Kostel sv. Jana Křtitele v Jindřichově Hradci patří k nejhodnotnějším stavebním památkám jižních Čech. Vznikal postupně od třetí čtvrtiny 13. století a kaple sv. Mikuláše je označována za perlu vrcholné gotiky v jižních Čechách. Bohatá výzdoba kostela se řadí k nejvýznamnějším projevům českého nástěnného malířství poloviny 14. století. V interiéru kostela návštěvníci uvidí cenné raně barokní oltáře, renesanční a barokní lavice, kazatelna se sochou sv. Jana Křtitele a řadu náhrobků. Nejkvalitnějším z nich je pozdně gotický náhrobek Magdaleny z Gleichenu.

„Jedna zvláštnost za druhou. Tak by se dal popsat kostel svatého Jana Křtitele, nebo přesněji řečeno jeho umělecká výzdoba. Stěny totiž zdobí jak velice zajímavý rodokmen, tak geometrické obrazce i zvláštní postavy. Nezvyklou malbu mohou návštěvníci vidět i v křížové chodbě přilehlého kláštera. Je to strom života a zároveň rodokmen Ježíše Krista,“ zmínil historik Muzea Jindřichohradecka Jakub Valášek.

Oproti prvnímu dojmu malby na zdi, ze kterých mají návštěvníci pocit, že se jedná o fresku malovanou na mokrou, právě nahozenou zeď, tomu tak není. „Je to nástěnná malba malovaná na suchou zeď,“ dodal historik.

Výzdoba kostela pochází ze 14. století. A je místy skutečně bizarní. Na jedné stěně je například vyobrazena nahá žena, která působí dojmem, že má ňadra na zádech. Je tu i skřet se zkroucenýma nohama, tvorové se zvláštními hlavami, lidé bez trupu a podobné výjevy.

„Odpověď na vznik skřetů a podivných tvorů příliš jednoduchá není. Trochu připomínají zvláštní malby z tajuplné kaple na hradě Houska. Někteří lidé spojují tyto zohavené tvory s peklem, jiní s mimozemšťany a další je vysvětlují spojením kostela a kláštera s templáři. Pravděpodobnější je ale vysvětlení, že se jedná o výjevy ze středověkých bestiářů, tedy knih a obrazů ukazujících zlo jako takové. Přítomnost těchto maleb má varovat věřící před špatným životem a upozornit na možnost božího trestu,“ připomněl Jakub Valášek.