Když se řeknou Strakonice, co se vám vybaví jako první? Máte k městu nebo zdejšímu fotbalu nějaký bližší vztah?

Jako první se mi vybaví bohatá sportovní tradice města. Ve Strakonicích se zkrátka vždycky fandilo, ať už šlo o fotbal, hokej, nebo házenou. Cestu zdejšího fotbalu jsem v posledních letech sledoval a je skvělé vidět, jak se tu fotbal zvedá a jakou má obrovskou podporu. Celé je to pro mě navíc umocněno tím, že jsem místní rodák, takže mám ke Strakonicím logicky velmi blízko. Dokonce jsem tu jako hráč strávil i část své hokejové kariéry a na toto období mám jen ty nejlepší vzpomínky díky tomu, že jsme tehdy slavili postup do ligy juniorů.

Jak se vůbec zrodilo vaše angažmá u SK Strakonice 1908? Kdo vás oslovil a přemýšlel jste nad nabídkou dlouho?

Poprvé mě už v lednu oslovil pan Lukáš Mourek (jednatel klubu – poznámka redakce). Vzhledem k tomu, že jsem byl ve svém tehdejším působišti stále smluvně vázán, mohlo se moje angažmá ve Strakonicích uskutečnit až nyní po vypršení smlouvy. Následně mi vedení klubu společně s panem Mrkvičkou nastínilo vizi, kam chtějí klub po postupu do 4. ligy posouvat a jakou roli bych v tom měl hrát já. Přiznám se, že jsem nad nabídkou dlouho neváhal. Z jejich strany jsem viděl jasný cíl a reálné představy o tom, kam by měl klub směřovat. Nešlo o žádné stavění vzdušných zámků, které by neměly logické základy. O to víc mě potěšilo, že pan Mourek i celé vedení o mě měli takto dlouhodobý zájem.

Co vás nakonec přesvědčilo, že právě Strakonice jsou pro vás správnou výzvou?

Hlavním lákadlem byl jednoznačně postup do 4. ligy. Je to vyšší soutěž, která je náročnější a vyžaduje specifičtější přístup k tréninkovému procesu. Dalším faktorem byla ambice klubu nezastavit se jen u postupu, ale reálně se v soutěži etablovat. Cítil jsem, že moje práce zde bude mít smysl.

Znal jste před příchodem některé hráče osobně? Případně koho jste už měl možnost potkat na hřišti nebo proti němu třeba i nastoupit?

S některými jsem měl možnost si zahrát a některé kluky znám z vidění z předchozích působení. Fotbalové prostředí na jihu Čech zase tak obrovské není. Osa týmu mi byla známá, ale s většinou kádru se teprve poznáváme do hloubky. O to víc mě baví sledovat jejich pracovní morálku teď na trénincích.

Jaká bude vaše role v realizačním týmu? Co všechno spadá do práce kondičního trenéra během sezony?

Moje role nespočívá jen v „nabírání fyzičky“ v přípravě. Jde o kontinuální proces. Mám na starosti rozvoj pohybových schopností, silovou přípravu, prevenci zranění, takzvanou prehabilitaci, správné rozcvičení před tréninky a zápasy, monitoring únavy, regeneraci a výživu. Vše postupně zlepšujeme v kooperaci s vedením klubu. Během sezony úzce spolupracuji s hlavním trenérem ohledně zaměření tréninkových jednotek, abychom měli hráče připravené na víkendový zápas.

Mnoho fanoušků si možná myslí, že kondiční trenér je hlavně od běhání. Jak vypadá vaše práce ve skutečnosti?

