V souvislosti s vaším ateliérem zmiňujete, že jste navázali na tradici keramických dílen v Milevsku. Co se o této historii ví?

Tradice keramické výroby v Milevsku je opravdu dlouhá a bohatá. Už za opata Jarlocha ve 13. století stála vedle kláštera dílna na stavební keramiku jako jsou dlaždice, cihly nebo prejzy. Protože v Milevsku i okolí bylo hodně ložisek kvalitního jílu, patřilo hrnčířství a cihlářství vedle zemědělství k hlavním zdrojům obživy až do 19. století. Bývalo zde až 30 keramických dílen, které po vytěžení surovin postupně zanikly. V Atelieru Radost se snažíme na tuto tradici navázat.

Jste s manželem milevští rodáci?

Já jsem se narodila v Praze, ale od dětství bydlím v Milevsku. Manžel pochází z nedalekého Držkrajova.

Máte vzdělání v oboru?

Jako malá jsem ráda kreslila, a tak mě moje výborná učitelka Helena Krpálková nasměrovala na Střední průmyslovou školu keramickou do Bechyně, kde si mě keramika získala. Mým velkým snem bylo mít svou dílnu, což bylo v tehdejší době nemožné. Po škole jsem pracovala v Družstvu umělecké výroby Keramo Praha, které krátce po revoluci zaniklo. Manžel je vyučen jako opravářem zemědělských strojů. Vážím si toho, že opustil svou profesi a věnuje se se mnou keramice.

Jak se vlastně zrodil váš ateliér v Milevsku?
Když byly po revoluci vráceny budovy v Milevském klášteře řádu premonstrátů, nabídl nám tehdejší pan děkan Zdeněk Kozubík dům bývalé opatrovny pro naši keramickou dílnu i k bydlení. Tento dům byl před vrácením premonstrátského majetku ve špatném stavu a jako neobyvatelný byl určen k demolici. My jsme tehdy byli plní nadšení a energie, nálada ve společnosti byla velice pozitivní a příznivá k podnikání, naše země jakoby se zhluboka nadechla. Šli jsme do toho, i když jsme veškeré vnitřní úpravy museli udělat na vlastní náklady. A tak také vznikla v roce 1991 naše keramická dílna Atelier Radost.

Jaké vybavení to obnášelo?

Začínali jsme jen s elektrickou pecí a jedním kopacím kruhem, který jsme měli v kuchyni. Vzpomínám si, jak manžel točil kruh a já z druhé strany soustružila sádrové modely.

Co všechno vyrábíte dnes?

V Atelieru Radost vyrábíme především užitkovou keramiku, tedy to, co se všechno běžně doma používá. Také dekorační a upomínkové předměty, hřbitovní keramiku jako jsou stínidla , vázy, květináče nebo repliky historické keramiky a umělecké originály – plastiky, reliéfy a podobně. Nyní rozšiřujeme výrobu forem na pečení, které modelujeme ručně původním postupem.

Má bábovka z keramické formy jinou chuť?
Hlavně se v takové formě velice dobře peče, ale nemyslím si, že by se bábovka chutí nějak lišila. Je to o individuálním vztahu k materiálu a o životním stylu. Někdo preferuje formy keramické, někdo plechové, litinové, skleněné nebo dokonce silikonové.

Prozradíte, kde je k vidění něco z vašich uměleckých originálů?

Ve výklenku zadní brány milevského kláštera můžete vidět našeho svatého Jana Nepomuckého, na Vánoce v muzeu Milevský betlém, v Branicích a Petříkovicích mají reliéf sv. Floriána a další práce jsou v soukromých sbírkách.

Existuje něco, co byste ještě rádi tvořili a zatím na to technicky nedosáhnete?

