Nadšenec a majitel obchodu s koloběžkami Pavel Štork z Hodkovic nad Mohelkou v Libereckém kraji pořádá přejezd republiky už jedenáctým rokem. Vždycky tři roky se jede stejná trasa a ta se pak změní. „První rok dal Pavel Štork na svůj web výzvu, kdo by s ním přejel na koloběžce republiku od severu na jih – ze Šluknova do Vyššího Brodu. Přihlásilo se šest lidí, na start se nakonec dostavili dva, Pavel Štork a Zdeněk Červenka,“ popsal začátky této akce Pavel Kňákal z Tábora. Už si přejezd zkusil, letos se přihlásil jako organizační výpomoc právě na jediném kontrolním bodě v Chyškách, kterým musí projet letošní účastníci.

Tentokrát vyrazili v pátek 14. července ráno z Šatova u Znojma a cílem je dojet nejpozději v poledne v neděli 16. července do Moldavské Šatlavy v Krušných horách. Letos se tedy jede trasa jih – sever. Každý si volí cestu sám, snaha je vyhnout se Praze. V nohou tak mohou mít vyznavači koloběžek 350 až 380 kilometrů.

„Někdo jede nonstop s doprovodným vozidlem a zvládne to třeba za 19 hodin, někdo jede volně, pospí si chvíli v nějaké autobusové zastávce a dojede za 36 hodin,“ popsal Pavel Kňákal. Každý má u sebe GPS tracker, díky kterému Radek Bayernheimer z písecké firmy Cyklošvec sledoval na kontrolním bodu v Chyškách pohyb každého závodníka. V pátek v půl deváté večer jich bylo na trase před Chyškami ještě pětatřicet.

„Dřív jsme se hlásili z trasy esemeskami a muselo se nějak dokumentovat, že jsme určitými místy projeli. Sháněly se účtenky z benzínových pump a když v Týně nad Vltavou měla benzínka už večer zavřeno, snažil jsem se na náměstí dostat aspoň lístek z parkovacího automatu. Nějaký pán mě tam od toho vehementně odrazoval, že o víkendu se neplatí,“ smál se Pavel Kňákal.

Trackery jsou vymoženost posledních let. Díky GPS tak sledují svého jezdce i rodinní příslušníci z domova, pokud zrovna nejedou za ním autem jako servis. Když závodník dlouho na GPS není v pohybu, nemusí to znamenat nic zlého. Jen si třeba zrovna někde zdřímnul. Stačí prý dvacet minut na osvěžení. I když i to se už stalo, že jezdce na koloběžce srazil bezohledný řidič do příkopu. Každý jede na své nebezpečí a i když se trasa vyhýbá hlavním silničním tahům, obezřetnost je na místě. Taky někdy praskne pneumatika a musí se vyhledat nějaký cykloservis. Pak jsou rady místních k nezaplacení. 

Poločas s utopenci v Chyškách

Jak závodníci postupně dojížděli do Chyšek, nabírali si ze sklenice utopence, mazali chleby sádlem a škvarky, doplňovali tekutiny nebo si jen vzali banán a frčeli dál. Vzájemně se upozorňovali, že hostinský Pavel Čižinský uvařil pro tuto příležitost polévku. Ti, co se zdrželi, zapojovali se do hovoru.

Loňský přejezd se jel z Nových Hradů do Osoblahy v Moravskoslezském kraji. Roman Klíma to vzal se zajížďkou přes Praděd v Jeseníkách. Když už se prý člověk v tomhle koutě republiky ocitne, byl by hřích se tam nepodívat. V létě tam bylo lidí jak na Václaváku v Praze.

