„Už od mládí jsem měl rád pohyb a sportování. Od osmi let jsem hrál fotbal a k tomu mě chytil hasičský sport – útok na cíl. Fotbal jsem hrál za Čestice, Sedlici a Osek a veliké úspěchy jsme zaznamenali v požárním sportu za SDH Doubravice – Prkošín. Několikrát jsme se velmi úspěšně zúčastnili extraligy. V kolektivu jsme se předváděli, kdo má větší „pekáč buchet“ na břiše. Tak jsem se pustil do posilování, abych vynikl.

Začátky byly individuální a laické, kolem roku 2010. S partou jsem chodil do volyňské sokolovny. Poté jsem se osamostatnil, protože jsem tomu chtěl dávat víc a víc. V roce 2018 jsem se v posilovně u Dana v Sudslavicích u Vimperka seznámil s panem Milanem Žaloudkem. To jsem ještě netušil, že je to opravdový odborník na kulturistiku, který vychoval mnoho skvělých borců v tomto sportu. Poprosil jsem jej o shlédnutí mých posilovacích cviků a o jeho názor.

Protože jsem chtěl oslnit, tak jsem si fakt „naložil“. A dopadlo to špatně. Odtud pochází velmi častá a dosud aktuální věta: „Pepíčku, uber si.“ Podstata totiž není v tom si nejvíce „naložit“, ale v tom, jak s tou zátěží pracujete. Svým elánem jsem ale „nestora“ kulturistiky zaujal, a tak jsme si plácli na spolupráci.

A tak vše začalo. Od roku 2018 pět let tvrdé práce v režimu dva dny dřiny a den odpočinku. Pět let nabírání svalové hmoty. To s sebou přineslo úplnou změnu životního a stravovacího režimu. A to mě obrovsky chytlo a motivovalo. Díky panu Žaloudkovi jsem začal pronikat do tajů a krás tohoto sportu. Byl jsem nedočkavý účastnit se prvních závodů. Troufal jsem si, ale mistr mě mírnil: „Musíš být perfektně připravený, tak abys uspěl. Jenom tak vede cesta nahoru. Neúspěch by tě mohl odradit.“

Květen 2023 – první závod a hned Český pohár. Vyšlo to. Byl jsem třetí z dvanácti borců a okamžitě se nominoval na mistrovství republiky, které se konalo v Karlových Varech v hokejové KV Aréně hned za 14 dní. Léta dřiny se vyplatila. Vyhrál jsem a nominoval se na mistrovství Evropy ještě v tom roce. Byl jsem v laufu, ale s trenérem Milanem jsme se domluvili, že potřebujeme nabrat více svalové hmoty, abychom byli konkurenceschopní. Naše spolupráce byla založena na vzájemné důvěře a kamarádství. Ctil jsem trenérova slova a celý rok 2024 opět tvrdě dřel bez soutěže.

V roce 2025 jsem nejprve vynechal první závod Českého poháru. Trenér Milan mě pořád tlumil se slovy: „Pepíčku, uber.“ V květnu jsem už se svolením „vlítnul“ na mistrovství republiky opět ve Varech a bral 3. příčku. A vyšlo to. Druhou nominaci na mistrovství Evropy jsme už neodmítli. Aréna v Brně přivítala borce z devíti zemí Evropy v mé kategorii KK (klasická kulturistika). Cítil jsem, že na to mám. Za zády trenéra – kamaráda a léta dřiny s nazvedanými stovkami tun. A vyšlo to. Druhá příčka s titulem vicemistr Evropy mě katapultovala na dosavadní vrchol mé kariéry – nominaci na mistrovství světa v Dubaji. Bylo to jako sen.

Vše bylo zúročeno. Předsezónní přípravy se shozením 13 až 15 kil. Jak jsem již uvedl – systém 2+1. Čtyři týdny před závody tvrdý speciální režim. Předepsaný jídelníček s přísnými příjmy bílkovin, sacharidů a tuků. Přísný pitný režim. Před závodem je fyzická aktivita nastavena tréninkovým plánem, který nařizuje ve dvou cyklech denně na rotopedu našlapat 30 km a denně nazvedat cca 15 t zátěže. V sezóně jaro–podzim to vlastně dodržuji neustále. Jenom v různých kombinacích. A to mě právě na kulturistice nesmírně baví. V neposlední řadě je to vztah k trenérovi, důvěra v něj. Obrovsky se to vyplácí a mě to žene stále k lepším výsledkům.“

Miroslav Rataj