Když loni otevřelo město novou sportovní halu, nabídla se nová příležitost i pro školu v bezprostředním sousedství. Ředitel lomnické ZŠ a MŠ Tomáš Maruška se spolu s univerzitními odborníky pustil do projektu, který zpočátku někdo nazýval „tři hodiny tělocviku navíc“.

„Ale nejde o tělocvik a nejde o zaměření na tělesnou schránku,“ vysvětluje Tomáš Maruška. „Pohyb má vliv na proces učení. Jde o schopnosti jako paměť, pozornost, lepší a rychlejší rozhodovací proces. Potvrzují to zahraniční studie, které se problematice věnovaly a naše bude myslím jedna z prvních českých.“

Rychle a správně se rozhodnout

Odbila desátá a v nové sportovní hale se to hemží prvňáky. Nadšeně přebíhají mezi rozprostřenými obrázky a hledají dvojice, které k sobě náleží. Třikrát týdně prožívají hodinu rozmanitých pohybových her vloženou mezi čas výuky obvyklých předmětů. Připočteme-li dvě standardní hodiny tělesné výchovy, porce pohybu čeká děti každý den. Na rozdíl od tělocviku ale nejsou v žádném případě nuceny do výkonů nebo plnění limitů.

„Dělají, co je baví, a odpočinou si,“ říká Tomáš Maruška. „Například hodinu vede angličtinářka a mluví na děti pouze anglicky. Nebo paní učitelka připravuje aktivity, které korespondují s aktuální výukou. Pokud se například učí násobit, hrají hry, do nichž je zapojené násobení. Podobně v češtině: běhají a skládají písmena vyjmenovaných slov…“

Hlavní přínos by však měl spočívat v méně viditelném ohledu. „Při pohybové aktivitě, kolektivním sportu, ale třeba i při honičce se musí účastník rychle rozhodnout a soustředit. Důležitá je také samostatnost, předpoklad, aby člověk něco kreativně řešil a vymýšlel.“

Kouzlo vložené hodiny

Program se týká dětí v první až páté třídě. „To je zásadní senzitivní období,“ podotýká ředitel. „Na druhém stupni už nemá pohyb takový vliv.“ Jde o hodiny nad rámec výuky, škola je zařazuje do rozvrhu většinou v deset nebo v jedenáct hodin, tedy ani na začátku ani na konci vyučování. „Neubrali jsme z češtiny nebo z matematiky,“ zdůrazňuje Tomáš Maruška. „Zpočátku jsem zaznamenával i trochu skeptický pohled pedagogů, to nezastírám. Báli se, že děti budou po takové hodině rozjívené anebo unavené a čtvrtá, pátá hodina už budou zbytečné. Jenže je to naopak.“

Ve výzkumném programu vedeném docentem Martinem Musálkem figurovala Základní škola v Lomnici nad Lužnicí jako první v republice, letos podle ředitele Marušky přibyla jedna škola z Prahy a další z Mohelnice, aby studie zahrnula dostatečný počet žáků.

Blíží se druhé měření výsledků. Tým expertů přijede testovat děti v polovině dubna. Baterii testů míří právě na schopnost paměti, pozornosti nebo rozhodování. Například pustí dětem do sluchátek text, který by po chvíli měly opakovat. Jindy děti vzpomínají, co po krátký čas viděly na obrázku.

O některých přínosech je ředitel Tomáš Maruška přesvědčen už dnes. „Prvňáčci jsou malí, trvá jim, než dojdou do haly, než se převléknou, ale vidím obrovský benefit právě v sebeobslužnosti. Každý den se musí převléct a trochu se o sebe postarat. I když se bavím s kolegy, vidíme, jak každý rok přicházejí do školy děti hůře připravené co se týká samostatnosti. Rodiče za ně dnes řeší úplně všechno.“

O posílení pohybových aktivit ve školách usiluje ministerstvo školství mládeže a tělovýchovy už nejméně desetiletí. Bohužel v Česku podle zkušeností trenérů i pedagogů chybí především dostatek prostorové kapacity. Myslí si to i ředitel lomnické školy. „Podle mého názoru by se podpora měla soustředit právě na infrastrukturu,“ soudí Tomáš Maruška. „Bez města a nové haly by ani v Lomnici nebyl program, do kterého jsme se zapojili, možný. Dopoledne tam mají možnost cvičit děti, odpoledne a večer slouží zařízení veřejnosti.“