Na komíně přilehlého hospodářském stavení měli totiž čápi hnízdo a mají ho tu dodnes. A jak tehdy pravila baronka: „Vzalo mě to za srdce jako první láska – tady je domov.“ A tak se zámek Dub stal v roce 1998 domovem.

S odhodláním, nadšením a vytrvalostí se Battagliovi pustili do oprav a navracení objektu do původního stavu. Práce je to nekonečná, hotovi budou možná jejich pravnuci. Nikdy si nestěžovali, nezahořkli a odpočinek téměř neznají. Když zrovna nezedničí, nezahradničí či nemalují některou z místností, provádějí turisty nebo vyřizují nezbytné písemnosti. Na zámku byla roku 2004 otevřena zámecká galerie, konají se zde výstavy, svatby nebo různé oslavy. Zámek zkrátka žije. Ač je v soukromých rukách, je celoročně přístupný veřejnosti. Jaké to je pracovat na obnově objektu, jehož devastaci Battagliovi nezapříčinili? Jaké mají plány a co by si přáli, aby po nich zůstalo? Jaké to je žít na zámku, o němž vznikl román Bohumila Havlasy Tiché vody? A proč má Daniel ložnici v místnosti, kde se baronka Berta – v románu Amata Valerie, zastřelila? Na to vše odpovídá Daniel di Battaglia de Sopramonte e Ponte alto.

Povězte na úvod něco o vašem rodu…

Rodina Battaglia pochází ze severní Itálie, z Benátek. Za sebe mohu říci, že jsem vlastenec a na jižní Čechy nedám dopustit.

Co je zajímavého na historii zámku Dub?

První zmínky o Dubu jsou z roku 1274. Původně na místě dnešního zámku stávala tvrz, a teprve pak zámek – v průběhu let mnohokrát přestavovaný. Majitelé se na zámku často střídali. Jedním z prvních je uváděn Jan z Dubu, ale o něm se mnoho zpráv nedochovalo. Poté následovalo více majitelů. V roce 1839 přichází na Dub rytíř Mořic z Hönigsteinu. Po něm další majitelé. Od roku 1917 Dub vlastnila rodina Bromovských. Právník Josef Bromovský byl řídícím správním radou Spojených strojíren Ruston – Bromovský – Ringhoffer. Syn Jiří Bromovský v 90. letech zámek restituoval. A od roku 1998 je zámek v našem vlastnictví. Doporučuji přijít na prohlídku zámku a dozvíte se více.

V době, kdy zámek Dub patřil rytíři Mořici z Hönigsteinu, došlo k přestavbě. Jaké bylo 19. století pro zámek Dub?

Rytíři Mořici z Hönigsteinu se tehdejší stavební styl objektu moc nezamlouval, a proto ho nechal podle návrhu profesora architektury Českého vysokého učení technického v Praze Josefa Niklase, rodáka z nedaleké Volyně, přestavět do tehdejší módní novogotické podoby. Přestavba zámku trvala od roku 1854 do roku 1860. Byla však natolik nákladná – a nutno říci, že ještě nákladnější byl způsob života rytíře Mořice, že se při ní tak zadlužil, až roku 1865 musel celé panství prodat. Poté se stal ředitelem panství v Kolíně, odkud později odešel do Rakouska a tam zemřel. Rytíř Mořic z Hönigsteinu patřil k nejvýznamnější židovské šlechtě rakousko-uherské monarchie. Proslavil jej Bohumil Havlasa ve svém románu Tiché vody.

Hrdiny románu jsou rytíř Mořic – v románu Moritz von Henikstein, a jeho neteř Berta baronka von Gamerra – v románu jeptiška Amata Valerie. Prozraďte o románu víc…

Bohumil Havlasa, rodák z nedalekých Strunkovic nad Blanicí, napsal román Tiché vody, poprvé vydaný roku 1876, který se následně dočkal ještě mnohých vydání. Ve své době byl dokonce považován za nejslavnější český román. Ironií osudu bylo, že jak Bohumil, tak Berta zemřeli v pouhých pětadvaceti letech. Bohumil Havlasa podlehl tyfové nákaze. Berta se dle románu z nešťastné lásky zastřelila. Příčinou smrti bylo vykrvácení z rozervaných velkých cév podbřišku. K tragédii došlo 29. listopadu roku 1859. Román popisuje život na zámku v období druhé poloviny 19. století, tedy právě v době, kdy jej vlastnil rytíř Mořic z Hönigsteinu.

