Kniha Sport u Otavy přináší čtrnáct velikých příběhů
Jak vůbec vznikl nápad dát dohromady knihu Sport u Otavy, která mapuje příběhy nejznámějších strakonických sportovců?
Externě pracuji pro strakonický pivovar, který podporuje všechny strakonické sportovní kluby. Tam jsem se seznámil s řadou sportovců i funkcionářů a napadlo mě, že odtud pochází mnoho opravdu skvělých borců, kteří byli nebo jsou často ti nejlepší ve svém odvětví. Jak to, říkal jsem si? Nedávají tu dětem odmala nějaký sportovní vitamín, či co? Pak jsem se dal loni do řeči s Janem Petrášem, on měl na strakonický sportovní vitamín stejný názor. Ale nakonec mu zdraví nedovolilo se do knížky se mnou pustit, ale já už jsem se nemohl dočkat….
Kolik času jste nad knihou strávil? Co bylo úplně nejtěžší?
Věnoval jsem se tomuto tématu od července loňského roku. S každým sportovcem jsem se sešel napřímo nebo online. Bez výjimky to bylo radostné, milé, vstřícné, však všichni vzpomínali na to, co mají nebo měli nejraději – vlastní sportovní kariéry. Následně jsme spolu vzpomínku upravovali, aby byl každý spokojený. Čtrnáct sportovců, k tomu fotky a popisky. Byl to náročný rok. Samostatnou kapitolou byly fotky z rodinných archivů. Překvapivě bylo velice náročné sehnat fotky z dětství Romana Turka. On sám nemohl najít album. Ani hokejoví funkcionáři ve Strakonicích nic nemají. Fotky z kronik se ztratily. Nakonec pomohla náhoda. Takový Saša Salák si s fotkami třeba hlavu neláme. Říká, že žije tímto okamžikem. I když nás reprezentoval na několika šampionátech, byl na olympiádě, tak má fotky jen své velké rodiny.
Který z příběhů vás osobně zaujal nejvíce?
To nelze říci. Byla to opravdu skvělá setkání. Já sám jsem nikdy nesportoval, ale moc rád si i sportu povídám. Víťa Krejčí je basketem pohlcený, Jindra Staněk fotbalem podobně, o obou ještě moc uslyšíme, Saša Salák je prima chlápek, se kterým byste rádi jeli na vodu, Roman Turek je ikona, ten Stanley Cup mu dodává auru okolo blonďaté kštice, Terka Vanišová je jemná a vstřícná a Jana Pichlíková zase dáma na bicyklu, Tomáš Havlík je ping-pongový gentleman, Petr Kollros vás rychle uhrane, s Milošem Bečvářem jen kroutíte hlavou, jak to všechno mohl stihnout zažít, s Martinem Mošovským se ani nechcete rozloučit, jak je příjemný, stejné je to se Zdeňkem Křížkem, přitom oba mají za sebou jedinečné kariéry, Stanislav Zloch je legenda, před Miroslavem Vondřičkou se člověk musí poklonit. Je radost ho potkat. A nejen jeho! Všichni dosáhli obrovských úspěchů, někdo měl více štěstí, někdo méně. Však si to přečtěte.
Kde bude kniha k dostání?
Budu ji prodávat 22. června na Pivovarské pouti, kde knihu také pokřtíme. Těším se na spoustu příjemných setkání a rozhovorů. O tom, že kniha vyjde, se ve Strakonicích ví. Dostal jsem mnoho mailů a několik lidí mi volalo. Mám velikou radost, že o ni bude zájem. Věřím, že si ji koupí každý fanoušek strakonického sportu. Velkou devizou knihy jsou fotky Vaška Pancera, který standardně fotí pro ČTK. Protože jsme dlouholetí kamarádi, utrhl se od svých povinností. Čtenáři si je užijí ve velkém formátu. Dále se bude kniha prodávat na pivovarské prodejně, k dostání bude i na internetu. Doporučená cena je 300 korun. Rád ji také komukoliv pošlu, když mi napíše na pavel.pechousek@email.cz.
Plánujete ještě někdy pokračování? Určitě se na všechny nedostalo…
Určitě bych rád. Už jsem svedl několik diskusí na téma, proč jsem vybral tohoto sportovce a kde je ten další. Navíc si myslím, že podobnou knihu by si zasloužili také v Písku nebo v dalších jihočeských městech.

Diskuse k článku