Ačkoli třídenní událost v Kulturním domě Beseda nese podtitul jihočeská přehlídka amatérského činoherního a hudebního divadla, přihlásit se může kterýkoli český ochotnický soubor. Letos tuto možnost využila jihomoravská divadla Amadis a Divadelní studio bratří Mrštíků Boleradice.  „Primárně se ale hlásí jihočeské soubory, protože to k nám mají nejblíž, i když tady hrála i divadla z Prahy,“ podotýká ředitelka přehlídky Romana Bártů: „Asi šedesát procent souborů se do Dačic vrací, letos Prácheňská scéna z Písku, Amadis, SUD ze Suchdola nad Lužnicí, soubory ze Strakonic nebo z Bechyně.“ Důvodem může být i fakt, že Dačické kejklování je přehlídka postupová, vzejde z ní výběr pro celonárodní Divadelní piknik v Mostě.

„Většinou uvádíme osm souborů, letos jsme ale měli přetlak, vystoupí jich devět a ještě jsme museli tři soubory odmítnout. Oslovujeme divadla už na podzim a letos se podle mého názoru podařilo sestavit divácky atraktivní program souborů, jejichž kvalitu známe už ze zkušenosti,“ dodává Bártů.

Pohledy do minulosti i na filmové plátno

Letos paradoxně nejsou zastoupeni domácí divadelníci. „Divadelní spolek Tyl Dačice letos nastudoval mikrohru Hodina lásky, ale není vhodná pro velké pódium. Loni ale na přehlídce uvedli představení Královny,“ vysvětluje Romana Bártů.

Pokud jde trendy letošního repertoáru, u Agathy Christie se inspirovaly hned dva soubory. Českobudějovický spolek J. K. Tyl představuje Past na myši, která se v Londýně hraje nepřetržitě od roku 1952 a loni dosáhla 30 tisíc repríz. Suchdolský divadelní spolek SUD uvedl dobrodružnou komedii Slečna Marplová: Pletichy pralesa. Za povšimnutí stojí, že většina inscenací se opírá o látky z minulosti. Výjimkou je Spolek divadelních ochotníků z Blatné, který nastudoval tragikomedii Jiřího Havelky Vlastníci, mimo jiné známou z filmového zpracování. Tento trend ostatně nereprezentují pouze Blatenští, brněnský soubor Amadis se chopil starého televizního šlágru Taková normální rodinka.

Loni porota upozornila na čtyři původní dramatické předlohy z dílen členů zúčastněných souborů, letos se na pódiu objevily dvě. Písecké Divadlo Pod Čarou uvedlo zábavnou i smutně mrazivou hru Písecký orloj … aneb … po starých píseckých schodech. Sami ji označují za „divadelní rekonstrukci“ některých obrazů z původního nalezeného filmu z roku 1939. Základem příběhu jsou právě scény z natáčení filmu. Takže herci Divadla Pod Čarou ztvárňují například předválečnou filmovou star Sašu Rašilova, jak hraje píseckého profesora Augusta Sedláčka.

„Nahlédnete do těch nejobyčejnějších životních osudů významných a neobyčejných osobností meziválečného města Písku i osudů velkých hereckých hvězd tehdejšího českého filmu,“ uvádí anotace. Příběhem se tak prolínají František Křižík či Fráňa Šrámek s Otomarem Korbelářem, Hugo Haasem, Natašou Golovou, Jiřinou Šejbalovou a dalšími herci. Autor a režisér Jaromír Hruška však upozorňuje i na řadu dalších postav „řekněme fiktivních, ale takových, které v té době mohly žít v Písku a být součástí tehdejší komunity. Je tam manželka pana profesora Heyduka, paní Reinerová a další.“

Aby si zahráli všichni

Romana Bártů upozorňuje i na druhou původní autorskou předlohu, detektivní komedii z dílny divadla SUD. „Suchdolští mají specifickou poetiku, jdou hodně do nadsázky, vždycky přivezou něco originálního. Kromě toho bývá součástí jejich představení živá hudba.“ Autory komedie Slečna Marplová: Pletichy pralesa jsou Lenka a Vít Chaloupkovi a režisérkou Lenka Chaloupková. Klasická i netradiční pátrání zavede hrdiny do bolívijského pralesa.

