Co se od historického rozhodnutí z října 2014 odehrálo? V listopadu 2014 byl zvolen do čela města primátor Jiří Svoboda z hnutí ANO a s různými koaličními partnery pak jeho hnutí vládlo až do roku 2022. Do této éry také spadá architektonická soutěž na rekonstrukci Slavie, do níž se přihlásilo 33 tymů a vyhrál francouzsko-rakouský návrh architektonických studií Chaix & Morel et associés, CA Pichler z Vídně a Jan Proksa. V dubnu 2022 bylo vydáno stavební povolení. Na podzim 2022 se pak vlády ve městě chopila koalice v čele s ODS a primátorkou se stala Dagmar Škodová Parmová. To už běželo výběrové řízení na zhotovitele a začínalo být jasné, že investice se nevejde do předpokládaného rozpočtu ani poté, co se podařilo získat dotaci z Národního programu obnovy. Primátorka Dagmar Škodová Parmová (nyní Naše Česko) se v rozhovoru vrací k těmto peripetiím a také úvahám o budoucnosti kultury v Budějovicích, nejen ve Slavii.

Jak jste po příchodu na radnici ve vaší koalici rozpracovaný projekt Slavie vnímali? Byl to danajský dar, nebo výzva?

Určitě si kulturní dům rekonstrukci zasloužil. Předchozí rozhodnutí už jsme museli akceptovat, projekt byl vybrán dávno a bylo rozběhnuté výběrové řízení na zhotovitele. Rekonstrukce byla téměř úplnou destrukcí, zůstaly tři obvodové zdi a dovnitř byla vestavěná celá koncepce otočeného hlavního sálu, dole s Black Boxem (multifunkční komorní sál s variabilním uspořádáním hlediště – pozn. red.) a odbytovými středisky pro gastro, s tím už jsme nemohli nic udělat. Dopředu bylo jasné, že cena, kterou si zastupitelstvo předtím schválilo – přes 490 milionů plus DPH, bude překročena. Dnes jsme s náklady včetně DPH přes miliardu korun. Byl to velmi problematický projekt. Nicméně zhotovitelské konzorcium Metrostav – Geosan – Auböck se k tomu postavilo. Bylo to, jak to u rekonstrukcí bývá, spojeno s vícenáklady a prodloužením času. A byly tam i konflikty mezi architekty a zhotoviteli, protože úhly pohledu měli v něčem úplně opačné.

V čem například?

Tak třeba architekti plánovali úplně zrušit nad hlavním schodištěm Ullmannův balkon a řešili to jinak. My jsme díky stavebním firmám Ullmanův balkonek zachránili a vrátily se tam zpátky krásné křišťálové lustry, které měly zůstat v depozitářích.

Architekti vyhráli soutěž s představou, že původní balkon a lustry odstraní?

Přesně tak. Vítězný návrh byl velmi minimalistický co se týče původních dekorací. Ale projekt se řešil ve volebním období za pana primátora Svobody a my když jsme v roce 2022 nastupovali na radnici jako nová koalice, tak už se soutěžil zhotovitel.

Jaká byla původní vize týmu primátora Thomy pro budoucí využití zrekonstruované Slavie?

Žádná písemná vize o budoucím využití kulturního domu Slavie nám předána nebyla, pouze nějaké útržky, co by tam mohlo všechno být. Když jsme pak žádali o dotační prostředky z Národního plánu obnovy, tak Regionální rozvojová agentura RERA, která žádost administrovala, zmiňovala, k čemu všemu může být kulturní dům Slavie využit. Ale bylo to už s vědomím toho, že kandidujeme na Evropské hlavní město kultury. Byly tam zmíněny parametry komunitních workshopů, koncertů a divadla, sloučily se náměty na využití Slavie jak z kandidatury na Evropské hlavní město kultury, tak i možnosti, které už tam kdysi bývaly. Tedy spolkový život a i to, jak jsme Slavii znávali ze svého mládí. Dostali jsme pak dotaci 177 milionů korun, která náklady města aspoň o něco snížila.

Jak vidíte výsledek?

Slavie je opravená, měla by sloužit Budějičákům a pro další generace fungovat. To, co vidí divák, uživatel, tak je fajn. Je tam sál, který pojme na podium i filharmonii, má výbornou akustiku, je vybavený audiovizuální technikou na špičkové úrovni, dole je Black Box, kde se dají hrát malé formy, pořádat workshopy nebo diskuse, a nahoře jsou klubovny. Život se tam určitě vrátí a nejen pro rok 2028, kdy nám bude Slavie fungovat v taktu Evropského hlavního města kultury. Získali jsme tím hmotnou infrastrukturu, úplně novou, bezúdržbovou. A co se týká vnějších prostor, dříve byli Budějčáci zvyklí na venkovní amfiteátr, který byl využívaný pro hudební večery, dnes je tu možnost otevřít Black Box ven a menší formy na mlatu kolem Slavie pořádat.

