Naďa Miksová: Vzpomínky nám nikdo nevezme

Naďa Miksová je rodačka z Plané nad Lužnicí. Celý život bydlí v jediné ulici u řeky. „Jsem chodící encyklopedie Plané,“ žertuje další z kandidátek na titul jihočeské Babičky roku. Od první chvíle je jasné, že s touhle babičkou je legrace.

Po základní škole mířily její kroky do sezimovoústeckého Kovosvitu. To se v rodině předpokládalo samosebou, pracovali tam rodiče i bratr. „Chtěla jsem být kadeřnicí, ale ten rok do učení nebrali, tak jsem se vyučila soustružnicí. Holek nás tam tehdy bylo docela dost,“ vzpomíná Naďa Miksová. Hned po vyučení ale odešla do plánského podniku Silon, tam se daly ve třísměnném provozu vydělat pěkné peníze. A v Silonu také potkala svého budoucího manžela.

„Později jsem pracovala v rekreačním středisku ministerstva vnitra v Plané, tam jsem si udělala druhý výuční list jako servírka,“ říká. Mezitím se paní Naďa vdala, s manželem vychovali dva syny – Tomáše a Honzu. Je také babičkou tří vnoučat, nejmladší Aničce je deset. „To jsou moje tři lásky,“ prozrazuje.

Třináct let byla zaměstnaná v plánském Masokombinátu. „Tam se mi pro změnu hodilo vyučení ve strojařském oboru. Pracovala jsem ve výdejně nástrojů k opravám,“ říká. „Pak přišla revoluce a nastoupila jsem v tehdejší plánské restauraci Hruška, než se majitel rozhodl radikálně změnit její zaměření,“ směje se Naďa Miksová, která svoje pracovní působení končila jako vedoucí prodejny Levné knihy v Táboře.

Paní plukovníková v životní roli
Pro její účast v soutěži Babička roku jsou ale podstatné hlavně koníčky. Přihláška souvisí s partou v ochotnickém divadelním souboru Nechtěnci. Napřed paní Naďa hrála čtrnáct let v loutkářském souboru Na Nitce, který vznikl při plánské knihovně. „Bylo tam málo chlapů a mně dávali mluvit samé vodníky, čerty nebo čarodějnice. Tam jsem se otrkala a pak jsem už chodila i v kostýmech na masopust, Svatováclavské slavnosti nebo na kostýmované pasování čtenářů do knihovny. Já mám ráda, když je veselo a jsem ráda mezi lidmi,“ vypráví.

K Nechtěncům se přidala v roce 2019. Do covidu stihli nastudovat Rytířovu dceru, kde hrála chůvu. A pak přišla její životní role ve hře Popel a pálenka. Tuto komedii hraje například pražské divadlo Na Jezerce pod názvem Paní plukovníková. A tou je v plánském souboru právě Naďa Miksová. „Chodím tam pořád po jevišti s urnou a hraju takovou ráznou ženskou od huby,“ zmiňuje. Režisér Dušan Menšík usoudil, že tahle role je Nadě Miksové ušitá na tělo. „Je tam hodně textu. Doma jsem měla papíry ze scénáře oblepenou i kuchyňskou linku a učila jsem se pořád, i při vaření,“ vzpomíná. Teď už soubor nacvičuje další hru Byl to skřivan na premiéru, která se plánuje před Vánocemi.

Nikdy neříkej nikdy
Co říká Naďa Miksová tomu, že v soutěži budou s kolegyní z Nechtěnců Václavou Vyhnalovou soupeřkami? „Pojímáme to jako srandu, ještě s námi do toho jde paní Stará tady z Plané,“ zmiňuje. A co na soutěž Babička roku řekl manžel? „Řekl: Teda mámo! Že jsi herečka jsem věděl, ale že až takhle..,“ směje se. A to by měl svou ženu znát, na podzim spolu budou už padesát let.

Naďa Miksová ráda vaří, baví ji připravovat studenou kuchyni i péct moučníky. Má ráda nedělní chvíle, kdy si s manželem sednou, řeknou si, na co mají chuť a naplánují jídelníček na celý týden. „Když pak jdete do obchodu s přesným seznamem, co chcete nakoupit, míň se utratí,“ říká paní Naďa.

Jejím životním heslem je Nikdy neříkej nikdy, ale pokud jde o cestování, už prý velké plány nemá. S manželem se před lety vydali do zemí, které toužili vidět – do Brazílie, Jihoafrické republiky, do Argentiny. „Na co peníze, my jsme chtěli mít vzpomínky, ty nám nikdo nevezme,“ říká paní Naďa.

Nejraději prý je stejně doma v Plané, kde bydlí deset metrů od Lužnice. „Snídám a koukám přitom na řeku. Sice nás při velké povodni vypekla, to jsme měli zničené úplně všechno, ale i tak naši řeku miluju,“ vyznala se Naďa Miksová závěrem.

-pr-