Kondice dětí, tělesné schopnosti a jejich zdatnost šly dolů - Jižní Čechy Teď!
12. 5. 2021 14:14

Kondice dětí, tělesné schopnosti a jejich zdatnost šly dolů

BLATNÁ – Už více než rok trvající pandemie přináší stále častěji zmiňovanou otázku – jak na tom budou děti co se týče sportování? Nakolik se omezení, kdy dlouhodobě nemohou trénovat společně, projeví v jejich fyzické připravenosti a dosavadních návycích? A jaký dopad bude mít na ty, které aktivně nesportují a jejich jediný větší pohyb je při hodinách tělocviku ve škole? Na tyto a další otázky odpovídal fotbalový trenér Jaroslav Voříšek, který vede muže Oseku a současně působí jako učitel tělocviku na Základní škole T. G. Masaryka v Blatné.




 

Děti jsou už rok bez pravidelné školní docházky a tělesné výchovy. Jak to jako učitel vnímáte?
Jako tělocvikář to vnímám nesmírně špatně. Vím totiž, že děti jsou schopné proležet celý den s telefonem na gauči. Na druhou stranu musím říci, že vidím v Blatné i spoustu dětí, které něco dělají a nezahálejí. Jsou tedy dost velké rozdíly v tom, nakolik dětem pohyb chyběl. Ty, které dělají nějaký sport, těm určitě chyběl a hledaly pomoc u rodičů, nějakou skulinku, jak si v této omezující době zasportovat, mít nějaký pohyb. Druhou skupinou jsou děti, které mají pohyb právě jen při tělocviku, těm zákaz příliš nechyběl. A pak jsou ti, co sportují, ovšem nikdo je k ničemu nenutil, takže nějaké kilo přibrali.

Dokážete dohlédnout velikost problému?
Slýcháme všichni, že už jen to, že děti kromě malých přestávek nebyly rok ve škole, je nesmírně špatně. Kolektiv, řád, kroužky, výlety, lyžařský výcvik – o to všechno a řadu dalších věcí děti přišly. A to nemluvím o výuce, tam bude asi velký handicap, i když kolegové dělají, co můžou. Negativní vliv je tedy velký. Co se týče pohybu, absence tělocviku bude znamenat velké mezery v pohybu. Ale dohnat se dá všechno, to samé platí o učivu.

Když vezmete stav před pandemií a pohyb žáků, který měli, a nyní – jak velký propad už vidíte nebo očekáváte?
Jako trenér fotbalistů Oseku mohu říci, že u hráčů, kteří jsou už dospělí a od přerušení sezony nic nedělali, je kondice dost chabá. U dětí ve škole, které měly dvě hodiny tělocviku a dvě hodiny sportovek, uvidíme. Dohnat se to dá. Spousta jich asi zpohodlní ještě více, jsem však přesvědčen, že takových případů moc nebude. Bude záležet jen na nás, kteří máme pohyb dětí na starosti. Ovšem také na rodičích, což říkám proto, že řada z nich nepovažuje pohyb dětí za důležitý.

Nakolik důležitá je tělesná výchova a celkově pohyb pro děti na základní škole?
Je nesmírně důležitý! Kolikrát je to jediný pohyb, které některé dítě má. Snad jich moc není, ale přesto jsou. Obecně musím říci, že jsem za léta praxe ve školství a práce učitele musel celkově obrovsky slevit ze svých nároků a požadavků od dob studií na fakultě. Celkově kondice dětí, tělesné schopnosti a jejich zdatnost šly obrovsky dolů. Co jsem si s žáky dovolil před dvaceti a více lety, to mám dnes obavy udělat, protože mám strach o jejich zdraví. Vidím, že by ty věci nezvládli. A jedničku z tělocviku by mělo také malé množství z nich. Málo jich umí udělat třeba stoj na hlavě, stoj na rukou, mnoho jich nevyšplhá po tyči nebo po provaze. Schopnosti dětí šly hodně dolů. Je to dáno způsobem našeho života. Dnes dítěti stačí doma wi-fi a chytrý telefon nebo tablet a je spokojené, stačí mu to k životu. To před dvaceti třiceti lety nebylo možné.

