pořádku. O tom, že tomu tak není, se dozvěděl až s příchodem insolvenčního správce.

Po třičtvrtěhodinové přestávce k poradě senátu si vzal slovo jeho předseda soudce Martin Prokop. Oba obžalované soud uznal vinnými z trestného činu porušování povinností při správě cizího majetku. Obžalovaného Karla Berku poslal souhrnným trestem ve výši 6 a půl roku do věznice s dozorem a Martinu Hartovi uložil trest ve výši dva roky a osm měsíců. Výkon tohoto trestu Martinu Hartovi podmíněně odložil na zkušební dobu 4 let a deseti měsíců. Oběma pak také uložil zákaz činnosti výkonu funkce statutárních orgánů. Karlu Berkovi na deset a Martinu Hartovi na šest let.

V odůvodnění rozsudku pak soudce Prokop zdůraznil, že jednání obou bylo jednoznačně úmyslné, neboť Martin Hart jako předseda představenstva společnosti a Karel Berka jako jeho člen nevyvíjeli žádnou činnost při správě společnosti, kterou jim ukládá zákon. „Oba dva měli zákonné prostředky zjistit, jaký je stav společnosti,“ konstatoval soudce Prokop. „A pokud by chtěli, tak by to také zjistili. Nechali však Stanislava Snášela s prostředky klientů manipulovat, i když měly být podle tehdy platné zákonné úpravy uloženy na zvláštním účtu. Oba dva tedy zpronevěru těchto prostředků umožnili,“ pokračoval soudce Prokop neúprosně. Jako přitěžující uvedl soudce skutečnost, že trestná činnost směřovala převážně proti lidem vysokého věku. Jako polehčující okolnost v případě Martina Harta zase konstatoval vydání peněžní částky, dosahující zhruba dvou třetin způsobené škody, která je dnes v úschově policie a obžalovaní ji prohlašovali za předmětné kauce. Zde ovšem konstatoval, že tyto peníze kaucemi nikdy být nemohly, na účtech společnosti se nikdy nenacházely. Pokud se jedná o náhradu škody, soudce konstatoval, že vydané peníze musejí být zahrnuty do insolvenčního řízení, a protože je zde poškozených více, nebudou pravděpodobně klienti Senior domu ve svých nárocích plně uspokojeni. S náhradou škody poškozené odkázal předseda senátu na civilní řízení.

Oba dva obžalovaní a jejich advokáti si po vynesení rozsudku v soudní síni ponechali lhůtu pro případné odvolání. Státní zástupkyně se do protokolu nevyjádřila, takže vynesený rozsudek prozatím nenabyl právní moci.