Tady je otázka, jak ses dostal k vlakům asi skoro zbytečná…
Ano, začalo to díky mým rodičům, oba pracují na železnici. Chodil jsem za nimi od malička, hrozně se mi líbilo sledovat provoz na nádraží. Nejvíce ze všeho mě bavila jízda samotných vlaků. I proto jsem se nejdříve věnoval sbírání modelů vlaků. Posléze jsem je začal natáčet a fotit.

Kdy jsi se sbíráním modelů začal?
Bylo mi, myslím, šest let. Tehdy mi ještě pomáhal děda. Teď se tomu věnuji sám. Mám zhruba osmdesát vagónů a k tomu dvaadvacet lokomotiv. Je jich už tolik, že musím často přemýšlet, kam další model vlastně dám.

Na jaké modely se zaměřuješ?
Většina mých modelů je německých, a to kvůli tomu, že můj děda kupoval vláčky ještě v NDR. Teď když se tomu věnuji už sám, tak si samozřejmě mnohem častěji vybírám spíš české modely vlaků.

Kterého modelu ve sbírce si nejvíc ceníš?
Když se tak nad tím zamyslím, tak nejvíc si asi vážím lokomotivy 383, které se jinak říká Vectron. Ta se mi hrozně líbí i ve skutečnosti. Jedná se o velkou a hlavně ohromně silnou lokomotivu. A pak jsem rád za lokomotivu 749, takzvanou Bardotku. Protože po železnicích už ve skutečnosti téměř nejezdí. Zvuk jejího motoru je ovšem úchvatný. Hrozně mě tento stroj baví.

Co dalšího je k vidění ve tvé sbírce?
Jak jsem říkal, sbírka je poměrně rozsáhlá, i když si myslím, že by ještě chtěla v budoucnu hodně rozšířit. Mám vlaky rychlíkové, patrové, historické, ale také cisterny, uhláky, zetky, kontejnery nebo třeba pracovní jeřáb. Zkrátka téměř všechno, co je možné vidět na reálné železnici.

Jaké máš se sbírkou plány do budoucna?
Chci se jim hlavně i nadále věnovat. Je to můj obrovský koníček, kterým teď hodně žiju. Snad největším snem je mít velký panel, na kterém bude kolejiště a depo s točnou. To bych si určitě moc přál.

Jezdíš na výstavy modelů?
Samozřejmě, na výstavách nesmím chybět. Asi největší výstava, na které jsem byl, byla výstava Království železnic v Praze. To jsem si hrozně užíval a dodnes na to vzpomínám. Vždy, když vidím někde nějakou výstavu a mohu tam s někým dojet, tak se na ni rád vydám.

Co tě na modelech tak baví?
Asi ten požitek, když mi to pěkně jezdí. Ten je úplně k nezaplacení. Mohu si řídit provoz jako na skutečné dráze.

A proč jsi začal vlaky fotit a natáčet?
Vždycky se mi hrozně líbilo, když kolem mě projel vlak a zdravil mě. Dnes už mě zdraví téměř všichni. Je to pro mě pokaždé zážitek.

Za focením a natáčením jezdíš pouze po kraji nebo jsi vyrazil i dál?
Dokud nemám řidičák, tak většinou záleží na rodičích. Takže nejezdím tak často, jak bych chtěl. Ale vážím si toho, když má někdo chuť se mnou jet. Když se tak zpětně podívám, tak jsem byl například v Nymburku. A z blízkých míst jsou to Číčenice, Ražice nebo Protivín u taťky na stavědle. Tam se mi líbilo asi nejvíc, protože tam se dají natáčet vlaky shora. Fotky většinou je přidávám na můj Instagram s názvem Vlaky_19. Videa pak nahrávám na můj Youtube kanál Vlaky 19. Tam naleznete celou mou sbírku videí. Uvidíte tam například projíždějící vlak na železničním mostě na Červené, vlaky v Milenovicích nebo doma v Protivíně. Uvidíte tam jízdu vlaku přes den, ale i v noci.

Když se někam vydáš, vidíš v železniční dopravě krajové rozdíly?
Určitě tam nějaké menší rozdíly pokaždé jsou, ať už se jedná o typy vlaků nebo nádraží. Konkrétně třeba v Nymburce jezdí více nákladů a expresů. Přiznám se, že na jižní Čechy ale nedám dopustit. Tady se mi vlaky, nádraží i kolejiště líbí ze všeho nejvíc.

Čím jsou rodiče na železnici?
Můj otec i matka dělají signalisty. Určitě je to zajímavá profese. Já ale nevím, jestli bych chtěl dělat zrovna tohle. Raději bych asi řídil vlak. Občas ale vidím, že se někde stane vlaková nehoda, tak se toho taky trochu bojím. Nicméně jsem rozhodnutý jít po základce na některou školu, která se zaměřuje na železnici. To mě láká.