Hana Pundová: Neházet flintu do žita
Hanu Pundovou z Lásenice do soutěže Babička roku 2023 Jihočeského kraje přihlásila Marta Weberová z třeboňského klubu seniorů. „Vůbec se mi nechtělo, ale byla vytrvalá. Říkala jsem si, že se třeba do té doby stane nějaká katastrofa a bude vymalováno. Ale asi se už nic nestane, tak co mi zbývá?“

Móda v seniorském věku
Na soutěž se Hana Pundová zatím nepřipravuje. „Mám z toho vyšší tlak. Musím dát dohromady proslov na moje téma. Na módní přehlídku jsem si spíchla oděv z látky z Afriky, z Tanzánie. Líbí se mi jejich látky, ta pestrost, originální vzory, které mají většinou nějaký příběh. Nádherné barvy, kterých se tady v Evropě dost bojí, hlavně nechtějí vyčnívat z davu.“

Ve volné disciplíně chce Hana popovídat na téma módy a dámy v seniorském věku. „Není třeba, aby ženy ve vyšším věku s hezkým a slušivým oděvem házely flintu do žita s tím, že už na nich nezáleží. Řeknu něco o módě, doplňcích a také dobře padnoucím prádle. S sebou budu mít i flashku s nahrávkou, ale naní zrovna móda pro tento věk není. To bych nezvládla připravit časově ani finančně. I kdybych měla časovou rezervu, model musí mít zákaznici. Ale snad to i tak bude stačit.“

Radost ze synů a vnoučat
Hana Pundová žije v Lásenici. „V pětatřiceti letech jsem se rozvedla a asi jako jediná žádné ódy na šťastné manželství pět nemůžu. Ani vzpomínat nechci. Žádná procházka růžovým sadem se nekonala. Mám dva syny a ti se mi povedli. Oba vystudovali vysokou školu. To byl také můj bojový úkol, když já jsem studovat nemohla, to, že mě nemá kdo živit, mě ještě dlouho provázelo.“

Starší syn je advokát a mladší pracuje jako radiolog v jedné pražské nemocnici. „Vnoučata mám tři, je jim sedmnáct, patnáct a šest let. Nejstarší je v Coloradu v Denveru, kde studuje a hraje hokej, holčička studuje na gymnáziu a pohrává si s myšlenkou také odejít studovat do zahraničí. Naštěstí mi tu ještě zbyde náš benjamínek, který zasedl do první třídy.“

Povinnosti i koníčky
Hana se vyučila v Jindřichově Hradci jako zakázková dámská krejčová. „Po vyučení jsem pracovala na konfekci, zakázka ale byla jen ze známosti, a tu jsem neměla. Dnes ale vzpomínám na partu z konfekce, jako na nejlepší, kterou jsem zažila. Na zakázku jsem se po mateřské nakonec dostala. Když mi bylo osmatřicet let, byla výroba na zakázce ukončená a já jsem si vyřídil živnostenský list. Ale to už je jiná kapitola, ze začátku to byl častý boj o přežití.“

Zájmů a koníčků má Hana celou řadu. „Když obejdu povinnosti, jako uvařit, a to mě taky dost bavilo, tak je to pletení, boj na zahradě, kde ale taky mívám i dobré výsledky, když zvítězím nad slimáky a ptáky. Stále mě baví dění okolo módy, nové střihy, materiály. Dříve to bylo i divadlo, tanec, koncerty. Ale nejraději nedělám nic. Jó, takhle si lehnout do vyhřátého písku na Slunečném pobřeží, koukat na nebe a létající hejna racků a hlavně na nic nemyslet…“

-pr-