Kudy z nastalé situace ven?
Pomohlo by, kdyby bylo možné – a uvažovalo se o tom už dávno předtím – mít víc hodin tělocviku týdně. Jde ale o to, na úkor čeho. A jestli jsou na to i kapacity v tělocvičnách. Další možností jsou sportovní kroužky. Třeba u nás na TGM je na prvním stupni v rámci družiny dvouhodinovka, kroužek sportovních her. Jak na tom budou pohybově, tělesně a kondičně zvlášť žáci prvního stupně, na to mají velký vliv rodiče. Dítě samo v tomto věku moc sportovat nebude, je to více na rodičích. Nějakým způsobem se to řešit musí, je to ale hlavně na ministerstvu školství. Mám strach, že se ale ještě stále neprojevily následky toho, o co děti přišly vinou pandemie a jak se to na nich zdravotně projevilo. Musí se projevit, že dítě, které přijde ze školy a pak jde ven, je na vzduchu, na tom bude lépe než to, které sedne k počítači a až do večera hraje. Mnoho dětí bude kandidáty na obezitu a prášky na tlak.

Co ze zkušenosti můžete říci o tom, nakolik je tělocvik pro děti oblíbeným a spíše odpočinkovým předmětem a pro kolik z nich naopak utrpením?
Před nedávnem jsem byl velmi skeptický, když jsem zjišťoval, že děti jsou na tom hůř a hůř. Že je špatné, kam to spěje. Ale teď svůj pohled musím změnit – stále je většina, které tělocvik pořád baví. Samozřejmě záleží, kdo ho učí. Na prvním stupni je občas takový, že pak ke mně leckdy přijdou na druhý stupeň žáci a neumí ani hodit tenisákem. Když uděláte tělocvik zajímavý, se spoustou zajímavých prvků, bude je pokaždé bavit. Vždy existovaly děti, které měly nadváhu, byly nemohoucí nebo nebyly nadané – pro ty bude tělocvik pořád něco špatného. Ale těch, které k němu mají negativní vztah, je málo.

Zaměřujete se při tělocviku více na hru, nebo na tělesnou zdatnost?
Jsem herní typ, k čemuž inklinuji tím, že jsem fotbalista a mám rád kolektivní míčové hry. Takže je jasné, že dávám přednost hrám. Navíc do nich zapojím více dětí. Když jsme na kruzích, jeden cvičí a ostatní koukají. Vím, že děti mají rády honičky, štafety, překážkové dráhy. Kromě míčových her je ale potřeba splnit spoustu věcí, které jsou nemíčové. Každé jaro a podzim musíme splnit atletické disciplíny – skočit do dálky, vrhnout koulí nebo hodit míčkem, zaběhnout 60 metrů nebo patnáctistovku. Tělocvik musí být pestrý a být všehochutí, aby děti bavil a něco se i naučily. Občas je nutné přidat gymnastiku a posilování.

Jak většinou probíhá vaše standardní dvouhodinovka tělocviku?
Nejedu nikdy tak, že bych měl přesně nalajnováno, co se bude každý týden dělat. Vždy mám osnovu (kostru), co chci při hodině udělat, přičemž záleží na počasí, ročním období, stáří žáků. Každá hodina začíná tím, že žáci mají nástup – musí se uklidnit a říci učiteli, že jsou připraveni. Po rozběhání, rozcvičení a protažení si zahrajeme třeba turnaj ve florbale. Klidně můžeme věnovat i část gymnastice. A další hodina bude vypadat jinak. Když třeba v zimě zamrzne rybník, jdeme bruslit. Jindy je zase ideální chvíle, kdy vyrazit na atletický ovál, změřím žákům čtyři disciplíny a mám podklady pro hodnocení. Z her děti teď hodně baví baseball. Každá hodina je opravdu jiná. Náplň tělocviku si určuji sám, ale při sportovkách, kdy žáci jednou za dva týdny mají dvouhodinovku, jim navrhnu, co můžeme dělat a oni si sami vyberou.

Jste učitel, fotbalový trenér a stále aktivní sportovec. Jak se rok pandemie podepsal na vás osobně?
Je jasné, že tělocvikář a on-line výuka nejde k sobě. Pandemie se mě tedy dotkla hodně, většinu mých hodin tvoří tělocvik. Těším se, až budu moct udělat normální hodinu tělocviku. Co se týče pozice fotbalového trenéra, prostě jsme trénovat nemohli. Můžete teď třeba už ve dvojicích, ale přijde druhý třetí trénink a už to není ono. Fotbal je kolektivní hra – tečka! A můj rekreační sport? Když jsem nejezdil do Oseku trénovat, přišlo mi, že jsem pro sebe udělal víc než v normální době. I v zimě jsem se hýbal více, byli jsme se synem na ledě, každý den jsme bruslili. Loni na jaře jsme zase hodně chodili nebo jezdili na kole. Takže jsem nezahálel a cítil jsem se dobře, občas jsem se šel proběhnout. Nešidil jsem se.

Diskuse k článku

Pro přidávání komentářů je nutné se přihlásit / registrovat.