„Chtěli jsme ke dvacátému výroční souboru a sto dvacátému výročí divadla v Suchdole připravit inscenaci, ve které si zahraje všech našich pětadvacet členů,“ říká Lenka Chaloupková. „S manželem Vítkem jsme chtěli vytvořit text, který budou ochotni inscenovat jak náctiletí, tak ti zkušenější. Nejmladší člence je třináct let, nejstaršímu šedesát devět.“ Charakteristickou součástí představení SUDu je zapojení živé kapely. „V Marplové účinkuje zatím nejpočetnější doprovodná kapela v naší historii: dvě kytary, klávesy, kongo, housle a k tomu pět hlasů.“ Hráč na ukulele a sólovou kytaru David Sekáč navíc zvládá i účinkování v roli Kapitána a pendluje mezi jevištěm a místem v orchestru.

Pocta českému ochotnickému divadlu

„Na páteční večerní představení Takové normální rodinky souboru Amadis přišlo přes sto platících diváků a prodáno je zhruba čtyřicet permanentek na kompletní program přehlídky,“ pochvalovala si v sobotu ráno ředitelka Romana Bártů. Ani sobotní návštěva nezklamala. „Ochotnická tradice je v Dačičích velká, publikum je stálé a také mladší ročníky je začínají doplňovat. Kromě toho publikum tvoří členové ostatních souborů, které se zúčastňují přehlídky.“

Kejklování se v Dačicích koná už po dvacáté šesté. Náklady nese z devadesáti procent město a snaží se vyhledávat granty. „Minulý rok se české ochotnické divadlo dostalo na seznam kulturního dědictví UNESCO, bylo by fajn, abychom v Dačicích byli patřičně hrdí, že můžeme hostit krajskou přehlídku a poskytovat zázemí souborům,“ připomíná Romana Bártů.

Ještě v neděli pokračuje přehlídka pohádkou O pekelném křišťálu a zmíněným hitem z pera Agathy Christie Past na myši. Porota profesionálů, která už léta pracuje ve složení Milan Schejbal, Ladislav Vrchovský, Pavlína Schejbalová a Zdeněk Janál, ocení divadelníky v neděli v podvečer.

Rozhovor

Můžeme si za to sami, že hrajeme hned ráno, říká Lenka Chaloupková z divadla SUD

        Suchdolský divadelní soubor jezdí do Dačic pravidelně. Jak často připravujete premiéry?

„V posledních letech máme pravidlo, že jednou za dva roky nastudujeme novinku. Ale žijeme i z toho, že před pěti lety jsme uvedli čtyři premiéry za jediný rok. Všechno hrajeme, necháváme hry na repertoáru dlouho. Zvládneme asi dvacet představení ročně.“

Jaký máte pocit z dačického představení? Bylo z vašeho hlediska úspěšné?

„Ano. Už jsme to hráli počtvrté. Od premiéry 3. ledna jsme stihli i jednu přehlídku, Bechyňské divadelní perlení, kde jsme získali odbornou reflexi a trochu představení přepracovali. Je asi o šest minut kratší. Je pravda, že přehlídky nám pomáhají. Myslím, že dnes to neuvěřitelně šlapalo, je to navíc inscenace, kde hrají všichni členové SUDu.

Co vám poradila porota v Dačicích?

Ocenila výtvarnou a hudební stránku i režijní nápady. Prostor pro zlepšení vidí ve zjednodušení hlavní detektivní linie. Ještě se nestalo, že bychom poznámky z nějakého rozboru společně neprošli. Samozřejmě je filtrujeme, ale měli jsme vždycky štěstí, protože poroty umějí udeřit hřebíček na hlavičku.

Součástí představení, jeho obsahové i výtvarné stránky, je stínové divadlo, které s nadsázkou reprezentuje jednou lidojedy, jindy anakondu, jaguára, zločin…

Už když jsme nastudovali Sherlocka Holmese, hodilo se nám, protože dějištěm byl stinný, mlžný Londýn. Začali jsme si se stínovým divadlem hrát a myslím, že jsme se posunuli. Pořád to ale bereme s nadsázkou, ne že bychom si hráli na loutkáře.

Kdo loutky pro stínové divadlo vytváří?

Já dělám návrhy a vyrábí je kolegyně Jitka Machová. Maminka tří dívek, které u nás hrají a zpívají.

Členkou souboru je i vaše matka…

Hraje v alternaci slečnu Marplovou, ale dnes nemůže, protože nám hlídá děti. Manžel představení svítí a já hraju v orchestru, takže někdo se musí postarat, když celá rodina hraje divadlo.

Pod hudbou jsou podepsané hned dva soubory, jejichž členové se často věnují i vážné hudbě…  

Součástí našich představení je vždycky živá hudba, na ní je poetika postavená. Někdy využíváme více akustické nástroje, ale pro Slečnu Marplovou jsme si půjčili Davida Sekáče z Majdaleny, který je teď už vlastně naším členem a hraje na elektrickou kytaru.

