Představa indického panovníka v ulicích Blatné je určitě neobvyklá. Přesto právě takovou návštěvu připomínají historické záznamy. Podle studie věnované rodu Hildprandtů strávil indický mahárádža na blatenském panství dokonce celý měsíc. Jiný místní historický pramen zase zachycuje návštěvu mahárádži z Kuče, který se měl zúčastnit výlovu rybníka Labuť a zavítat také na představení místních ochotníků.

Oba prameny se sice rozcházejí v dataci, shodují se však v tom podstatném. Do Blatné skutečně zavítal mimořádný host ze vzdálené Indie. Podrobnosti jeho pobytu dnes zůstávají zčásti zahalené tajemstvím, ale samotná událost ukazuje, jak široké kontakty měla šlechta usazená v relativně malém jihočeském městě.

Indický panovník na jihočeském venkově

Mahárádža byl titul indických vládců, zejména panovníků jednotlivých knížecích států. Indie tehdy nebyla samostatným státem v dnešní podobě, ale nacházela se pod britskou koloniální nadvládou. Vedle území spravovaných přímo Brity existovaly také knížecí státy, jejichž panovníci si zachovávali část své moci a tradiční postavení.

Jedním z těchto vládců byl Khengarji III., mahárádža z Kuče, historického knížecího státu na území dnešního indického Gudžarátu. Právě jeho jméno se objevuje v souvislosti s návštěvou Blatné v místních historických materiálech.

O návštěvě se dochovala pozoruhodná zmínka v Blatenských listech, které připomínají práci někdejšího městského kronikáře Miroslava Vrány. Podle ní se mahárádža zúčastnil výlovu rybníka Labuť a navštívil divadelní představení místních ochotníků s názvem Na vždy. Pro dnešního čtenáře jde o zajímavý detail. Zatímco indické panovníky si většinou spojujeme s honosnými paláci, exotickými slavnostmi a bohatstvím, v Blatné se jeden z nich měl seznámit také s tradičním jihočeským rybníkářstvím. A právě výlov rybníka patřil k událostem, které byly pro místní hospodářství i společenský život lidí důležité.

Jak návštěvu vnímali obyvatelé města, kolik lidí se s významným hostem skutečně setkalo nebo jak na něj zapůsobila jihočeská krajina, však z dostupných zpráv bezpečně určit nelze. Přesto jde o událost, která dodnes dokáže vzbudit zvědavost.

Baron, který se zasloužil o rozvoj Blatné

Abychom pochopili, proč právě Blatná přitahovala tak významné návštěvníky, je potřeba vrátit se k příběhu jejího tehdejšího majitele.

Ferdinand Karel Hildprandt se narodil 23. března 1863 v Blatné. Pocházel ze šlechtického rodu, který získal blatenské panství v roce 1798 a v následujících desetiletích výrazně ovlivnil podobu města i okolní krajiny. Ferdinand Karel převzal správu rodového majetku po svém otci Robertovi. Byl vzdělaným mužem, bývalým důstojníkem, vášnivým myslivcem a člověkem, který se aktivně zapojoval do veřejného života.

Jeho zásluhy přitom nespočívaly pouze v péči o zámek a rozsáhlé hospodářství. Podporoval rozvoj školství, místních spolků i dopravní infrastruktury. Významně se podílel na vybudování železničního spojení mezi Strakonicemi, Blatnou a Březnicí. To představovalo zásadní změnu pro dopravu obyvatel, obchod i hospodářský rozvoj celé oblasti. Podporu poskytoval také blatenskému Sokolu. Při budování sokolovny přispěl finančním darem a bezplatně dodával část stavebního materiálu. Za jeho života se Blatná postupně proměňovala z tradičního venkovského města v modernější. V letech 1914 až 1919 zastával funkci okresního starosty. Mezi obyvateli byl uznávanou osobností a získal také čestné občanství města.

Ferdinand Hildprandt měl rovněž velký vztah k přírodě a myslivosti. Své zážitky zaznamenal v knihách loveckých i životních vzpomínek. Právě společné lovy byly jednou z příležitostí, při nichž se na jeho panství setkávali významní hosté.

