Pak voda takzvaně kvete, odborně se to nazývá eutrofizace vody,“ řekla Zdenka Jankovská. Řeč přišla také na bezpečnostní přeliv, který je vybudovaný pro případ, kdy by nahoře v povodí přišel nějaký plavák.

U dalšího rybníka poblíž Kozího hrádku, který nese jméno Jezero, popsala Zdenka Jankovská historii rybníkářství v Čechách. „Prvními, kdo nechali stavět rybníky, byli mniši z klášterů kolem Prahy a u Pardubic. Bylo to v devátém století. Zakládali je údajně z toho důvodu, aby lidé měli co jíst. I Přemyslovci podporovali zakládání rybníků, protože z lovu ryb byly peníze. Množství kaprů se vyváželo. Platilo se clo a z něj plynuly peníze. České země začaly vzkvétat. Chopil se toho také Karel IV. Nutil stavy, aby zakládaly rybníky, aby uživily lid a lid byl v klidu a nebojoval. Máchovo jezero je rybník, který je dílem Karla IV. Husiti používali rybníky i jako zbraň.

„Kapr není původně rybniční ryba. Pochází z Dunaje, údajně Římané převezli kapra do stojaté vody a začali ho chovat. Zlatý věk rybníkářství u nás nastal na přelomu 15. a 16. století. Není pravda, že zlatým hřebem rybníkářství jsou Štěpánek Netolický a Jakub Krčín z Jelčan a Sedlčan. První jsou šlechtici z Pardubicka Pernštejnové. Vymysleli pravidla chovu ryb a zakládali rybníky,“ popsala Zdenka Jankovská.

Štěpánek Netolický začal budovat třeboňskou soustavu rybníků se Zlatou stokou. Původně bylo Třeboňsko neobyvatelnou krajinou, kde převažovalo bahno, močály, mokřady, komáři, šířily se nemoci a vyskytoval se i mor. Jakub Krčín byl trochu nelida, nezáleželo mu na lidských životech. V bažinaté krajině Třeboňska hodně lidí při zakládání rybníků zahynulo. Od roku 1584 Krčín šest let budoval rybník Rožmberk. V roce 2002 při tisícileté vodě Rožmberk zachránil Prahu.

Nebeský rybník je rybník, do kterého přinášejí vodu pouze dešťové nebo sněhové srážky. Nemá žádný přítok. Jako příklad může posloužit rybník Netrefílek. Zhruba v polovině cesty po červené turistické značce ze Sezimova Ústí na Kozí hrádek se musí vystoupat do svahu vpravo a k Netrefílku se dojde asi po sto metrech. „Je to přírodní biotop, kde se rostlinám a živočichům líbí. Vyskytují se tam třeba žáby a čolci. Klasický nebesák má dno jako louka,“ řekla Zdenka Jankovská.

Jak uvedl Petr Fiedor z Měxusu Sezimovo Ústí, byla to první beseda o rybnících. Zdenka Jankovská by o nich dovedla povídat ještě dlouho. Tak možná bude na Kozím hrádku a v jeho okolí o rybnících někdy pokračování.