V neděli na stadionu u Lužnice (0:5) duel nedohrál. Dva dny ke zhojení šrámů nemohly stačit, proto v Budějovicích sáhl po pomůcce, kterou nosí dorostenci. „Někdo mě trefil pukem do obličeje, když vyhazoval. Naštěstí to spravily jen stehy, takže je to dobré,“ ukazoval útočník ránu pod dolním rtem. „Na místě ale nešlo krvácení zastavit, tak jsem musel na šití,“ popisoval Mikeska smůlu, která ho postihla na domácím ledě.

V úterý už zranění výkon lídra Veselí nijak nepoznamenalo. Jedenačtyřicítka ve žlutém se podílela na výhře se Samsonem (3:2) gólem a asistencí. Mikeska hrál se zápalem, do hry vkládal veškerou energii, důležitou bitvu si užíval. „Možná, že už mě těch zápasů moc nečeká, tak do každého jdu, jako kdyby byl poslední,“ prohlásil. A možná i s mírnou nadsázkou… Copak v kádru soupeře přehlédl šediny padesátníka Kamila Ťoupala? To nejde ani skrze plexisklo! „Tak ten je jeden… Nebo dva – on a Jágr!,“ netroufá se Mikeska poměřovat s veterány v hokejové dlouhověkosti.

Lokomotivu čeká v pátek 3. března čtvrtý souboj se Samsonem. S temperamentními fanoušky v zádech se pokusí srovnat sérii. Už ví, že se Samson při určité konstelaci porazit dá. „Je to jiné, ale jen v tom, že to je 1:2. Samson je pořád zkušenější. Myslím, že přijde docela dobrá návštěva. Naši fanoušci dorazili i k Pouzarovi, jsou skvělí, ženou nás celé play off a celou sezonu jezdí s námi ven. Mohlo by přijít hodně lidí,“ předpovídá Mikeska. V hledišti bude plno. A nad ledem se bude vznášet mečbol číslo dva pro budějovického favorita. „Nesmíme inkasovat, musíme hrát trpělivě, nebýt zbrklí. Samson je někde jinde, ale neznamená to, že se nedá porazit, o tom jsme se teď přesvědčili,“ podotýká Josef Mikeska.

Získali skalp Hluboké

V základní části Veselští nezářili. Postoupili do play off až ze šestého místa. Ve čtvrtfinále však vyřadili třetí Hlubokou, která naopak hrála jednu z nejlepších sezon – než se kvůli počasí vzdala domácího ledu a pozvala Veselí na rozhodující bitvu do Budvar arény. „Před začátkem série jsme si na Hlubokou věřili, protože jsme u ní vyhráli poslední zápas základní části. Ale první zápas play off jsme tam dostali 1:8! To asi Hlubokou malinko uspokojilo. U nás v odvetě celý zápas vedla, srovnali jsme snad půl minuty před koncem. A půl minuty před koncem prodloužení jsme dali na 3:2, což je asi zlomilo,“ vykládá Josef Mikeska a přiznává, že pro Veselí bylo příjemnější jet na třetí zápas do Budvar arény. I proto, že podmínky v podzámčí jsou vždycky loterií. „V Budějcích to bylo vyrovnané. Bylo to o tom, kdo odskočí třeba o dva góly, což se nám povedlo ve třetí třetině, kdy jsme už byli jasně lepší,“ vybaví si Josef Mikeska.

Po úterku se dá říct, že hokejistům Lokomotivy v Českých Budějovicích chutná jak budvar, tak samson. „Budvar ano, tam se nám daří: před deseti lety jsme tam ve finále porazili David servis a získali titul!“ rád zavzpomíná Mikeska. „Ale u Pouzara jsme teď podle mne vyhráli poprvé, tady se nám nedařilo.“

Kapitán Veselí platil za obojživelníka, který po sezoně na ledě s oblibou měnil brusle za kopačky. Dolnímu Bukovsku odváděl neocenitelné služby. S přibývajícím věkem ale fotbalovou sezonu nevyhlíží s takovým nadšením. „Na podzim jsem už nehrál. Loni jsem byl ještě ve Veselí a hrál I. A třídu, ale už je to pro mne náročné skloubit. Je mi třicet sedm, už to nejde,“ avizuje Josef Mikeska, že zelené trávníky opouští. Anebo na jaře překvapí?