Naše práce je rozmanitá. Využíváme většinu výrobních postupů – točení na kruhu z volné ruky, zatáčení do sádrových forem, lití, formování, modelování i výrobu z plátů. Technicky jsme omezeni vnitřním prostorem naší vypalovací pece.
Výrobky nepočítáme. Nejde nám o výkon, ale o radost z odvedené práce a aby byli naši zákazníci spokojeni.

Na čem stojí záruka, že je vaše keramika zdravotně nezávadná? Závisí to na materiálu?

Zdravotní nezávadnost je podmínkou pro výrobu užitkové keramiky. Každý výrobek, který může přijít do styku s potravinami, musí mít atest, že neuvolňuje žádné škodlivé látky, například kadmium, olovo, a musí být označen,
aby se vědělo, kdo jej vyrábí. To se velice přísně kontroluje.

Doma používáte keramiku nebo porcelán?

U nás doma používáme keramiku i porcelán. Porcelán se vyrábí z nejkvalitnějšího kaolínu, nesmí obsahovat žádné nečistoty, jeho střep musí být slinutý, tenký, čistě až průsvitně bílý. Pálí se na teplotu vysokou až 1440° Celsia.
Oproti tomu je keramika podstatně méně slinutá a také měkčí. Teplota výpalu se pohybuje mezi 1080° až 1180°Celsia.

Kam vaše výrobky dodáváte?

Do muzeí, galerií, různých obchodů a pohřebních služeb. Většinu si ale prodáváme sami, abychom měli přímý kontakt se zákazníkem a také zpětnou vazbu. Přímý kontakt je nenahraditelný. Keramiku si zákazník potřebuje osahat, potěžkat, prohlédnout detaily a řemeslné provedení, případně se dozvědět nějaké zajímavosti. Může se na cokoli výrobce zeptat a ujistit se, že si vybral správně. Tím získá k výrobku určitý vztah. To na e-shopu nelze. Proto také vidíte i mnoho jiných keramiků a řemeslníků se svými výrobky na trzích.

Co děláte teď, když se trhy nekonají?

Nyní jsou trhy zakázané, stejně jako prodej keramiky jako takový, takže všem keramikům kontakt se zákazníky dlouhodobě chybí. Vyrábíme na sklad a připravujeme se, až se situace uvolní a budeme moci opět svobodně prodávat.

Pořádáte i výtvarné kurzy. S jakou filozofií jste se do pořádání dali?

Výtvarné kurzy v Atelieru Radost pořádáme od roku 2002, kdy jsme se sami zúčastnili mistrovských kurzů drátování Petra Musila. Tehdy jsme si uvědomili, že je důležité předávat původní řemeslné postupy dál, aby se na ně nezapomnělo. Naše kurzy nejsou pobytové, jedna lekce trvá zhruba čtyři hodiny. Kurzy drátování máme většinou v zimě a kurzy keramiky o letních prázdninách. Snažíme se seznámit účastníky s různými technikami a materiály, velký zájem je například o točení na kruhu. Každý si své výrobky vyrábí od začátku až do konce sám a my mu v tom poradíme. Mimo kurzy pořádáme i řemeslné dílny pro školy a školky, ve skanzenech, muzeích a při různých příležitostech.

Navíc jste muzikantská rodina… Muzicírujete doma?

Ano, rádi si v rodině společně zahrajeme.

Váš syn Martin má jako trumpetista i celostátní úspěchy. Nevydá se touto profesní cestou?

Syn Martin je hudebně nadaný, má předpoklady i dobré vedení. Ale to samo o sobě nestačí. Uvidíme, jak se rozhodne, možná k tomu přispěje i tato kovidová doba…

Jak vidíte budoucnost Atelieru Radost?

Samozřejmě bychom si velice přáli, aby Atelier Radost pokračoval dál a nezanikl, ale nezáleží to pouze na nás. Už proto, že dům, ve kterém bydlíme i podnikáme, není náš.

 Ke svému výročí pořádá Atelier Radost soutěž Namaluj svůj hrneček. Víc o soutěži v naší rubrice Inspirace.