Jaroslava Nohová je šťastná uprostřed velké rodiny

Jaroslava Nohová z Radhostic nedaleko Vlachova Březí na Prachaticku žije od malička stále v šumavském podhůří. A už to podle jejích slov nebude jinak.

„Narodila jsem se za kopcem v Bošicích v rodině, kde nás bylo pět sourozenců a dodnes držíme při sobě,“ vypráví. „Na první stupeň základní školy chodily děti z Bošic do nedalekých Bohumilic, na měšťanku do Čkyně. Já jsem pak šla do učebního oboru nábytkář – truhlář do Lišova. Po vyučení jsem se brzy provdala.“

Manžela Jiřího potkala doma v Bošicích na zábavě. Pocházel z Radhostic hned za kopcem. Vzali se, mají dvě děti a čtyři vnoučata. I ta už jsou dospělá. „Náš nejstarší vnuk žije na Slovensku, v prosinci se dočkáme prvního pravnoučete, prý to bude holčička,“ těší se paní Jarka. Roli prababičky už si ale trénovala v létě. Vnukova partnerka na Slovensku už má tři děti a ty přijely o prázdninách do Radhostic. „Ty už jsou naše,“ prohlásila. Manžel paní Jaroslavy pochází ze čtyř dětí. Velká rodina, která se setkává a pomáhá si, je poutem pro oba. „Vážíme si toho, že je nás tolik a nemáme mezi sebou rozpory,“ dodává paní Jaroslava.

Nohovi nikdy pošumavské kopce na dlouho neopustili. Čtyřiadvacet let žili ve Vlachově Březí a když se syn chtěl oženit, přenechali mu řadový domek a sami si zrekonstruovali hospodářskou usedlost v Radhosticích, kde vyrůstal manžel paní Jaroslavy. Z počátku ji sdíleli s jeho maminkou.

„Původně to mělo být obráceně a chalupu měl dostat syn, ale nakonec jsme se shodli, že pro rodinu s dětmi je praktičtější žít v městečku, kde je škola a i zuška, protože synovy děti měly talent na muziku. Ve Vlachově Březí žije i naše dcera a vyrostly tam i její děti,“ pokračuje Jaroslava Nohová.

Jitona, srdeční záležitost

Na mateřské dovolené začala studovat dálkově ekonomickou školu a po mateřské nastoupila do závodu Jitony ve Vimperku, kde zůstala 32 let. Až do smutného konce Jitony, kterého lituje dodnes. „Do důchodu mi pak ještě pár let zbývalo, žádnou kancelářskou práci jsem v okolí nesehnala, tak jsem zbývající roky pracovala na obsluze vstřikovacích automatů ve firmě ve Čkyni,“ říká Jaroslava.

Do předčasného důchodu pak šla s tím, že se s manželem konečně budou věnovat naplno svým koníčkům – sjezdovému lyžování, cykloturistice, při které s partou poznávali hrady, zámky, rozhledny a kopce Česka. „Jsme i vodáci a sjíždíme Vltavu,“ zmínila. „Každou středu jsme hráli s vimperskými seniory bowling. Jenže v létě bowling v hotelu Zlatá hvězda vyhořel, tak hledáme nové místo, kam bychom mohli jezdit,“ posteskla si Jaroslava. Možná se rýsuje Volyně. 

Parta seniorů byla aktivní i ve sportovní seniorské lize. „Zúčastnili jsme se od okresu, přes kraj až po mezinárodní soutěže v Plzni, Olomouci a v Českých Budějovicích. Covid to přerušil a jsme rádi, že se teď v Jihočeském kraji seniorská liga obnovuje,“ podotkla paní Jarka.

Kandidátky turistek

Za její přihláškou do soutěže Babička roku jsou vlachovobřežské turistky, se kterými každé pondělí podniká výlety. Učitelka v důchodu Věra Vaněčková vymyslí cíl, trasu a určí místo srazu. Přijíždějí účastníci z Volar, Lenory, Husince, Lažiště, ze Stach i Prachatic a vyrážejí na zajímavé výpravy. „Dřív jsme zvládali i patnáct, sedmnáct kilometrů, ale roky přece jen přibývají. Teď chodíme deset, dvanáct kilometrů, ale dojedeme na takovou výpravu kamkoliv po jižních Čechách a odtud startujeme,“ zmiňuje Jaroslava. Výpravy dokumentuje fotografka Zdena Floriánová, která pak nechává zhotovit na památku i fotoknihy.

„Turistky spolu s Klubem důchodců z Vlachova Březí nominovaly mě a Miládku Bejčkovou z Vimperka. Tak jsme se s tím smířily a doufám, že nás přijedou podpořit,“ směje se paní Jarka. Ve volné disciplíně prý předvede něco ze své původní dřevařské profese. „Ráda pracuji se dřevem, dělám si různé parádičky pro výzdobu k domu, ale i pro kamarády a mám z toho radost,“ uzavírá vyprávění Jaroslava Nohová z Radhostic.