Okrašlovací spolek Zdíkovsko se u soudů domáhal svých práv na zachování příznivého životního prostředí, čímž se rozumí především zákaz kácení stromů v prvních i druhých ochranných zónách. 

„Soud jasně a jednoznačně řekl, je to jedině správa národního parku, která je příslušná hospodařit s lesy na území národního parku. Jsme to tedy my, kteří rozhodujeme o tom, kde a které kůrovcem napadené stromy se budou asanovat,“ komentoval verdikt ředitel Správy Národního parku Šumava Jiří Mánek.
Podle ekologů ovšem Nejvyšší správní soud neřešil otázku, zda bylo kácení stromů legální, či nikoli. Jaromír Bláha z hnutí Duha je přesvědčen, že žaloba byla zamítnuta z procesních důvodů. „Soud se nezabýval tím, jestli správa v daném případě postupovala, nebo nepostupovala správně. Tím se zabývaly jiné orgány, rovněž ombudsman konstatoval porušení zákonů,“ podotkl Bláha.
V rozsudku Nejvyššího správního soudu se píše, že „postup Správy národního parku a chráněné oblasti Šumava vycházel z ustanovení paragrafu 32 odst. 1 a 2 lesního zákona, ukládajícího vlastníku lesa povinnost provádět opatření, jimiž bude předcházeno a zabráněno působení škodlivých činitelů na les, a při vzniku mimořádných okolností a nepředvídaných škod v lese (větrné a sněhové kalamity, přemnožení škůdců, nebezpečí vzniku požárů v období sucha apod.) činit bezodkladná opatření k jejich odstranění a pro zmírnění jejich následků“.
Podle Jiřího Mánka z něj vyplývá, že správa parku se zachovala správně, když v daných lokalitách začala kůrovcem napadené stromy kácet. „Rozsudek se týká kauzy, která začala v srpnu 2011, kdy byla blokáda asanace ve druhých zónách nedaleko Modravy. Nejvyšší správní soud jednoznačně rozhodl o tom, že to je jen a pouze správa parku, jíž přísluší hospodařit s lesy Národního parku Šumava, a jako na takovou instituci na nás spadají všechny povinnosti vyplývající z lesního zákona. To znamená, že asanační práce, které probíhaly v roce 2011 a později, byly v souladu se zákonem,“ prohlásil Mánek.
Jaromír Bláha z Hnutí Duha ovšem upozornil, že NSS vůbec neposuzoval, zda kácení na Šumavě bylo, nebo nebylo legální. Žalobu aktivistů, mezi nimiž bylo jedno občanské sdružení a dvě fyzické osoby z řad místních obyvatel, zamítl proto, že směřovala na vedení parku nikoli jako na správce lesa, ale jako na správní orgán. Citace z rozsudku je podle něj vytržena z kontextu a Mánek záměrně mystifikuje. „Správa parku postupovala podle paragrafu, který v té době neplatil, protože byl zrušen. Pakliže ředitel tvrdí, že mu soud dal za pravdu, tak lže, jako když tiskne,“ řekl Bláha. Mánkův závěr odmítla i mluvčí soudu Sylva Dostálová. „Tato otázka (kácení) nemohla být předmětem tohoto soudního řízení,“ upozornila.
Soud tak podle Bláhy vůbec nerozporoval dřívější soudní rozhodnutí ani posudek ombudsmana, který jednoznačně řekl, že kácení bylo nezákonné. „Nejvyšší správní soud přitom nepolemizuje s tím, zda byl postup žalované strany nezákonný, a nerozporuje závěry, které v této věci přijal veřejný ochránce práv,“ píše se v rozsudku. Stejně tak platí nadále i verdikt České inspekce životního prostředí (ČIŽP), která parku za nezákonné kácení udělila pokutu. „Paradoxní je, že v roce 2006 nám ČIŽP dala pokutu za to, že jsme kůrovcem napadené stromy neasanovali,“ dodal Mánek.
Kauza je každopádně dnešním rozsudkem uzavřena. Ekologové ovšem nevylučují, že pokud dojde k novému, podle jejich názoru nezákonnému kácení, další žaloby budou následovat.