Přátelství chlapce a vrány vznikalo postupně. Nejprve pták sedával před školou, do níž chlapec jménem Kryštof chodil. Začal ji krmit a vrána mu začala důvěřovat natolik, že se časem naučila na krmení z ruky. Pak přišla pandemie covidu, děti přestaly chodit do školy, ale vrána za nimi létala na pískoviště nedaleko Kryštofova domova. Poté, co na ni zavolal, přiletěla na okno a s postupem času se stala právoplatným členem domácnosti. Pták, který dostal jméno Pepíček, přiletěl, odpočinul si u chlapce doma na penále, který si oblíbil a pak zase odletěl.

Jenže idylka neměla dlouhé trvání. Po návratu dětí do školy měl Pepíček zaútočit na jednoho žáka. Po této události se k němu některé děti začaly chovat agresivně a schválně mu ubližovaly, další se vrány bály a mezi dospělými začal doutnat spor v otázce, zda má pták, který se nebojí lidí, právo žít ve městě nebo ne. Nakonec se odbor životního prostředí, strážníci a Kryštof dohodli, že i pro samotného Pepíčka bude lepší, když ho odchytí. 

Nový domov nalezla vrána v Záchranné stanice živočichů Makov na Písecku. „Daří se jí tu velmi dobře, je ve voliéře společně s ptačím kamarádem, strakou, se kterou si povídají,“ usmívá se zakladatel a předseda stanice Libor Šejna. A jak doplňuje zaměstnankyně záchranné stanice, Jiřina Račanová, jezdí za ní návštěvníci ze Strakonic, aby ji mohli vidět a často se na ni ptají. Několikrát přijel za svým kamarádem i Kryštof s rodinou.

Chování Pepíčka k návštěvníkům je zajímavé. Když se mu někdo líbí, jde k němu blíž. Pokud k člověku sympatie necítí, sedí vzadu na bidýlku v rohu své voliéry. Do volné přírody už se nevrátí. „Bude zde zřejmě už napořád, vzhledem k deformaci na křídle. Po dřívějším ochočení by navíc těžko zvládla život venku, mohlo by se znovu stát, že by v případě vypuštění do volné přírody dělala nálety na lidi,“ vysvětluje Libor Šejna s tím, že celkově se nedoporučuje chovat tyto ptáky doma a ze zákona je zakázáno je chytat. „Ze začátku je lidé odchytí a chtějí je mít doma jako papoušky. Za pár měsíců se vrána začne chovat z jejich pohledu špatně, lidé si neuvědomují důsledky,“ vysvětluje Libor Šejna.

Záchranná stanice živočichů Makov ročně přijme kolem 650 až 700 zvířat v nouzi. Pokud je to možné, vypouští je po zotavení zpět do přírody. Smyslem Makova je z jedné poloviny záchrana volně žijících zvířat v nouzi a druhá je ekologická výchova. Cílem je, aby i malé děti poznaly divoká zvířata žijící v přírodě. „Jezdí sem školy, školky i  senioři. My pro ně děláme ekologické programy a učíme je, kdy je třeba zvíře zachraňovat a kdy pomoc smysl nemá. Aby věděli, že srnče ležící v trávě na louce není třeba zachraňovat a naopak poštolka se zlomeným křídlem, která chodí po silnici, pomoc potřebuje, jinak nemá šanci přežít,“ popisuje Jiřina Račanová.

Občas pracovníci zažijí i humorné situace. Nejkurióznějším přírůstkem do stanice byli dva černí čápi, kteří propadli komínem a byli od sazí. „Po koupeli jsme zjistili, že jde o čápy bílé,“ vzpomíná Libor Šejna. Každý rok vypouští stanice bílé a černé čápy, letos vylétli 16. srpna a kroužili okolo. V Makově jsou také umístěné dvě webkamery, zájemci tak mohou sledovat dění online, což využívají nejen lidé z České republiky, ale i ze zahraničí. Stanice začala používat také Instagram, kam každý den vkládá jednu aktualitu.