Je pravda, že jste si zvolil jako svou ložnici právě místnost, kde se Berta zastřelila?

V pianu nobile jsou čtyři ložnice, v západním křídle jsou dvě ložnice, jednu mají rodiče a jednu mám já. To, že se tu Berta zastřelila, jsem zjistil až mnohem později. Její tragické úmrtí v této místnosti nemělo na můj výběr žádný vliv. Dovolím si říci, že žiji v symbióze s duchem Berty, zcela ji akceptuji a ctím. Nemám tedy nejmenší obavu, že by mě její duch chodil strašit.

Kolik má zámek místností?

Zámek má údajně 28 místností, nikdy jsem je nepočítal.

Z jaké části je zámek opravený a jak velká část na rekonstrukci ještě čeká?

Žádné místnosti nejsou úplně dokonale opraveny. Poměrově bych řekl, že 20 procent je opraveno. I zdánlivě rekonstruovaná místnost nemá například dodělané topení, dveře nemají kliky a podobně. Ve všech místnostech jsou detaily, které chybí. Okna jsou nedodělaná a tak dále.

Nelitovali jste někdy, když vidíte, jaká nekonečná práce je před vámi? 

Určitě ne, já to beru jako odkaz po rodičích, takže v zachování tohoto odkazu pokračuji a neměnil bych. Jsem velký vlastenec a z jižních Čech bych odešel až po výbuchu Temelína. A dáli Pán Bůh, tak k ničemu takovému nedojde.

K zámkům vždy patřila přilehlá stavení, louky, lesy. Vlastníte také nějaké?

K obytné budově patří hospodářský dvůr. Ke statku původně patřilo cca 500 hektarů polí a luk.

Pomáhají vám s opravou památky dotace?

Bez dotací bychom udělali jen malou část. Díky dotacím se podařilo obnovit, nebo zachránit vzácné historické prvky na objektu. Jako jeden z posledních úspěšných projektů mohu vyzdvihnout dotace Místní akční skupiny Šumavsko, kdy se podařila obnova exteriéru původní podoby verandy, která zde byla za rytíře Mořice z Hönigsteinu. Dotační prostředky jsme vyčerpali na exteriér verandy. Interiér doděláváme svépomocí.

Jak je zámek vytápěn?

V každé místnosti máme kachlová kamna nebo krb. Všechna kachlová kamna i všechny krby jsou plně funkční. Kromě toho bylo v první polovině 20. století zavedeno na celém objektů ústřední topení. To se nám podařilo obnovit v pianu nobile. Alespoň tedy v zimě můžeme temperovat na nějakých cca pět stupňů Celsia. Kdybych topil celou zimu velmi aktivně, dostanu se na deset stupňů. Jsou zde geotermální tepelná čerpadla i kotel na dřevo.

Jak vycházíte s památkáři?

S památkáři vycházíme výborně, excelentně. Vím, že mnozí si stěžují na přílišnou přísnost Národního památkového ústavu. Ze své zkušenosti musím říct, že pro nás je Národní památkový ústav rádce, jako konzultační orgán nám pomáhá ve fundované opravě objektu. Spolupráce je výborná jak na úrovni okresu, kraje, Ministerstva kultury i centrály Národního památkového ústavu.

V sobotu 9. srpna se na Strakonicku uskutečnil již 10. ročník slavného cyklistického závodu Tour de Battaglia. Angažujete se v něm? 

I letos jsem využil pozvání na 10. ročník vzpomínkové jízdy Tour de Battaglia. Tuto vzpomínkovou jízdu na legendárního cyklistu Christiana Battagliu založili jeho kamarádi a cyklisté Pavel Zeman, František Šesták, Zdeněk Šlehofer, Karel Novák a Ladislav Šilhán. Již od 1. ročníku byli v kontaktu se starosty obce Záboří, kteří o akci projevili zájem především proto, že obec Bratronice, kde rodina od roku 1864 žila, je součástí farnosti Záboří. Zájem cyklistů o vzpomínkové jízdy po trasách, kde Christian pravidelně jezdil, každoročně stoupal. Zakladatelé již nemohli organizaci sami zvládnout, a proto ji předali v plném rozsahu obci Záboří. V letošním jubilejním ročníku přišlo uctít památku Christiana bezmála 300 cyklistů všech výkonnostních kategorií, včetně bývalých reprezentantů Československa. Bylo mi ctí všechny účastníky pozdravit na návsi v Bratronicích u busty Christiana Battaglii.  Srdečně zvu na další ročník vzpomínkové jízdy, který se uskuteční v Záboří 1. srpna 2026.

