Jak jste se dostala k hokeji?
K hokeji jsem se dostala před několika lety, když začal hrát můj starší syn. V hokejovém prostředí se pohybuji dlouho a musím říct, že mě hokej velmi baví. Měla jsem asi štěstí, na rodiče, děti a kolektiv, kde bylo fajn sdílet nejen hokej, ale i spoustu dalších společných aktivit.

A k trénování?
Cesta k tomu, abych se stala kondiční trenérkou, byla celkem dlouhá, ale zajímavá. Hlavním aspektem bylo, když začal bruslit můj druhý syn a já se stala vedoucí týmu. Už v té době jsem se zajímala o pohyb dětí a kompenzaci pohybu, protože se svým mladším synkem jsem poměrně dlouhou dobu cvičila Vojtovku. Chtěla jsem jako každá matka pro své dítě to nejlepší, a díky době, kterou jsem trávila na stadionech, jsem věděla, co dětem kromě klasického tréninku chybí. Mýty, že hokej ničí tělo, byl důvod, proč jsem se tomu začala věnovat. Bohužel je málo času, obzvláště, když se všechno dělá dobrovolně. Chtěla jsem pomoci a přispět, trochu i ulevit od spousty starostí trenérům. Myslím si, že pohyb a příprava mimo led jsou velmi důležité. Tak vznikla myšlenka, abych začala trénovat. S dětmi jsem od jejich první třídy. Předešlé sezóny byly jiné, protože nebyla pandemie. Nebyli jsme nikterak omezeni a vše bylo jednodušší. Ale děti jsou stále skvělé jako při první sezoně. Je příjemné sledovat, jak se rozvíjí, zlepšují, uvolňují a co všechno jim náš trénink dává.

Co je vaším cílem a jak ho dosahujete?
Jelikož jsou to malé děti, tak si potřebují hlavně hrát a musí je to bavit! Když jim dám nějakou zabíračku, tak je to po pár trénincích nebude bavit a nebudou se na tréninky těšit. Takto se baví při hře a zároveň strašně makají, aniž by si to uvědomily. Můj cíl je celkem prostý. Naučit děti pohybu, obratnosti, koordinaci a celkově kolektivitě.

Musela jste si rozšířit vzdělání?
No jasně že jo, bez toho by to prostě nešlo. Základem pro to všechno byla licence Osobní trenér/fitness trenér. Tam jsem nasbírala mnoho zkušeností, naučila jsem se fungování lidského těla od základů, co se týče pohybu. Na základě této licence jsem se mohla vzdělávat dál už se zaměřením na děti. Certifikátů mám už několik. Jako kondiční trenér dětí a mládeže, dále na pohybové hry dětí, certifikát síla a rychlost u dětí nebo sportovní trénink u dětí. Vzdělávání v této oblasti prostě nikdy nekončí. Stále se přichází na nové možnosti a navíc se licence získávají na různá zaměření. Takže když chcete mít komplexní vzdělání, musíte toho absolvovat víc. Nakonec i lidé, kteří vystudovali institut tělovýchovy, se vzdělávají celý život.

Setkala jste se se zajímavými lektory?
To rozhodně. Setkala jsem se se spoustou odborníků z mnoha sportovních odvětví, kteří se zaměřují na děti, ale také s fyzioterapeuty a mnoha dalšími odborníky. Asi největším přínosem bylo pro mě osobní setkání s Filipem Raptopulosem, u kterého jsem podstoupila několik školení. Ten v současné době trénuje mimo své další aktivity ženský hokejový tým.

Vypadáte hodně natěšeně, takže vás tahle práce baví?
Baví mě a moc. Je úplně úžasné, když můžete pozorovat děti, jak se rádi hýbají a dívat se jaké dělají pokroky. Je to na nich opravdu znát.