Lidí ze širšího okolí je ale v souboru více…

Přestože jsme suchdolské divadlo, ze Suchdola nad Lužnicí už máme jen dva členy a všichni ostatní dojíždějí z nedalekého Chlumu u Třeboně, z Rapšachu, ale i z Prahy. V Suchdole zkoušíme a suchdolské kino je naše domovská scéna.

Zahajovali jste sobotní program. Jaké to je hrát už v deset ráno?

Můžeme si za to sami, protože se vždycky dlouho chystáme. Ta naše amatérskost je mimo jiné patrná v tom, že se potřebujeme rozkoukat, a proto do přihlášky raději píšeme delší čas přípravy. Předem počítáme s tím, že budeme hrát hned ráno. Navíc cílovou skupinou našich představení jsou celé rodiny i s dětmi, takže ideální je hrát dopoledne.

Účastníci 26. ročníku Dačického kejklování

Divadlo Pod Čarou: Písecký orloj … aneb … po starých píseckých schodech

Písecká alternativní multižánrová scéna vznikla v roce 2000, pořádá koncerty, divadelní představení, výstavy a letos už osmý ročník divadelní přehlídky Stříbrný vítr. / Písecký orloj označují tvůrci za divadelní adaptaci znovuobjevené původní české filmové komedie v roku 1939.

Divadelní soubor AMADIS: Taková normální rodinka

Soubor vznikl před 28 lety v Brně, od roku 2018 sídlí v Popůvkách a má za sebou již 27 premiér. Zaměřuje se na divácky úspěšné frašky, tituly pro náročnější publikum i pro děti. / Představení Taková normální rodinka je podle tvůrců „první československý sitkom ve světové divadelní premiéře“. Opírá se o úspěšný televizní komediální seriál.

Prácheňská scéna v Písku: Ženitba

Spolek založený roku 1997 usiluje navázat na více než stoletou tradici ochotnického divadla ve městě. Zaměřuje se na různé žánry včetně klasických her, moderních dramat, muzikálů a pohádek pro děti. / Pro Dačické kejklování zvolilo divadlo klasický titul Ženitba od Nikolaje Vasiljeviče Gogola.

Suchdolský divadelní spolek SUD: Slečna Marplová: Pletichy pralesa

Soubor, jenž letos oslaví dvacet let, sdružuje divadelníky i muzikanty, hudba a nadsázka jsou přirozenou součástí jejich představení / Původní detektivka na motivy postav z děl Agathy Christie se pohybuje na hranici parodie.

Spolek divadelních ochotníků v Blatné: Vlastníci

Spolek patří k vůbec nejstarším v Čechách, založen byl už v létě 1851. Aktuálně má na repertoáru dvě představení. Kromě Vlastníků jde o titul Kujme pikle na motivy filmu Šíleně smutná princezna / Tragikomedie Jiřího Havelky ze současnosti Vlastníci zachycuje průběh jedné schůze majitelů v bytovém domě.

Tvůrčí skupina pokročilých při DS Čelakovský Strakonice: Popel a pálenka aneb Paní plukovníková

Soubor se označuje za partičku nadšenců pro divadlo všeho druhu, které hraje pro radost dospělákům stejně jako dětem na domovské scéně v Městském domě kultury. / Hra skandinávského dramatika Benghta Ahlforse přináší situační i konverzační komedii na téma pan plukovník zemřel – co s dědictvím?

Divadelní spolek bratří Mrštíků Boleradice: Romeo, Julie a tma

Od roku 1949 sdružuje zájemce o amatérské divadlo z širokého okolí svého sídla na jihu Moravy. / Dramatizace stejnojmenné novely Jana Otčenáška vypráví intimní příběh o lásce a odvaze v době druhé světové války a protižidovského teroru.

Bechyňský divadelní spolek Lužnice: O pekelném křišťálu

Spolek loni oslavil už 170. výročí vzniku, před lety se vypořádal s generační krizí, obnovil repertoár a vítá zájemce o aktivní i pasivní působení. Pro Dačice zvolil pohádku současné české autorky Kateřiny Lužné o kouzelné moci kamene, přátelství a lásky.

Divadelní spolek J. K. Tyl České Budějovice: Past na myši

Soubor působí v krajském městě nepřetržitě již od 5. září 1895, kdy byl založen. V současnosti čítá přes padesát členů všech věkových kategorií. / Nejúspěšnější hra královny detektivek Agathy Christie zavádí diváky do Penzionu U Klášterní studny, kde je během sněhové bouře jeden z hostů zavražděn.