Hosté přinesli na ukázku restaurované keramické nádoby z Ústí. Návštěvníci si exponáty přímo v sále prohlédli a mohli si je vzít do ruky a prohlédnout opravdu zblízka. Odborníci slepili artefakty z nalezených střepů. Jedná se o takzvanou obtáčenou a výpalovou keramiku. Některé kusy nesou nápisy v češtině, latině či němčině. Chyby v textu naznačují, že někteří hrnčíři mohli být negramotní.

Švehla zkoumal hrad deset let

Zájem o památku se v čase vyvíjel. František Alexandr Heber v polovině 19. století napsal, že místní lidé o zřícenině téměř neví. Změnu přinesl rok 1886. Historik August Sedláček tehdy získal od táborské městské rady povolení k výkopům. Výzkum se v té době zaměřoval pouze na sběr celých předmětů a odkrývání zdiva paláce.

Zásadní obrat v bádání učinil právě sezimovoústecký učitel Josef Švehla. Výzkumu na Kozím hrádku věnoval deset let. Využil své zkušenosti ze Starého Tábora – dnešního Sezimova Ústí, a v terénu rozpoznal spáleniště. Nalezl hroty šípů, kožené zbytky, kosti i zvon. Zvon dnes vystavuje Husitské muzeum v Táboře.

Otázka zániku hradu a okolní vsi

Přednášející muzejníci otevřeli téma zániku sídla. Karel Thir dříve soudil, že hrad zanikl už roku 1420 v souvislosti se založením nového Tábora. Současní archeologové se přiklánějí k pozdějšímu datu. Zkázu zřejmě přinesl rok 1438, kdy Tábor a okolí obléhalo vojsko krále Albrechta Habsburského. Z původních šesti vsí na panství zůstaly pouze dvě.

Zmínka padla i o možném výskytu sekty Valdenských v regionu. Po skončení výkladu následovala beseda. A z ní přinese zajímavosti příští Týdeník Táborsko.

František Neuschl