Jak se máte?

Mám se velmi dobře, jsem tu s rodinou, nic mi nechybí. Mám jednu dceru Helenku, bydlím s ní a s jejím manželem Zdeňkem. Taky tady bydlí vnučka Markétka se svým manželem. A taky mám vnuka Zbyňka, ten bydlí s rodinou v Plzni. Mám tři pravnoučata, Marka, Veroniku a Terezku.

Jste Veselačka?

Jsem z Veselí, narodila jsem se přímo v této chalupě, toto je můj rodný dům. To víte, že v životě taky byly těžkosti, ale když byl člověk mladý, nebylo mu nic zatěžko. Pracovat v té době musel každý. Když někdo z rodičů onemocněl, tak jsem musela zaskočit. Tady jsem se i vdala.

Čím jste se živila?
Já byla vyučená dámská krejčová a dělala jsem to celý život. Když jsem byl vdaná a Helenka už byla větší, tak jsem pracovala v Blatech. Mě to bavilo od mala. Já jsem už jako školačka vyšívala a šila na panenky. Když jsem pak dorostla a měla jsem jít někam do učení, tak obchodník Novák chtěl na tatínkovi, abych k němu šla prodávat. Ale já řekla, že nechci, že se chci vyučit švadlenou. Tak jsem do obchodu nešla, rodiče to mrzelo, ale já jsem ráda šila. Tady v ulici o tři domy dál žila jedna paní, která se vrátila z Ameriky, a byla švadlena. U ní jsem se s kamarádkami učila šít.

Jak trávíte své dny?

Vstávám v osm, nejdéle v půl deváté. Ke snídani mám moc ráda chleba s máslem namazaný domácí marmeládou. Marmelády mám ráda všechny, rybízovou, angreštovou, střídám to. K obědu mám nejraději omáčky, hlavně svíčkovou, rajskou, koprovou. Na procházky už nechodím, jenom na dvůr, ale to jdu vždycky s někým. Musím mít doprovod. Ale do devadesáti jsem jezdila na kole, na zahrádku a tak. Na čtení už moc nevidím, tak mi čte dcera. Vždycky jsem moc ráda četla. Tady mám své knížky o hercích a herečkách. Hrozně ráda jsem četla Aloise Jiráska a Jindřicha Šimona Baara, to jsou takové venkovské příběhy, ty se mi moc líbily. Chodila mě navštěvovat sousedka, ale ta už umřela, tak sem teď nikdo moc nechodí. Ale mám tu svou rodinu, se kterou mi je dobře. Do 100 let jsem chodila do klubu v kulturáku, paní Lavičková mě vždycky nabrala do auta. A v televizi mě baví zpravodajství, hlavně politika. Tu mi vždycky musí hodně zesílit, abych to slyšela, to ráda poslouchám.

Co sledujete v televizi?

Nové herce už moc neznám, ale ti staří se mi líbili všichni, Burian, ten byl jedinečný, Haas, Baarová, Adina Mandlová, Nataša Gollová. Mám o nich všech životopisy, to mě moc bavilo si o nich číst.

Jak jste se seznámila s manželem?

Stejně jako já byl Veselák. Jako dospělí jsme chodili na letní výlety, třeba do Zlukova, do Řípce, do Horusic, vždycky do nějaké blízké vesnice. Tam jsme se nasvačili, dali si čaj a pak jsme šli zpátky. A na těch výletech jsem se seznámila s manželem. Nejdřív jsme byli jenom kamarádi, až pak jsme spolu začali chodit. On byl muzikant, hrál na cello. Já byla zpěvačka. Chodila jsem zpívat do sboru, zpívala jsem každou neděli na chóru. Na vánoční zpívání mám krásné vzpomínky, vánoční mše byly nádherné.

Rodiče měli hospodářství?

Ano, slepice, husy, krávy, prase. Králíky jsme neměli, ty tatínek neměl moc rád, říkal, že králíci do hospodářství nepatří. Radši měl vepřové. Zvířata jsme si nechali, i když jsem se vdala. Pro kachny a husy jsme na zahradě zapustili vaničku do země, aby se mohly napít a koupat.

Co vy a sport? Kam jste se chodila jako malá koupat?

Do Bechyňského potoka. Když jsme jako děti pásli husy, tak jsme v tom potoku byli pořád. To bylo naše koupání. S maminkou jsme se chodily dívat na krasobruslení do staré radnice. Tam byla klubovna, červený koberec, to byl vždycky nádherný zážitek. Hodně lidí tam chodilo jako do kina. V té době teprve začínaly televize.

Bavila vás třeba zahrádka?

My jsme měli zahrádku tady na dvoře, pěstovali jsme zeleninu, kytičky na hřbitov a hlavně rybíz. Když se dcera provdala, měli velkou zahrádku, na tu jsem moc ráda jezdila. Jezdila jsem otevřít pařeniště, vyplít plevel, zalít. Na zahrádce jsem dělala všechno ráda.

Jak vzpomínáte na Vánoce svého dětství?

Tatínek mi dělal do jablíčka takové očko ze dřívka, aby se mohlo pověsit. Stromeček jsme mívali spíš ovocný, přírodní, s malými jablíčky a oříšky. Dávaly se na něj papírové řetězy, my děti jsme je vyráběly samy. Každý si vyrobil nějakou ozdůbku, všichni chtěli, aby právě ta jeho visela na tom nejlepším místě. Dodneška rozkrajujeme jablíčka, to jsem dělala jako malá, pouštěli jsme skořápky, pálili jsme františka. Dárky jsme dostávali spíš praktické, třeba oblečení. Ale vzpomínám si, že bratr, který byl o sedm let starší než já a už tehdy pracoval, tak mi koupil brusle. Já byla tak šťastná. Ale neměla jsem šněrovací boty, jenom polobotky. Tak jsem si o těch Vánocích připnula brusle na polobotky a na nich jsem se naučila přes svátky bruslit.

Čemu přičítáte, že máte tak báječnou formu? 

Nevím, čím to je. Já jsem dřív trpěla na žlučník a ten mě trápil moc, ale já se bála operace, tak ho mám pořád. Naštěstí teď je už dlouho v pořádku. Musím to zaklepat. Ani revma nemám.

Když jsem se na začátku zeptala, jak se máte, tak jste řekla, mám se moc dobře, mám tu svou rodinu. Rodina je pro vás všechno, viďte?

Ano, všechno. Žijeme tady spolu a rodina je pro nás pro všechny nade vše. Tady u mě se všichni scházíme, všechno si povíme. Jsme rodina.