Vědělo se už v roce 2014, že má problém s prostory Jihočeské divadlo?

Problém divadla existuje celou dobu, co existuje divadlo v Českých Budějovicích. Po vybombardování stávající scény v ulici Dr. Stejskala za druhé světové války se uvažovalo o stržení objektu, dnes tam máme divadlo. Pak je tu kulturní dům Metropol, kde taky divadlo fungovalo v úplně jiném módu, než byl architektonický záměr. Divadlu neustále hledáme kompromisy pro jeho fungování. A pokud jde o využití Slavie, dnes už je to voda za mlýnem…

Rekonstrukce Slavie neměla řešit problém divadla?

Ne, v parametrech soutěže to nebylo, určitě ne. Záměr nepočítal se zázemím pro divadlo. Ve Slavii jsou dnes čtyři šatny a když tam vystupuje víc protagonistů, tak se nemají téměř ani kde převléknout.

Když už padla zmínka o kulturním domě Metropol, pokračují jednání kraje s odborovým svazem, který jej vlastní? Teď se vás ptám jako krajské radní….

Odboráři mají po volbách, obrátíme se na nově zvolenou reprezentaci. Myslím, že teď je ta vhodná doba říct si – ano, jdeme usilovat o koupi Metropolu z krajských finančních prostředků, kdy by pak Jihočeský kraj vstoupil do Jihočeského divadla jako druhý zřizovatel. A pokud odboráři řeknou, že ne, že si chtějí Metropol nechat, tak pro nás nastupuje ta druhá varianta – budovat divadlo v areálu Viscofanu.

Vraťme se ke Slavii. Do výběrového řízení na provozování gastroprovozu v kulturním domě se nikdo nepřihlásil. Není to tím, že tam gastrofirmy nevidí výhled programu, který by je uživil?

My teď s akcemi teprve začínáme…

V kalendáři Slavie bylo za červen jen sedm akcí…

Začali jsme teprve 6. června a akce tam byla každý den, ne všechny ale byly na vstupenky. Byl tam kulturní dialog, teď veřejné projednání územního plánu. Odehrály se tam dva koncerty s Pavlem Šporclem a pak několik dní akce Evropské talenty. Pořád je to náběh provozu v zařízení, které bylo víc než tři roky zavřené.

Takže se podle vás restaurace uživí?

Určitě, odbytových středisek je tam víc – dva bary, kavárna, restaurace, ale má to jedno zázemí. Pro provozovatele je to personálně náročné, takže potřebujeme velkého silného provozovatele všech těch čtyř odbytových středisek. S lidmi z branže jsme při přípravě výběrového řízení hovořili. Ve výběrovém řízení bylo deset zájemců, byli se i v budově podívat, takže to vypadalo optimisticky. Nakonec se nepřihlásili. Teď máme vypsané výběrové řízení podruhé a pokud se ani v tomto kole do 30. června silný provozovatel nepřihlásí, najdeme jiný mód provozu.

To znamená ve vlastní režii?

Ano, ve vlastní režii Kulturních a sportovních zařízení.

Co říkali uchazeči z prvního kola, viděli tam nějaký problém?

Problém viděli v personálním obsazení, protože se tam musí jet na dvě směny a je náročné získat tolik zaměstnanců z oboru gastronomie, protože ti musí být jak na place, tak v zázemí, kde máme kuchyni a cukrářskou přípravnu. To zázemí je velmi nákladně a velkoryse připravené, ale chce to renomovanou firmu.

Kam se přesunuly akce po dobu, kdy Slavie k dispozici nebyla?

Různě, máme infrastrukturních možností víc – kulturní dům Vltava, scéna divadla, zázemí Metropolu…

Nezůstanou jiná zařízení po zprovoznění Slavie vyprázdněná?

Ne, to určitě ne. Ono se toho v budějovické kultuře čím dál víc odehrává. Jak se blíží rok 2028, tak akce spojené s projekty Evropského hlavního města kultury, kde základních projektů je padesát, se nabalují už od loňska. Počet akcí v kultuře narůstá a jsme schopni vytížit kulturní infrastrukturu, kterou tu máme. Koncerty se konají i v kostelích, v obřadní síni, nebo i v kulturním domě Gerbera. Naopak třeba pro výtvarné umění bychom vedle Domu umění potřebovali ještě další prostory a díky připravované výstavbě Alšovy jihočeské galerie v Českých Budějovicích vzniknou.

Mají všechny ty akce dost publika? Nejsou už Budějovice kulturně přesycené?

