Jak byste ze svého pohledu zhodnotil druhou polovinu roku 2018? Po skončení minulé sezony jste kvůli zdravotním problémům s kolenem ukončil aktivní činnost a dal se hned na trenéřinu. Jak velká změna v životě to pro vás byla?
Je to pro mě velká změna. Především v tom, že sám přímo se zápasem nic nezmůžu, nemůžu se o vítězství poprat přímo na hřišti. Musím spoléhat na ostatní, na což jsem nebyl úplně zvyklý. Pokud mám jako trenér zhodnotit podzimní část, se čtvrtou příčkou určitě nepanuje spokojenost, protože po dobré sezoně v extralize je toto umístění v první lize určitě za očekáváním.

Bylo pro vás hodně těžké říci, že jako hráč končíte? Kdy jste si uvědomil definitivně, že to nepůjde? Vím, že jste do novin v rozhovoru říkal, že se chcete po zranění, které jste utrpěl před necelým rokem na Dukle, vrátit a pomoci. Což se už nepovedlo…
Bylo to těžké. Skutečně jsem totiž pevně věřil, že se vrátím. Udělal jsem pro to maximum – jezdil jsem na injekce k doktoru do Plzně, trénoval jsem dvakrát denně. Jenže jakmile došlo při trénování na větší zátěž, začalo mi koleno vypadávat a pokaždé nateklo.

Jak dlouho jste zvažoval konec?
Moc dlouho ne, protože jsem tak nějak tušil, že jakmile přijde ještě jedno zranění, už to asi nepůjde. Každý doktor, který viděl moji zprávu o koleni, se divil, že ještě hraju. Stejně ale věřím, že si alespoň za béčko ještě zahraju…

Zranění vám přibrzdilo dobře rozjetou kariéru už v 17 letech, kdy jste absolvoval první vážnou operaci po přetržení předního zkříženého vazu. Jak nepříjemné to bylo a jak jste se s tím tehdy popasoval?
Tenkrát to bylo opravdu nepříjemné, protože jsem byl dohodnutý s Plzní na přestupu. Měl jsem tam jít na školu a hrát za Talent. Zranění přišlo dva měsíce před koncem základní školy a já se dozvěděl, že mě do Plzně nevezmou, protože bych neudělal testy. Takže jsme museli narychlo shánět, na jakou střední školu nastoupím. Vše se muselo zrušit.

Cítil jste, že už v tomto momentě bylo rozhodnuto a věděl jste, že kvůli zmíněné operaci kolena nebudete mít šanci se házenou případně i živit nebo to dotáhnout do špičkového extraligového klubu, s nímž byste hrál na čele?
V tu dobu jsem si nic takového nepřipouštěl. Ale po druhém přetržení vazů už jsem tohle samozřejmě cítil.

Bylo podle vás jen otázkou času, kdy se znovu zraníte tak, že už nebudete moci dál hrát, nebo jste předpokládal, že i tak budete na hřišti alespoň do 30 až 35 let?
Věděl jsem, že nějaká bolest mě neodradí, takže jsem předpokládal, že ještě pár let vydržím.

Na co jste nejvíce pyšný a na co hlavně vzpomínáte z hráčské dráhy?
Určitě házené vděčím za spoustu hezkých vzpomínek z různých turnajů a zápasů. V hlavě mám druhé místo v mladších žácích na přeboru republiky. Byl jsem také na kempu olympijských nadějí, kde jsem skončil první v republikovém testování. Tehdy se za mnou umístil třeba i Tomáš Babák… Dále bych určitě zmínil třetí místo na mistrovství republiky mladších dorostenců. A pak postupně postup do první ligy mužů a do extraligy. Na to, že se nám ve Strakonicích podařilo hrát nejvyšší soutěž, jsem asi nejvíce pyšný.

