Krafferova zahrada v Jindřichově Hradci má bohatou historii, která sahá až do 18. století









































































Během komentované prohlídky zahrady architektka Michaela Zudová upozornila na to, že zahradu založila roku 1759 Marie Isabella Černínová, vdova po Františku Josefu Černínovi. „Rozhodla se, že si u paláce nechá vybudovat velkolepou barokní zahradu. Najala si na to zahradnického inspektora Jana Antonína Zinnera. Ten působil v celém okolí vídeňského regionu a vybudoval například i zahradu zámku Schloss Hof, barokní zahradu v Jaroměřicích nad Rokytnou nebo se podílel na tvorbě českokrumlovské zámecké zahrady, kde je zachovaná jeho kaskádovitá fontána,“ zmínila architektka.
I zahrada v Jindřichově Hradci vypadala původně jako ta krumlovská. Je formovaná terasovitě. „Zachovalo se několik teras včetně té poslední, která navazuje přímo na palác. Ta je schovaná za zdí a dneska náleží soudu. A protože soud jednu dobu sloužil i jako věznice, tak je na ní do dnešní doby takový vězeňský dvorek. A za skleníkem nahoře je salla terrena, obloukovitý honosný vstup do zahrady. Ten byl objevený náhodou při rekonstrukci budovy soudu,“ dodala Michaela Zudová. Po stranách teras je umožněný i bezbariérový vstup do areálu zahrady.
K původní dodnes zachovalé barokní bráně procházela středem osa a na terasách se odvíjel pestrý program, typický pro toto období. Naházela se tu stinná loubí, altán nebo kuželna. Důležitou roli hrály také vodní prvky. „Pavilon byl patrový a byl z něj krásný rozhled na údolí řeky Nežárky. Stejně tak to bylo i ze salla terreny a první terasy. Město, které tu vidíme dnes, tu tehdy nebylo, ani park nebyl zalesněný. Byl tu jen kostelík a údolí řeky. Na horní terase se nacházela veliká fontána, které sloužil jako stříkačka delfín, kterému do nosu zatínal zobák pták. Odtud pak voda proudila do lastury a odsud dál přes kaskádu připomínající skálu až dolů do velkého okrouhlého bazénu,“ popsala architektka.
Do konce 18. století byla zahrada zachována v původním stavu, v roce 1801 ji ale zpustošil požár a k celkové obnově už nikdy nedošlo. Vybavení zahrady včetně kamenných prvků se postupně rozebralo a zahrada se rozdělila mezi panské úředníky, kteří si tam pak hospodařili podle svého. „Po takzvané době temna v zahradě nastalo období Krafferů. Zahradu v roce 1854 koupil soukeník Karel Solpera, který pozemek vyměnil se zahradníkem Tomášem Hruškou, a tím si zcelil své pozemky. A Tomáš Hruška provdal svou dceru za Ignáce Kraffera. A právě on je zakladatelem pověstného špičkového prvorepublikového zahradnictví. Pěstovalo se tu vše od cibulovin, květin, trvalek, letniček, pokojových rostlin přes kamélie, víno a zeleninu, prostě všechno. Zahradnictví mělo v tehdejší době hodně široký záběr. Dokonce tu fungovala i půjčovna rostlin pro všechny možné příležitosti,“ pokračovala ve vyprávění Michaela Zudová.
Začátkem 20. století převzal po svém otci zahradnictví Josef Kraffer a dál pokračoval v rodinné tradici. Zahradnictví měl až do té doby, než mu ho na začátku 50. let zestátnili. „Jeho rodina to tady musela celé opustit. Ale protože k tomu místu všichni měli obrovský vztah, zůstali tu jako zaměstnanci. „Komunál tu působil do osmdesátých let, kdy se provoz přesunul do modernějších objektů za městem, například na Otín. Z té doby tu zůstaly například veliké vytápěné skleníky nebo kotelna. Následovala třicetiletá pauza, kdy celá zahrada zarostla,“ zmínila architektka.
Po roce 1989 byla zdevastovaná zahrada Krafferově rodině vrácena v restituci. Ti ji poté prodali městu Jindřichův Hradec a v roce 2003 si ji pro trvalkovou školku Florianus pronajal Martin Charvát. V té době byla zahrada zarostlá a připomínala les. Všechno bylo zničené, skleníky rozbité a terasy zavezené. Za několik let se tu ale podařilo vybudovat prosperující trvalkovou školku. Obnovily se i některé terasy a celý areál se stal ukázkovou přírodní zahradou. Po sedmnácti letech pak školka Florianus nájem zahrady v roce 2020 vypověděla a město muselo najít nového nájemce. Ten počítá s opravou budov i revitalizací areálu zahrady.
Diskuse k článku