Ne, nejsou. My nepočítáme jen s českobudějovickými obyvateli, publikum si sem zvyká jezdit z širšího okolí a lákáme i diváky ze sousedních zemí, aby sem přijížděli na naše akce. Nahrává nám propojení železničním koridorem a dálnicí.

Co je atraktivní pro Rakušany nebo Němce?

U nás je to vždycky divadlo a kulturní momenty jako hudební festivaly, například Hvězdy nad Vltavou, nebo imerzivní části Jihočeského divadla jako je otáčivé hlediště a hudební festival v Českém Krumlově. Návštěvníci sem přijíždějí na operu, otáčivé hlediště umí i činohru s titulky.

Co bude do budoucna s otáčivým hledištěm?

Ministerstvo kultury a Národní památkový úřad umožňují Jihočeskému divadlu tam další tři roky fungovat, za to jsem ráda. Teď budeme po letní sezoně točnu rekonstruovat, aby bylo možné ji dál provozovat na stávajícím místě, a pro příští rok se tam připravují i dvě premiéry.

Jak vnímáte názory, že by Slavie měla mít svého ředitele, respektive svůj management?

Máme ředitele Kulturních a sportovních zařízení, který pod sebou má střední článek a stejně jako v kulturním domě Vltava máme produkčního, tak i ve Slavii máme produkční a správkyni budovy. Samozřejmě, že budeme velmi intenzivně spolupracovat s produkčními jednotlivých projektů Evropského hlavního města kultury a spolupracujeme i s ředitelkou divadla a řediteli jeho jednotlivých částí. To nám dává možnost dostat atraktivní program i do Slavie. Pokud tu máme Jihočeské divadlo jako veřejnou kulturní instituci a zapsaný ústav Evropské hlavní město kultury, tak není ředitel Slavie třeba. Zapsaný ústav by byl schopen kapacitu Slavie zcela využít, ale my tam potřebujeme i typické akce, na které byli Budějčáci ve Slavii zvyklí. Hledáme tu symbiózu. Potřebujeme, aby se tam naučili diváci znovu chodit.

Na kolik procent je teď podle vás Slavie využitá?

Tak my jsme 6. června teprve začali a já předpokládám, že tak v listopadu už tam nebude jen jedna akce denně, ale paralelně tam každý den poběží několik akcí- dopoledne divadlo pro děti, odpoledne spolková činnost, večer třeba koncert. A je třeba taky brát ohled – a na to architekti bohužel nemysleli, že ty akce nemůžou být v kolizi. Tam nemůže běžet jedna akce dole a jedna nahoře kvůli přístupovým cestám a zázemí, protože jsou tam jen ty čtyři šatny pro protagonisty.

Takže ten projekt nebyl šťastný?

Nebyl. Bohužel. Ale architekti jsou spokojení. Oni vidí ten estetický náhled, ale my potřebujeme i tu funkčnost. Takže hledáme optimum a doufám, že budou mít Slavii Budějčáci rádi a protagonisté se k nám budou rádi vracet, i když mají zázemí velmi, řekněme, štíhlé.

Čili u budoucích projektů chcete být blíž už při jejich tvorbě?

Ano, čeká nás řešení prostor pro divadlo, ať už by to byla ve spolupráci s Jihočeským krajem přestavba Metropolu nebo výstavba nové budovy ve Viscofanu. A výstavba Alšovy jihočeské galerie na Senovážném náměstí, jde sice za krajem, ale my jsme tam zapojeni díky rekultivaci náměstí a podzemního parkování. V tom prostoru byl měl vzniknout takový českobudějovický Central park, zelená plocha se zázemím pro venkovní scény, s kulisou historické budovy muzea i budoucí moderní galerie. Také pokud se budeme do budoucna zabývat kulturním domem Vltava, chceme u toho být. Řešíme Dům umění, i tam hledáme funkčnost společně s architekty. Snažíme se další projekty chystat s rozumem, aby provoz byl pak efektivní a ekonomický a nebyla to jen krásná skořápka na efekt. Máme metropolitní komisi, která projekty posuzuje ze všech úhlů pohledu. Tak třeba teď v Háječku budeme rekonstruovat letní kino a stavět nový venkovní afmiteátr, který má být multifunkční, i s možným zastřešením, elevací, která bude zajíždět. Tam se pak vejde koncert pro dva tisíce posluchačů i divadlo s tisíci sedícími diváky nebo ledová aréna, která umožní rozšíření českobudějovického adventu. U současných záměrů pracujeme v týmu, aby to bylo funkční a nejenom krásné.

Slavie se tak neřešila?

Do toho nevidím, to jsem byla jen v zastupitelstvu, a bylo dost smutné se dívat, jak tehdejší početná koalice mezi sebou tu komunikační linku neměla. Je důležité se umět domluvit a poslouchat lidi.