Kolem deváté večer se na kontrolním stanovišti v Chyškách netrpělivě očekával příjezd guru celého závodu Pavla Štorka. Ten ve svém obchodě v Hodkovicích nabízí koloběžky všech typů. Dlouhé přejezdy se jezdí na silničním typu, existují i koloběžky terénní, dokonce mašérské a do měst se zase hodí malé, skládací, které si člověk složí s sebou třeba do tramvaje. „Pavel Štork pořádá nejen tyto dlouhé přejezdy, ale i dětské tábory nebo koloběžkové dny. Přeju mu, aby mu to vydrželo,“ dodal Táborák Pavel Kňákal. Ten je dnes součástí organizačního týmu, který Pavlu Štorkovi pomáhá. Sám si koloběžku pořídil před deseti lety.

„Mluvilo se o tom, že se v Plzni chystá mistrovství světa v koloběhu, tak jsem si řekl – kdy se mi ještě může poštěstit zúčastnit se mistrovství světa? Potrénoval jsem a doufal jsem, že mezi veterány budu do patnáctého místa. Nakonec jsem byl v jedné kategorii desátý a ve druhé jedenáctý,“ pokračoval Pavel Kňákal ve vyprávění.

První byl Hurvínek? 

Debata o koloběžkách se rozpředla doširoka. Česká republika patří mezi přední světové výrobce koloběžek. A už zhruba 40 let tu existuje Klub koloběžkového sportu. Přítomní se shodli, že prý asi prvním českým koloběžkářem byl Skupův Hurvínek.

Řeč přišla taky na kvalitu cest. A tahle sešlost samozřejmě tvrdila, že koloběžka je lepší a zdravější než jízdní kolo. „Neuženete si vlka, nejedete nahrbený, a když střídáte nohy a ne jako já, že jsem si v Táboře na okruhu na Komoře uhnal zánět kyčelního kloubu, protože jsem jezdil jedno kolo s odrážením jednou nohou, tak je jízda na koloběžce zdravá, zapojuje všechny svaly. Fyzioterapeuti ji doporučují na bolesti zad i hlavy,“ popisovali majitelé zaparkovaných koloběžek. Problém prý trochu nastává při signalizaci odbočení. I koloběžkář má ukazovat a musí pustit řídítka jednou rukou. „Nebezpečím jsou taky hrbaté silnice,“ poznamenal Antonín Beneš z Dobřichovic a odhalil obrovskou modřinu, kterou si pořídil v pátek krátce po startu závodu.

„Pokud na koloběžce někdo umí, je to rychlejší než kolo, dá se jet i osmdesátkou,“ zmínil Radek Bayernheimer, který loni jel trasu koloběžkářů právě na kole. A koloběžkovému sportování se věnují i ženy. Na startu přejezdu jich je letos zhruba třetina. Pořadatel Pavel Štork vypisuje výzvu k přihlašování na přejezd už v zimě. Letos se hlásilo na 140 lidí, maximum závodu je ale 90. Podle zkušenosti se nakonec část účastníků z různých důvodů v létě odhlásí, takže zatím se vždycky zájemci do limitu vešli a ani letos nebylo nutné nikoho odmítat.

„Přejezd republiky je taková společenská záležitost. Nezávodí se tu o žádné peníze a hodnotné ceny, jen o suvenýry. Baví nás nejen koloběžky, ale i to, že se tu po roce zase vidíme se známými a kamarády, popovídáme, co kdo na trase zažil,“ uzavřel povídání v Chyškách Pavel Kňákal.

Pomalu dojížděli další a další závodníci, někteří pobyli, jiní hned pokračovali na Nosetín a odtud dolů na Dražku. Cestou z Chyšek na Tábor jich bylo k vidění ještě několik. Jedna dvojice šlapala s koloběžkami do kopce od Květuše, další samotáři přijížděli do Květuše od Nadějkova, pak dál od Jistebnice a posledního bylo cestou do Tábora vidět už osvětleného kousek za Všechovem. K utopencům a chlebům se sádlem to měl ještě kus cesty s pořádnými stoupáky.

V Chyškách mají o tomto víkendu pouť a dnes v jednu po obědě taky tradiční sraz historické techniky. To koloběžkáři doufali, že v tu chvíli už tu nebudou.