Uřezané přelízky

Přístupnost obory přelízkami přitom navrhl sám její majitel, když o zřízení obory v roce 2013 žádal. Ivan Pfeifer z Jetětic se v souladu se stanovisky okolních obcí po celé tyto roky domáhá navrácení původního stavu. Stejně tak Klub českých turistů nesouhlasí se zrušením značené turistické stezky a rybáři namítají, že nemohou vykonávat rybářské právo ve svém revíru. Úřady si celou věc přehazují jako horký brambor, až došly k závěru, že původní zakotvení přelízek do rozhodnutí o zřízení obory je vlastně nevymahatelné. Ke smůle majitele obory i netečných úředníků se ale i tady našel občan, který se vzdát zákonného práva na vstup do lesa nehodlá a chce ho zachovat i pro ostatní veřejnost.
Za záminku znepřístupnění si vzal majitel schwarzenberské obory v roce 2017 obavy z ohrožení zvěře nákazou prasečím morem, který se vyskytl na Zlínsku. Veterinární správa ale tyto obavy označila za nedůvodné, neboť prasečí mor v regionu nebyl a ministerstvo zemědělství potvrdilo, že taková opatření nelze činit preventivně. V oboře navíc bylo odstraněno i značení turistických cest, které rovněž měly zůstat podle původního rozhodnutí v oboře zachovány. Proti odstranění přelízek, které využívali zejména houbaři, se ohradily okolní obce, Klub českých turistů postupoval po své linii samostatně. Přišel totiž nejen o značené trasy, které vedly oborou, ale odstraněn byl i jeho majetek – označníky.

Soud v Ostravě nařídil zpřístupnění

Obce v okolí Schwarzenberské obory sice vyjádřily s postupem majitele obory nesouhlas, ale nepouštěly se do soudního sporu. Oponenti svévolného znepřístupnění obory se domnívali, že jejich zájem vymůžou úřady. Ty si ale už léta pinkají kauzu sem a tam. I když v České republice není precedentní právo a každý soud může ve stejné věci rozhodovat jinak, není od zajímavosti, že na severní Moravě loni před koncem roku takový soudní spor skončil pro města Vítkov, Hradec nad Moravicí a obec Březová úspěšně. Krajský soud v Ostravě rozhodl, že 300 hektarovou oboru Jelenice na Opavsku společnost Opavská lesní uzavřela nezákonně. Jak informoval deník Právo, nyní musí majitelé lesů znovu umožnit průchod a průjezd na kolech. Tamní obora byla zkolaudována před dvaceti lety i s cyklostezkou a součástí stavebního povolení byla povinnost zachovat její průchodnost pro rekreační účely. Majitelé oboru ale loni počátkem roku uzavřeli kvůli údajné ochraně zvěře a ochraně turistů při honech. Zvedla se proti tomu vlna nevole a vznikla petice, v níž se poukazovalo na to, že uváděné důvody jsou pouze zástupné a ve skutečnosti je hlavním důvodem rozšíření komerčního lovu. Zmíněné obce poté podaly žalobu a uspěly. Soud konstatoval, že zákaz vstupu do lesů musí být vždy pouze dočasný.

Jak se s věcí vypořádali v Milevsku?

Na jihu Čech se Městský úřad v Milevsku napřed pokoušel vyzývat majitele obory, aby navrátil původní stav, pak ale milevský stavební úřad došel k závěru, že odstranění přelízek a znepřístupnění obory navýšením vrat je změna, kterou může majitel provádět mimo režim stavebního zákona. A že tedy není co řešit. Krajský úřad dokonce shledal, že do původního rozhodnutí o oboře zakotvil stavební úřad podmínky průchodnosti v rozporu se zákonem a jsou nevymahatelné. S tím ovšem stěžovatel Ivan Pfeifer nesouhlasí, žádal krajský úřad, aby řešil s milevským městským úřadem nečinnost. Krajský úřad jeho stížnost opakovaně zamítl. Ivan Pfeifer se poté prostřednictvím svého advokáta Jaroslava Kyzoura obrátil na ministerstvo pro místní rozvoj, které nyní začátkem února prošetření odmítnuté stížnosti uzavřelo a mimo jiné sděluje:
„Ministerstvo nesdílí názor krajského úřadu, že stavební úřad vymezil předmět územních řízení a podmínky pro umístění stavby stanovil tak, že jím vydaná rozhodnutí o umístění stavby nemohou nikoho zavazovat. Tomu by tak bylo jen v případě, že by rozhodnutí stavebního úřadu byla zjevně vnitřně rozporná či právně či fakticky neuskutečnitelná anebo trpěla jinými vadami, pro které by je vůbec nebylo možno považovat za rozhodnutí. Pokud by tomu tak skutečně bylo, pak by bylo úřední povinností krajského úřadu prohlásit je svým rozhodnutím za nicotná. Stavební úřad vydanými územními rozhodnutími schválil žadatelem navržený záměr (obory – pozn. redakce) a stanovil podmínky pro jeho realizaci. Žadatel byl s tím srozuměn, proti územním rozhodnutím nebrojil. Stanovení podmínek pro realizaci záměru je jednou ze zákonem předepsaných náležitostí územního rozhodnutí. Prostřednictvím podmínek obsažených v rozhodnutí o umístění stavby se nezabezpečuje pouze plnění případných
podmínek a požadavků dotčených orgánů. Podle právního stavu v době vydání rozhodnutí bylo úkolem stavebního úřadu zabezpečit jimi (mj.) též soulad s cíli a úkoly územního plánování a ochranu práv a právem chráněných zájmů vztahujících se k nemovitostem a vyhlášky č. 503/2006 Sb. v tehdy platném znění. Nelze souhlasit ani s tvrzením krajského úřadu, že odstranění přelízek a instalované opatření na vjezdových branách (zvýšení vrat) bylo možno realizovat bez rozhodnutí nebo
opatření stavebního úřadu. Tyto krajským úřadem uváděné „úpravy stavby oplocení“ bezpochyby vyžadovaly rozhodnutí o změně územního rozhodnutí ve smyslu § 94 stavebního zákona.“
A závěr? „Je na místě, aby stavební úřad konal, a to v zájmu dobré správy v úzké spolupráci zejména s orgány ochrany přírody a krajiny, státní správy lesů a státní správy myslivosti (respektive útvarem Městského úřadu Milevsko, který působnost těchto orgánů vykonává). V případě, že stavební úřad bude nečinný, bude na krajském úřadu, aby, jakmile se o tom dozví, učinil některé z opatření, které pro takový případ poskytuje § 80 správního řádu,“ sděluje Jiří Pešák z územně a stavebně správního odboru ministerstva pro místní rozvoj.
Vyjádření ze 4. února je tedy poměrně čerstvé, putovalo nyní na krajský úřad a bude zajímavé sledovat další kroky. Pro případný soudní spor – pokud by se do něj chtěly obce sousedící s oborou po severomoravském vzoru pustit, tak ministerstvo přidalo významné argumenty.