Na zámek jezdil také následník trůnu

Indický mahárádža zdaleka nebyl jedinou známou osobností, která blatenské panství navštívila. K hostům Ferdinanda Hildprandta patřil také následník rakousko-uherského trůnu František Ferdinand d’Este. Ten vlastnil nedaleký zámek Konopiště a byl známým milovníkem lovu. Podle historických pramenů na Blatnou zavítal opakovaně. Právě myslivost tehdy vytvářela mezi evropskými šlechtickými rody důležité osobní vazby. Dnešní návštěvník si možná jen těžko představí, že stejnými místy, kudy nyní procházejí turisté a rodiny s dětmi, se kdysi pohybovali lidé stojící velmi blízko nejvyšším mocenským kruhům Evropy.

František Ferdinand d’Este se však stal především postavou jedné z nejzásadnějších událostí světových dějin. Jeho zavraždění v Sarajevu 28. června 1914 odstartovalo události vedoucí k první světové válce. Ferdinand Hildprandt svého významného hosta přežil o více než dvě desetiletí. Zemřel 12. ledna 1936 v rodné Blatné.

Zámecký park měl sloužit také veřejnosti

Význam rodu Hildprandtů je dodnes patrný i při obyčejné procházce blatenským zámeckým parkem. Jeho nejvýraznější proměna začala už v 19. století, kdy byla původní obora postupně upravována v anglický krajinářský park. Vznikaly zde cesty, vodní plochy, romantická zákoutí a další prvky, které odpovídaly tehdejším představám o šlechtických zahradách.

Současný park se rozkládá na přibližně 42 hektarech. K jeho největším zajímavostem patří také umělé skalní útvary a jeskyně s chodbami, které vznikly při úpravách na počátku 19. století. Tyto práce tehdy poskytovaly obživu místním obyvatelům v období napoleonských válek.

Dnes je park přístupný veřejnosti a patří k vyhledávaným místům odpočinku. Jeho charakter dotvářejí volně se pohybující daňci a pávi, kteří se stali jedním ze symbolů Blatné. Také samotný zámek prošel během 19. století výraznými stavebními proměnami. Novogotické úpravy v letech 1850 až 1856 mu vtiskly romantickou podobu, kterou si do značné míry zachoval dodnes.

Po indickém panovníkovi přijel etiopský císař

Příběh Hildprandtů má ještě jednu pozoruhodnou kapitolu, která rodinu opět spojila se vzdáleným světem. Tentokrát však za mnohem dramatičtějších okolností. Po druhé světové válce a komunistickém převratu přišla rodina o majetek. V roce 1952 byli Bedřich Hildprandt, syn Ferdinanda Karla, jeho manželka Cornelie a jejich dvě dcery nuceni zámek opustit. Úřady jim dokonce zakázaly žít blíže než jedenáct kilometrů od Blatné. Z někdejších majitelů rozsáhlého panství se tak stala rodina, která se musela vyrovnat se ztrátou domova i dosavadního způsobu života.

Jejich osud se zásadně změnil v roce 1959, kdy Československo navštívil etiopský císař Haile Selassie I. Panovník znal Corneliina otce Ferdinanda Veverku z diplomatických kruhů a dozvěděl se o obtížné situaci jeho rodiny. Během návštěvy požádal tehdejšího československého prezidenta Antonína Novotného, aby Hildprandtovým umožnil legálně vycestovat do Etiopie. Žádosti bylo vyhověno a rodina nakonec získala možnost začít nový život v Africe. Bedřich Hildprandt zde dohlížel na císařský hřebčín, zatímco jeho žena Cornelie pracovala jako tlumočnice. Po pádu etiopského císaře rodina zemi opustila a žila v Evropě.

Návrat domů po dlouhých desetiletích

Po roce 1989 se otevřela cesta k navrácení rodového majetku. Cornelie Hildprandtová se v roce 1992 vrátila do Blatné společně s dcerou Janou a jejím manželem Spyridonem Germenisem. Pro rodinu to znamenalo návrat na místo, které musela před čtyřiceti lety nedobrovolně opustit. Zámek postupně procházel obnovou a opět se stal rodovým sídlem i významnou turistickou památkou. O jeho zachování a rozvoj dnes pečují potomci Hildprandtů.