Hráči musí být kondičně skvěle připraveni už jen proto, že mají míč u nohy v průměru pouze jednu až tři minuty za zápas. Zbytek času vlastně běhají bez něj. Kondiční nároky se navíc neustále zvyšují a dnešní fotbal má čím dál atletičtější charakter. Není to ale jen o běhání v jednom tempu. Fotbal je o opakovaných sprintech, výbušnosti, neustálých změnách směru a schopnosti rychle se rozhodovat i ve velké únavě. Tím vším je organismus fotbalisty enormně zatěžován a mým úkolem je připravit hráče tak, aby to zvládli nejen po běžecké, ale i po silové stránce. To znamená komplexní rozvoj rychlostních, vytrvalostních i silových předpokladů. Velkou část kondičních prvků už se dnes snažíme řešit přímo na hřišti formou specifických her a cvičení s míčem, ale některé specifické parametry zkrátka musíme odpracovat klasickým běháním nebo v posilovně.

Máte za sebou dva týdny přípravy. Jak na vás současný kádr působí po fyzické stránce? Překvapilo vás něco?

Musím říct, že kluci na mě působí velmi dobře. Je vidět, že mají chuť se posouvat, a to je základ, na kterém se dá stavět. Nejvíce mě překvapilo, a to pozitivně, s jakým odhodláním přistupují i k těm méně populárním, náročným cvičením. Kabina má skvělý charakter. Musím také pochválit starší hráče, kteří jdou mladším příkladem.

Letní přestávka je poměrně krátká. Dá se během několika týdnů vůbec výrazně zlepšit kondice hráčů, nebo jde spíše o to navázat na práci z předchozí sezony?

Máte pravdu, léto je ve fotbale vždycky hektické. Výrazně „předělat“ hráče za čtyři týdny nejde. Dále se kluci seznamují s mým režimem. Cílem je spíše probudit organismus, nabrat herní kondici a minimalizovat riziko zranění. Velký kondiční blok se dělá spíše v zimě, v létě se rychleji přechází do herní ostrosti a výbušnosti.

Na co se během letní přípravy zaměřujete nejvíce? Je prioritou vytrvalost, síla, rychlost, nebo dnes už jde hlavně o komplexní rozvoj?

Dnes je to naprosto komplexní záležitost. Od obecné vytrvalosti se velmi rychle přesouváme k té specifické, fotbalové. Pracujeme na rychlostní vytrvalosti, síle a výbušnosti. Všechno je to propojené. Pokud hráč nemá sílu, nemůže být rychlý. Důraz klademe také na prevenci svalových zranění, protože přechod do vyšší soutěže znamená větší nápor na pohybový aparát.

Jak důležité je, aby hráči přes dovolenou úplně nevypadli z tréninku? Dostali od vás individuální plán?

Je to absolutně klíčové. Pokud hráč na tři týdny úplně vypne, ztratí podstatnou část toho, co budoval celou sezonu. Kluci samozřejmě dostali individuální plány zaměřené na běhy a základní posilování, aby do společné přípravy nepřišli s nulou, ale už v určité tepové a svalové pohotovosti.

Divize bude fyzicky náročnější než krajský přebor. V čem podle vás hráče čeká největší rozdíl?

Největší rozdíl bude v rychlosti práce s míčem i bez něj a v intenzitě osobních soubojů. V divizi už vám soupeř nenechá tolik času na rozhodování, hraje se ve vyšším tempu a chyby z únavy se trestají mnohem častěji. Hráči budou muset umět rychleji regenerovat mezi jednotlivými akcemi přímo v zápase.

S jakým cílem do Strakonic přicházíte? Co byste si přál, aby bylo na týmu po několika měsících vaší práce nejvíce vidět?

Můj cíl je jasný – chci, aby Strakonice byly týmem, který je pro soupeře fyzicky nepříjemný, bude silný v soubojích a udrží vysokou intenzitu hry až do 90. minuty. Přál bych si, aby se nám vyhýbala svalová zranění. Největší odměnou pro mě bude, když fanoušci na tribuně uvidí mančaft, který se fyzicky vyrovná týmům z popředí tabulky a na kterém je vidět obrovská energie. A určitě se dále těším, že zažiji zápas před více než 250 diváky. Ve Strakonicích se vždycky fandilo, tak věřím, že tomu tak bude i ve 4. lize.