Jak berou chlapi od hokeje vás jako trenérku?
Tak tohle je trochu ožehavé téma. Je pár lidí, kteří si stále myslí, že ženská nemá do hokeje co kecat! Naštěstí spolupracuji s trenéry, kteří tento názor nemají. Vždyť já vlastně ani do hokeje nekecám. Trénování dětí není o tom si něco dokázat, aspoň pro mě ne. Je to o tom, že je můžu posunout někam dál, naučit je zdravé návyky pohybu a zlepšit i jejich zdraví. Vlastně se starám o jejich tělesný vývoj a díky pružnosti těla se pak eliminují i možnosti úrazů.

Jak vás berou děti?
Doufám a myslím, že mě mají rady a vždy se spolu domluvíme, aby všechno klapalo.

Jak se podílíte na letní a zimní přípravě?
Na letní přípravě jsem na všech trénincích. Přes zimu má práce pokračuje ve formě rozcvičky a po tréninku protažení. Byla bych ráda, kdyby se nám pro letošní rok podařilo zařadit více tréninků v tělocvičně.

Prý pracujete i s rodiči?
Ty jo, vy na mě víte věcí. Je to pravda. Když byla ta možnost, nabídla jsem maminkám, že v době tréninku jim udělám různé cvičení od klasických hiit přes tabatu až po kruháč. K cvičení jsme využívaly prostor volné šatny a ráda bych v tom i letos pokračovala.

Vidíte ještě nějaké cíle a směry, ve kterých se vzdělat?
Jasně! Trénování dětí je velmi rozsáhlá kapitola a myslím, že se to člověk učí pořád. Pokaždé je jiná situace, jiné děti a já na ně musím reagovat, abych poznala, co právě pro ně je to nejlepší. Školím se neustále. Teď bohužel pouze online, ale i tak čerpám mnoho nových poznatků. Ráda bych se tomu věnovala víc a i individuálně. Má vize je mít vlastní tělocvičnu, kde bych mohla mít různé tréninky i pro děti, které nesportují a nevěnují se nějakému specifickému sportu. Aby měly možnost si nezávazně zacvičit.

Jak jsou na tom dnešní děti pohybově?
Tak všeobecně to není příliš dobré. Celkově dětem chybí přirozený pohyb venku jako například lezení po stromech, přelézání plotu a dalších věcí. Je velmi znát, které děti se věnují sportu a které sedí pouze u televize, tabletu a telefonu. To naštěstí není problém našich svěřenců.

Je to horší po půlroce nicnedělání?
Bohužel je to znát. Všichni jsou dost zkrácený a i koordinace pohybu je horší, ale mají štěstí, že když budou makat, brzy vše doženou.

Vaše trénování není zaměřeno jen na hokej. Jak pomáhá i v jiných oblastech?
Ano, to je pravda. Moje trénování spočívá v celkové mobilitě dětského těla. Je úplně jedno jestli dané děcko hraje hokej, házenou či fotbal, důležité je, aby pro ně pohyb byl automatický a přirozený. Své uplatnění vidím úplně všude, od házené přes fotbal, florbal, hokej, atletiku. Je to všeobecná mobilita dětského těla, která je nezbytná ke zdravému pohybu.

Co mohou dělat rodiče nesportovně založených dětí pro jejich zdravý vývoj?
Tak v první řadě je nesmí ničit už jako miminka. Mnoho lidí nemá doposud povědomí o tom, jak například zvedat miminko a vůbec děti v určitém stupni vývoje. Netuší, že už tady se dá ledaco vylepšit nebo pokazit. Brzy se děti posazují v kočárku, aby viděly. Doma se nenechávají válet na zemi na podložce, aby se mohly přetáčet a zapojovat všechny svaly. To je velmi důležité. Pak se kupují chodítka, kde dítě posílí jen nožičky a nemusí držet rovnováhu. Takže si ničí páteř a střed těla se neposiluje, a tak bychom mohli pokračovat dál přes výběr obuvi a podobně. Ale kdo chce, ten si dnes informace najde a poradit by měl i dobrý pediatr. Často se setkávám u dnešních dětí s robotickou chůzí. Neumí koordinovaně, tedy přirozeně chodit. Už to by mohlo být ve školách součástí tělesné výchovy.