Krafferova zahrada v Jindřichově Hradci má bohatou historii, která sahá až do 18. století
Zobrazit galerii
(73)
JINDŘICHŮV HRADEC - V rámci Víkendu otevřených zahrad noví nájemníci Krafferovy zahrady v Jindřichově Hradci zpřístupnili areál návštěvníkům. Od dubna letošního roku má areál pronajatý Ateliér Za Mák, který tady chce navázat na tradiční zahradnickou činnost. Místo má ale i nadále sloužit jako veřejný prostor. Počítá se s mobiliářem a do budoucna třeba také s kavárnou.
Během komentované prohlídky zahrady architektka Michaela Zudová upozornila na to, že zahradu založila roku 1759 Marie Isabella Černínová, vdova po Františku Josefu Černínovi. „Rozhodla se, že si u paláce nechá vybudovat velkolepou barokní zahradu. Najala si na to zahradnického inspektora Jana Antonína Zinnera. Ten působil v celém okolí vídeňského regionu a vybudoval například i zahradu zámku Schloss Hof, barokní zahradu v Jaroměřicích nad Rokytnou nebo se podílel na tvorbě českokrumlovské zámecké zahrady, kde je zachovaná jeho kaskádovitá fontána,“ zmínila architektka.
I zahrada v Jindřichově Hradci vypadala původně jako ta krumlovská. Je formovaná terasovitě. „Zachovalo se několik teras včetně té poslední, která navazuje přímo na palác. Ta je schovaná za zdí a dneska náleží soudu. A protože soud jednu dobu sloužil i jako věznice, tak je na ní do dnešní doby takový vězeňský dvorek. A za skleníkem nahoře je salla terrena, obloukovitý honosný vstup do zahrady. Ten byl objevený náhodou při rekonstrukci budovy soudu,“ dodala Michaela Zudová. Po stranách teras je umožněný i bezbariérový vstup do areálu zahrady.
K původní dodnes zachovalé barokní bráně procházela středem osa a na terasách se odvíjel pestrý program, typický pro toto období. Naházela se tu stinná loubí, altán nebo kuželna. Důležitou roli hrály také vodní prvky. „Pavilon byl patrový a byl z něj krásný rozhled na údolí řeky Nežárky. Stejně tak to bylo i ze salla terreny a první terasy. Město, které tu vidíme dnes, tu tehdy nebylo, ani park nebyl zalesněný. Byl tu jen kostelík a údolí řeky. Na horní terase se nacházela veliká fontána, které sloužil jako stříkačka delfín, kterému do nosu zatínal zobák pták. Odtud pak voda proudila do lastury a odsud dál přes kaskádu připomínající skálu až dolů do velkého okrouhlého bazénu,“ popsala architektka.
Do konce 18. století byla zahrada zachována v původním stavu, v roce 1801 ji ale zpustošil požár a k celkové obnově už nikdy nedošlo. Vybavení zahrady včetně kamenných prvků se postupně rozebralo a zahrada se rozdělila mezi panské úředníky, kteří si tam pak hospodařili podle svého. „Po takzvané době temna v zahradě nastalo období Krafferů. Zahradu v roce 1854 koupil soukeník Karel Solpera, který pozemek vyměnil se zahradníkem Tomášem Hruškou, a tím si zcelil své pozemky. A Tomáš Hruška provdal svou dceru za Ignáce Kraffera. A právě on je zakladatelem pověstného špičkového prvorepublikového zahradnictví. Pěstovalo se tu vše od cibulovin, květin, trvalek, letniček, pokojových rostlin přes kamélie, víno a zeleninu, prostě všechno. Zahradnictví mělo v tehdejší době hodně široký záběr. Dokonce tu fungovala i půjčovna rostlin pro všechny možné příležitosti,“ pokračovala ve vyprávění Michaela Zudová.
Začátkem 20. století převzal po svém otci zahradnictví Josef Kraffer a dál pokračoval v rodinné tradici. Zahradnictví měl až do té doby, než mu ho na začátku 50. let zestátnili. „Jeho rodina to tady musela celé opustit. Ale protože k tomu místu všichni měli obrovský vztah, zůstali tu jako zaměstnanci. „Komunál tu působil do osmdesátých let, kdy se provoz přesunul do modernějších objektů za městem, například na Otín. Z té doby tu zůstaly například veliké vytápěné skleníky nebo kotelna. Následovala třicetiletá pauza, kdy celá zahrada zarostla,“ zmínila architektka.
Po roce 1989 byla zdevastovaná zahrada Krafferově rodině vrácena v restituci. Ti ji poté prodali městu Jindřichův Hradec a v roce 2003 si ji pro trvalkovou školku Florianus pronajal Martin Charvát. V té době byla zahrada zarostlá a připomínala les. Všechno bylo zničené, skleníky rozbité a terasy zavezené. Za několik let se tu ale podařilo vybudovat prosperující trvalkovou školku. Obnovily se i některé terasy a celý areál se stal ukázkovou přírodní zahradou. Po sedmnácti letech pak školka Florianus nájem zahrady v roce 2020 vypověděla a město muselo najít nového nájemce. Ten počítá s opravou budov i revitalizací areálu zahrady.
Diskuse k článku