Hodina platí za obrovský talent. Ve 12 letech dokonce okusil jako nejmladší hráč v historii Ligu mistrů. K úspěchům nově přiřadil triumf mezi jihočeskými muži. Ano, tenhle klučina už má takovou kvalitu, aby v turnajích porážel bývalé i současné ligové hráče na jihu Čech.

Otázkou je, kdy s nimi znovu poměří síly, protože účastí na přeborech mužů v sobotu 28. ledna jen zaplnil volné místo v kalendáři. „Myslím, že bude hrát v Rakousku, a tím, jak se tomu věnuje, asi rychle přeroste naši úroveň,“ přemítá Hodinův kolega z Welsu Pavel Kortus mladší. Navázat na kralování Michala Vávry tak bude do budoucna těžko rozlousknutelný oříšek. „Nevím, zda Michal Vávra má nějakého následovníka, který by tu zůstal a získal tolik titulů, kolik jich má on… Já teď nikoho takového asi nevidím,“ přiznal jedním dechem poražený finalista.

Velká bitva v pátém setu

V sobotu na Pedagogu byl Petr Hodina k nezastavení, hrál skvěle! Ukázal širokou škálu úderů, udivoval jistotou. Recept našel i ve fnále na Pavla Kortuse ml. „Taktika byla taková, že musím udržet balon déle na stole. Jinak jsem hrál, co umím,“ prohlásil teenager, když ovládl finále 4:1 sety. Ten poslední set byl nejdelší a zásluhou obou legionářů zároveň divácky nejatraktivnější. Hodina vyhrál po boji 18:16! „Říkal jsem si, že kdyby to náhodou bylo tři dva a šli jsme do šestého setu, tak zabojuji a vyhraji to,“ pravil odhodlaně čerstvý přeborník.

Oba finalisté měli při přeborech podporu svých blízkých. „Byli tu se mnou taťka, mamka, na chvíli bratranec a ještě kamarádi od taťky,“ líčil Petr Hodina. Ten si nejvíce váží obětavosti své maminky, která mu dělá zázemí: „Protože jsme se odstěhovali do Rakouska,“ podotýká.

Čtrnáctiletý talent si titulu cení: „Určitě jsem to nečekal. Myslel jsem si, že tu bude třeba Milan Zaunmüller nebo Michal Vávra, který mě trénoval v krajském centru talentované mládeže.“ Turnaj na Branišovské se dohrávalo před třetí hodinou odpolední, a protože klasický oběd mladíček vynechal, těšil se na odměnu. „Cestou k babiččce se asi stavíme na dobré jídlo v restauraci,“ plánoval s úsměvem Hodina.

Pochází z Prachatic a na štaci v Rakousku se zabydlel. Hraje a studuje tam třetím rokem. Výkonnostně roste, i s němčinou se brzy popasoval. „Na začátku jsem znal jen základy, takže jsem moc nerozuměl. Ale když jsem začal chodit do školy, což bylo hned první rok, kdy jsem ještě nedostával známky, rychle jsem se řeč naučil. Tím, jak jsem poslouchal jazyk a mluvil s ostatními,“ vysvětloval.

Ačkoli oblékají s Pavlem Kortusem ml. trikot stejného klubu, až do soboty na sebe neměli štěstí ve Welsu, ani v turnajích. Dokonce ani jeden společný trénink neměl závodní nasazení. Pavel Kortus ml. se jako sportovní redaktor v době covidu vydal za mladíčkem domů do Prachatic a sepsal o tom reportáž. „Pinkali jsme v kuchyni, kde měli postavený stůl, ale to bylo opravdu jen rekreačně,“ vzpomíná s úsměvem Kortus na kuriózní zážitek. „Jinak se nepotkáváme, a to ani v Rakousku, kam většinou jezdím jenom na zápas.“

Na Branišovské je doma

Kortus má sice více zkušeností z domácích lig, ale podle hierarchie týmů ve Welsu byl favoritem duelu mladší Hodina, který nastupuje ve vyšší soutěži. „Přece jen hraje mezinárodní turnaje a má nesrovnatelné podmínky. Přijel jako host, byl hodně sledovaný, ale nechtěl jsem se tím nechat ovlivnit. Věřil jsem, že vyhraju, chtěl jsem ukázat to nejlepší – jako v celém turnaji,“ ujistil Pavel Kortus ml. Na Branišovské hovořila v jeho prospěch znalost prostředí, protože odmala se učil stolnímu tenisu právě v herně poblíž domu, kde žil s rodiči. „Byla to určitě výhoda, i když v této sezoně poprvé hraju jinde. Po pauze jsem si připomněl, že tady se mi hraje nejlíp, asi jako každému, když je doma. Znám tu každý růžek, všechno… Prostě člověk se tu cítí jako doma,“ vyprávěl poražený finalista.

Zatímco Petr Hodina se před časem vydal do Rakouska rozvinout svůj talent a nastartovat kariéru, Pavel Kortus ml. (ročník 1995) vyrazil na zkušenou už coby nastávající otec, který přehodnotil priority. „Vytížení v první lize, kterou jsme si na Pedagogu zkusili, bylo extrémní. Zároveň z toho mám skvělé zážitky! Byly to skvělé zkušenosti. S Radkem Košťálem, Martinem Hanákem a bráchou v týmu jsme měli super partu i docela dobré výsledky. Bylo to skvělé, ale zároveň si objektivně myslím, že letos je soutěž ještě o něco silnější a přes veškrou snahu jsme na našem stropu. Vyžadovalo by to u mne extrémní úsilí. V životě jsem postoupil a přece jen vzhledem k práci a rodině se už tomu nedá věnovat čtyřikrát v týdnu, plus víkendy. Postavili jsme barák, už jsme ve svým, čekáme holčičku,“ líčí Pavel Kortus. Přiznává, že na zahraniční angažmá mířil s mírnou nervozitou. Současně pro něj změna prostředí znamenala výzvu. „Taky jsem si říkal, že by mi to pomohlo prospět. Celý život jsem hrál tady a rozdíl mezi domácími a venkovními výsledky jsem měl vždycky velký. Chtěl jsem zkusit něco nového, bylo to pro mne zajímavé,“ objasnil Pavel Kortus ml. odchod z mateřského Pedagogu.