Kdy vlastně s rodiči odpočíváte?

Já bych řekl, že člověk má mít, pokud možno aktivní odpočinek, má si najít práci, která ho nevysiluje. Například když jsem se zabýval verandou, tak jsem rád procházel výkresy, podklady, studoval jsem je a odpočíval u toho. Chtěl jsem, aby tam byly všechny detaily, tedy dokonalá původní podoba verandy. Toto je pro mě odpočinek, baví mě to, ale někdo by řekl, že je to práce. Z čistě odborného hlediska dnes člověk 10 procent najde na internetu, 90 procent musí dohledat v odborné literatuře. Takže to je můj aktivní odpočinek. Nebo když přijede rodinná návštěva a třeba grilujeme.

Zámek žije, pro veřejnost je otevřen celoročně, konají se zde výstavy výtvarného umění, svatby. Které zajímavé události byste zmínil? 

V naší malé zámecké obrazové galerii měli výstavu například akademičtí malíři Jan Spěváček, Adolf Born a další. V hudebním salonu se konají koncerty, vánoční večírky nebo vítání občánků. Delší dobu zde byla výstava kočárků s podtitulem: V čem naše babičky a možná i maminky, vozily děti a panenky ze soukromé sbírky Markéty Kubové, která v současné době vystavuje část své sbírky v nedalekém Bavorově.

Nyní se zde nachází stálá expozice maminčiny přítelkyně, baletky a herečky, dámy Liny Wagner, která dlouhá léta žila ve Švýcarsku a cca 20 let se zabývá dobovými oděvy. Výstava je nazvaná Móda a doplňky – 1. polovina 20. století. Uvidíte zde oděvy a doplňky z období secese a první republiky. Jeden z exponátů je originál fraku jeho královské výsosti Viktora Emanuela di Savoia, tedy hlavy savojské dynastie, která vládla italskému království. V zámecké galerii se v současné době nachází výstava fotografií nazvaná Významné stromy v kulturní krajině Pavla Hössla. Dále zde probíhají svatby, to je maminky aktivita.

Raritou je rodinná hrobka, jediné neveřejné pohřebiště v České republice…

Další raritou je cca 80 let starý exponát po mém dědečkovi. Je to druh vodního ptáka dytík úhorní, který se u nás ve volné přírodě od roku 1991 již nevyskytuje. Jako komerční zajímavost bych zmínil, že za podpory Místní akční skupiny Šumavsko dokončujeme první etapu ubytovací kapacity v zámeckém areálu Dub. Tím bychom rádi podpořili cestovní ruch. Dojde k vytvoření nového bytového prostoru a k oživení v současné době nevyužívaného hospodářského dvora. Ubytování bude koncipováno výhradně jako krátkodobé a bude možné si jej celoročně rezervovat na našich webových stránkách.

Věříte, že následující generace budou pokračovat v opravách zámku?

Venkovské statky jako je Dub nejsou záležitostí jedné generace. Každý, kdo dělá správce podobného objektu, dobře ví, že za jeho života se málokomu podaří objekt opravit. Při našich omezených finančních možnostech vidím reálnou možnost většinové opravy cca za tři generace.

Jaké to je – mít domov na zámku?

Život na zámku je tvrdý, v létě je člověk zavalen množstvím prací, opravami, stavebními úpravami, průvodcovskou činností. V zimě pak jsou podmínky horší. Co se týče teploty, je tu chladno, v ložnici mám pět stupňů, v koupelně sedm. Jet o život pro asketické povahy. Mnozí naši zaměstnanci několikrát konstatovali, že by neměnili svůj životní styl za náš. Přijdou domů, mají tam teplo, nemusí se o nic starat, je to pohodlné. My nemáme žádný plat, všechny peníze dáváme do oprav objektu, dovolenou vůbec neznáme, a když si nezatopím, teplo nemáme. Ale jak jsem již zmínil, neměnil bych. Dub je domovem mých rodičů i mým.

Michaela Jindová