Letošní májka má na výšku 21 metrů plus necelé dva metry zapuštěné v zemi. „Asi metr osmdesát,“ odhaduje míru zapuštění Miroslav Pelouch. Prý podle délky své lopaty, kterou společně s Milanem Buštou díru hloubili. Stabilní místo se zapuštěnou trubkou či jiným ukotvením totiž ve vesnici k dispozici není. „Májka se tady stavěla na několika různých místech,“ shodují se chlapi.

Kdysi stávala přímo uprostřed křižovatky, později nedaleko autobusové zastávky nebo u objektu zahrádkářů. V posledních letech na zahradě té z hospod, která se aktuálně těšila větší přízni. Od roku 2024 se z prostorových důvodů jako optimální ukazuje soukromý pozemek před historickým objektem bývalých železáren a mlýna, který majitel bez problémů poskytuje i pro instalaci vánočního stromu. Do hospody je to jen sedmdesát kroků. Stolky před vchodem obsadí ženy s dětmi, okounějící sousedé a lidé, kteří se raději nikomu do práce nepletou.

Zaručený recept a největší riziko

„Žádné pivo, dokud nebude stát,“ zazní obvyklé pravidlo. Bezpečnost je prvořadá a kmen smrku, který po dohodě s lesníky odborně vybral František Bednář, musí být nejen rovný, ale především zdravý. Váží kolem pěti set kilo, možná i trochu víc, jak Bednář odhaduje.

„Nikdy se nám nestal úraz ani nám májka nespadla,“ říká Miroslav Pelouch. A bývaly ve Františkově údajně i vyšší májky. Od dnes už zesnulého pamětníka pochází zpráva o májce vysoké až 30 metrů. Dnes se tato historka vypráví doplněná vzpomínkou na pár tehdejších chlapů s rukama velkýma jako víka od popelnic, díky nimž se i takové monstrum podařilo vztyčit.

Popisovat celou techniku vztyčování, posouvání a uvolňování opor nebo závěrečného usazování by bylo úmorné a možná ještě delší než samotný výkon. Františkov má za sebou i období, kdy se několik let májky nestavěly, ale recept v paměti zůstával. Žádný „technologický“ popis není potřeba, všichni rozumějí, co a proč se během akce odehrává. „Odkoukali jsme to od starých chlapů,“ shodují se Františkovští.

Jen ve zkratce: když ženy a děti májku ozdobí, začnou ji chlapi kousek po kousku zvedat pomocí opor. Ke slovu přijde čtyřmetrový žebřík a postupně i krátké a dlouhé kleštiny – dvojice smrkových kůlů spojených řetězy tak, aby správně sevřely májku. Dlouhé kleštiny měří skoro osm metrů. Do připravené jámy pomáhá májce sklouznout bytelné prkno a k tomu údery těžké palice.

Povrchní pozorovatel brzy pochopí, že všechno je nejen věcí síly, ale také pečlivé technické přípravy, proměřování a hlavně dokonalé souhry 24 mužů, jež tentokrát koordinuje Jan Maděra. Ve vesnici s osmdesáti obyvateli to znamená účast valné části usedlíků. A je to také jedna z nejdůležíitějších odpovědí na otázku: jaký je recept na stavění máje tradičním způsobem, tedy ručně. Deset chlapů by to nedalo. Největším rizikem pro budoucnost je naopak věková kategorie aktérů. Prostým pohledem se nacházejí mezi čtyřicítkou a šedesátkou, dvacetiletí chybějí.

Na čtvrtstoletí starých fotografiích se mezi svými předchůdci objevují titíž pánové, kteří stavěli májku letos. Možná bývali v lepší kondici, jenže zase bez zkušeností, které z ručního stavění máje dělají samozřejmou show. Spíš než odvahu podstoupit nebezpečí to vyžaduje spolupráci a fortel. Stejně jako způsob, jak máj ochránit před podříznutím. Ale ten se neprozrazuje.