„Třeboňáci o nás moc nevědí,“ konstatuje Lucie Kukačková, která v centru pečuje o galerii výtvarného umění a komunikaci s veřejností. Ačkoli jádro aktivit se odehrává od jara do podzimu, Stopětka se snaží nepřerušit program ani v zimě, v klubovém kinu uvádí filmy pro náročnějšího diváka. „Je to ale jako na houpačce, v lednu jsme měli tituly vyprodané a museli jsme diváky odmítat. U únorových filmů trochu bojujeme,“ připouští Kukačková. Na programu budou přitom například oceňované španělské drama Slyšíš mě?, dánský Poslední Viking nebo Otec Matka Sestra Bratr, diskutovaný nejnovější film legendárního Jima Jarmusche. Tedy snímky, které upoutávají na festivalech, ale v kinech hlavního proudu je fanoušci mohou zhlédnout zřídka.

Namísto penzionu umění

Původní měšťanský dům na třeboňském náměstí získal v restituci Alexander Korb a oproti obvyklým třeboňským stereotypům nevybudoval další penzion na lukrativní adrese, nýbrž uskutečnil svou myšlenku. Během covidu dům rekonstruoval a od roku 2022 proměnil v kulturní oázu uprostřed turistického shonu. Sama rekonstrukce podle projektu studia Labor 13 byla nominována na cenu Patrimonium pro futuro, kterou vyhlašuje Národní památkový ústav. Centrum zahrnuje galerii, letní biograf, letní divadelní a koncertní scénu i vnitřní sál a klubové kino.

„Od května do září máme open air scénu ve dvoře, který skýtá jedinečné prostředí. Dá se transformovat pro různé varianty vystoupení a pro filmová představení máme například k dispozici obrazovku, která může promítat i ve dne,“ říká Lucie Kukačková. „Ale bylo nám líto kino přetnout, když skončí příznivé počasí, takže jsme se rozhodli nabídnout i vnitřní klubovou alternativu. Na letní scéně probíhá také divadlo nebo koncerty, občas používáme jako malou scénu i prostor přímo v průjezdu.“

Turisti nejsou naše cílovka

V Třeboni vždy platí rozdíl mezi aktivitami v sezoně versus mimo sezonu. A znamená to obvykle: pro turisty, nebo pro místní. Tým centra 105 uvažuje jinak. „Za rok nás navštíví tři až pět tisíc lidí. Turistická sezona je pro nás ale zvláštní, protože se snažíme kolem centra vybudovat místní komunitu, ať už z Třeboně nebo z regionu. Ale právě turisti naše cílovka nejsou.“

Letní a lázeňští hosté nejčastěji navštěvují kino a koncerty. Tereza Rybová, která má na starost program produkci, podotýká: „Třeboň je maličká, pracujeme s omezeným množstvím potenciálních diváků. Divadlo má úplně jinou cílovou skupinu než film nebo výtvarné umění. Lokální diváci přijdou na film spíš než na výstavu. Na výtvarné umění naopak lidé přijíždějí z různých koutů země cíleně.“

Centrum 105 zkoušelo i bohatší mimosezonní nabídku. „Například i ve spolupráci s místní historičkou jsme představili výstavu starých fotografií. Ta byla navštěvovaná, ale když jsme potom chtěli navázat výtvarným uměním, návštěvnost už byla slabší,“ říká Lucie Kukačková.

Tři opory galerijního programu

Co se týká nabídky galerie, časem vykrystalizoval plán tří opor ročního plánu. Začátek sezony je vyhrazený mladým umělcům a studentům s projekty, který nejsou masové. „Organizujeme například takzvané tvůrčí rezidence, zveme umělce, aby přímo u nás vytvořili dílo, které komunikuje přímo s prostředím,“ vysvětluje Lucie Kukačková. Cílem další výstavy je představit v Třeboni autora, který má na umělecké scéně jméno. Loni to byl jeden z nejvýznamnějších současných výtvarníků Petr Nikl, který se v rámci vernisáže pustil i do improvizované performance. Letos galerie uvede od května až do počátku listopadu Veroniku Holcovou a Karolínu Netolickou.

