Patricie Pitříková žila v Petrovicích u Karviné a pracovala jako rentgenová laborantka, poté prodávala nábytek. Pak si koupila svého prvního koně, Konorse, který byl nemocný a zanedbaný a patrně by ho čekalo utracení. Mladá dívka v té době přišla o svého psa, stýskalo se jí a veterinář ji nasměroval ke koni, který potřeboval pomoc. „Bylo to osudové setkání. Přistoupila jsem k němu a řekla jsem mu – koníčku, já to s koňmi neumím, ale jestli mě povedeš, tak já to zvládnu. Najednou jsem uviděla, jak mu z oka stéká slza. A od té chvíle jsme patřili k sobě. Konorsek byl můj pan učitel a změnil mi život,“ říká Patricie. Zůstali spolu třináct let.

Přestěhovala se pak do středních Čech k Neveklovu a koně měla ustájeného v Herouticích. Tam jednoho dne přivezli z Vrbna pod Pradědem na připuštění kobylku. „Pozorovala jsem ji ve výběhu a viděla jsem, že to je nešťastná bytost. Nelíbilo se mi, že v takové kondici má být připuštěna, tak jsem ji taky vykoupila. Ale na ustájení dvou koní už jsem neměla peníze, tak jsem si udělala svou stáj v Jablonné nad Vltavou a postupně mi přibyli ještě Retrívr a Silver. To už jsem věděla, že chci pomáhat starým a nemocným koním, o které už většinou nikdo nestojí. Hledali jsme s partnerem místo s velkými výběhy a stájemi, které by z těch výběhů byly volně přístupné. Já nefandím boxovému ustájení, kam lidé na noc koně zavírají. Kůň má jiný životní rytmus než člověk. Pase se i v noci a když je ve dne horko, potřebuje se schovat do chládku. Potřebuje si svůj pohyb přirozeně řídit sám,“ říká Patricie, která toto místo našla v roce 2010 v Leštině na Mladovožicku.

Dnes tu žije se svou rodinou, 30 koňmi, pěti psy a devíti kočkami. Každé ze zvířat má svůj pohnutý příběh a Domov pro koně v létě spolupracuje s letními koňskými tábory Lucie Kraifové, která sem přiváží děti, ty se dozvídají o osudech zvířat, pomáhají a učí se, že připoutat k sobě zvíře, to je zodpovědnost. „Koně nejde využít a odložit. Snažíme se dětem předávat, že úctu a lásku potřebují nejvíc miminka a staří lidé a u koní je to stejné. S přibývajícími roky je jejich regenerace pomalejší a péče proto důležitější,“ pokračuje Patricie, která se díky koním začala zajímat o energetické léčení. „Když uvolníte energie, které bytost v sobě má, nastartuje se seberegulační proces. Každý si v sobě neseme šoky, traumata a když se dá organismus do harmonie a rovnováhy, můžeme bojovat i s nemocí,“ říká.

Koně u Patricie Pitříkové žijí ve čtyřech různě velkých rodinách na čtyřech pastvinách, tak jak vypozorovala, že spolu dobře vycházejí. „Koně u nás žijí svým přirozeným životem, nic po nich nevyžadujeme, dostanou čistění, koupele, masáže, seno, slámu, křemelinu a bylinky, mrkev až v zimě, protože my tu máme opravdu tlusťochy,“ směje se. Během šesti let přišlo do domova 48 koní, kteří tu buď zůstali nebo jim Patricie Pitříková našla domov. Ne o všechny potřebné koně se může sama postarat. A někteří koně už ji taky opustili, tak jak plyne přirozený koloběh života.

Každý se může do Leštiny podívat právě dnes, v sobotu 1. října, kdy tu už potřetí pořádají Den otevřených očí. Pro děti budou připraveny soutěže, pohádka, školička práskání bičem, malování na obličej, lukostřelba i jízda na koni, dospělí mohou ochutnat domácí kuchyni. Děti plní úkoly a nakonec mohou při slosování vyhrát vyhlídkový let letadlem, pobyt na koňském táboře, dorty a další ceny. Den otevřených očí se koná od 11 do 17 hodin a cílem je, aby děti otevřely dokořán nejen oči, ale i svá srdce. „Protože koně jsou jemné a křehké duše,“ uzavírá Patricie pozvání do Leštiny.