Měl jste jasno hned, že chcete zůstat u házené jako trenér, respektive nejdříve jako asistent?
Byla to pro mě jasná volba v dalším pokračování. Co bych také s takovým množstvím času dělal? Házená mě baví, takže jsem hledal příležitost, jak u ní zůstat.

Jak po půl roce zkušeností na lavičce můžete porovnat házenou obecně a přístup k trénování a zápasům z pozice hráče a trenéra? V čem je největší rozdíl?
Nejvíce rozdílné je asi to, že bych nesmírně rád trénoval jako hráč, ale nemůžu, kdežto mladí kluci trénovat můžou, ale moc nechtějí. Rozdílná je i doba, kterou nyní u házené trávím. Trénování zabere mnohem více času. Moc jsem ani netušil, do čeho jdu, ale zároveň jsem to bral jako výzvu.

Začal jste hned u mužů, navíc u týmu, který důvěrně znáte a s nímž toho máte hodně za sebou. Berete to jako výhodu pro začátek trenérské dráhy?
Nevím, jestli je to výhoda, nebo ne, nemám s čím porovnat. Myslím, že je trochu nevýhoda, že někteří hráči jsou starší než já a někteří stejně staří. Ovšem myslím, že mě kluci přijali a že nám to funguje, za což jim děkuju.

Podzim v mužích byl ve znamení změny, po necelých dvou a půl letech byl od týmu odvolán trenér Roman Marienka st. a na jeho místo jste přešel vy. Jaké to bylo, mít najednou absolutní zodpovědnost?
Vždycky chci a vždy jsem chtěl vyhrávat! Už jako hráč jsem to tak měl a pokud tým prohrál, věděl jsem, že je to i moje zodpovědnost. Teď je změna ta, že jsem ten první, za kterým se jde, když se něco nepodaří a prohrajeme.

Cítíte větší tlak i to, že jste víc v popředí zájmu?
Tohle vůbec necítím.

Proč jste v první polovině soutěže poztráceli tolik bodů a jste až čtvrtí?
Že jsme až čtvrtí je pro mě zklamáním. Nic takového jsme rozhodně neplánovali.

Co bylo hlavní příčinou, v čem byl hlavní nedostatek?
Příčinou je určitě počet tréninků, které mužstvo absolvuje. Protože jestli někteří přijdou jednou nebo dvakrát týdně, tak to není dlouhodobě udržitelné. Z toho potom pramení chyby, které děláme. Další věcí je, že tým docela omladil a chybí nám síla a zkušenosti.

Nakolik se povedlo zabudovat mladé hráče a jak si myslíte, že souhra mužstva bude vypadat v odvetné části?
Snažím se mladým dát větší prostor, protože jen to nás může v budoucnu posunout dál. Ale je to běh na dlouhou trať, každý herně roste individuálně a některým se to daří rychleji, někteří zase potřebují času víc. Doufám, že se mladí po podzimu otrkali a naše konečné umístění bude vypadat lépe.

Vidíte stále jako reálné skončit první a vrátit se do nejvyšší soutěže? Nebo už berete aktuální ročník jako překlenovací s tím, že větší šance bude třeba až v další sezoně?
První místo z hlediska výkonnosti nevidím jako nereálné, protože hrajeme dobrou házenou a jsme schopní všechny soupeře porazit. Ale návrat do extraligy nevidím jako reálný, na to tým ještě není zralý.

Jakou ideální představu o házené ve vašem pojetí máte jako trenér? Je někdo, od koho se snažíte přebírat trenérské věci a učit se od něj, nebo jedete čistě podle sebe a toho, jaké zkušenosti jste získal coby hráč?
Myslím, že na téhle úrovni se nemůže tým přizpůsobit představě trenéra, ale trenér si musí najít způsob, jak nejlépe využít mužstva a jednotlivých hráčů, které má. Do tréninků se snažím zapojit nové věci, které najdu na internetu. Ovšem že bych čerpal od někoho konkrétního, to se říci nedá. Trénuji podle svého nejlepšího přesvědčení a chci z každého dostat to nejlepší.