Třetím vrcholem sezony je tradiční festival Vidiny. „Snažíme se Třeboňáky upoutat. Vidiny pořádáme od roku 2024. Pětidenní festival vizuální tvorby, kde se propojují všechny oblasti naší činnosti, je koncipovaný tak, aby lidé vyrazili z galerie do dalších míst ve městě. Takže v minulosti zahrnul například výstavu soch v zámeckém parku, výstavu v budově bývalé židovské školy nebo výtvarný happening ve vodárenské věži Na kopečku,“ popisuje Lucie Kukačková. I letos od 18. do 23. srpna festival plánuje výstavy, instalace a zásahy do veřejného prostoru, videoinstalace nebo videoart.

Inscenace a alba vznikají přímo na místě

Výrazně alternativní program nabízí centrum v žánrech divadla a hudby. „Děláme takzvané open cally, otevřené výzvy, kdy oslovíme různé tvůrčí skupiny, které přímo u nás připraví a uvedou představení. Podobně tady vznikají i hudební alba,“ vysvětluje Lucie Kukačková. „Teď jsme ve fázi, kdy oslovujeme soubory, v předvýběru je jich asi patnáct. Mezi nimi bych upozornila například na mladou dívčí kapelu Teige. V minulosti jsme tu měli například soubor My kluci, co spolu chodíme, většinou jde o absolventy DAMU. Ale prostor dostaly i ochotnické soubory, ačkoli to není úplně náš směr.“ Z divadelní nabídky se diváci mohou nejdříve těšit na tradiční hostování souboru Vosto5.

Dramaturgii a prostorám Stopětky by slušela vážná nebo folková hudba. „Snažíme se ale odlišit a zároveň neignorovat to, co už se v Třeboni nabízí, tedy Třeboňská nocturna nebo festival Okolo Třeboně,“ upozorňuje Tereza Rybová. „Takže se zaměřujeme na mladou generaci a na interprety, kteří uspějí v různých žebříčcích, jde často o elektronickou hudbu. Zároveň si udržujeme úroveň, abychom neterorizovali naše okolí. Naopak v rámci festivalu Vidiny jsme schopni si na elektronické produkci ujet a město nám to toleruje…“

Rodiče a děti

„Mysleli jsme, že naší cílovou skupinou mohou být středoškoláci. A to se potvrdilo i nepotvrdilo,“ říká Tereza Rybová. „Ti, které zajímáme, u nás často pracují a zapojí se aktivně – i jako brigádníci při pořádání akcí a představení. Odcházejí na vysoké školy do Prahy nebo jiného velkého města, k nám se ale vracejí s určitou zkušeností. A někdy poděkují, že díky tomu, co jsme představili, se v pražské kulturní nabídce lépe orientují. Ale silná cílová skupina jsou jejich rodiče, kteří si nás našli.“ V Třeboni býval dnes už zrušený klub Torpédo, který mimo jiné v zimě nabízel klubové kino. „Generace, která chodila občas na filmy do Torpéda, teď chodí k nám,“ dodává Tereza Rybová.

Vztah Stopětky k městu je úzký a rezervovaný zároveň. „Snažíme se být nezávislí v tom, že nečerpáme dotace od města, i když s nimi rádi spolupracujeme,“ vysvětluje Lucie Kukačková. „Jsme zapsaný spolek 105, jehož jménem žádáme podporu regionální i státní, zejména ministerstvo kultury. Snažíme se ale spolupracovat s městským odborem kultury, například když jsme hledali nové prostory a chtěli expandovat do města.“ K aktivitám těsně spjatým s Třeboní patřilo i odborné sympozium na téma Mistr třeboňského oltáře. Záměrem bylo přivést do města významné dílo, které není v Třeboni významně připomenuté. „Učíme lidi, aby k nám chodili,“ shrnuje současnou situaci Lucie Kukačková. Ve vzduchu stále ještě visí otázka: Kolik moderního umění očekává současná Třeboň?