Autorem pomníku je Josef Václav Myslbek, vynikající sochař a významný pedagog, který sehrál zcela zásadní roli ve vývoji českého moderního sochařství. Na svatém Václavu pracoval Myslbek od roku 1886, kdy dostal objednávku od rakouského ministerstva kultury. Na jejím základě se začal intenzivně zabývat největším sochařským problémem všech dob, jezdeckou sochou.

V roce 1887 získal Myslbek státní stipendium a v roce 1888 dokončil první model sochy, který úspěšně prezentoval na výstavách ve Vídni a v Mnichově. Myslbekovým velkým příznivcem a přímluvcem byl Josef Hlávka, významný architekt, stavební podnikatel a mecenáš. V roce 1892 uložil český sněm zemskému výboru, aby podal návrhy na postavení sochy sv. Václava. Hned na počátku bylo rozhodnuto, že socha bude stát samostatně a nikoli na schodišti rampy Národního muzea, jak zamýšlel architekt Josef Schulz, který muzeum projektoval.

Dvě první místa, realizaci dostal Myslbek

V roce 1894 proběhl konkurz, kde byla vyhodnocena a finančně ohodnocena dvě první místa, návrh Josefa Václava Myslbeka a návrh Bohuslava Snircha (mimochodem také autora jezdeckého pomníku Jiřího z Poděbrad z roku 1891 na náměstí v Poděbradech).

Zemský výbor dal nakonec přednost Myslbekovi. Pomník byl dokončen v roce 1913, tj. po devatenácti letech po vypsání konkursu. Do dnešní úplné podoby byl doveden až v roce 1925 umístěním poslední sochy sv. Vojtěcha, tedy tři roky po Myslbekově smrti. Sochař se se sv. Václavem trápil devatenáct let, vypracoval postupně sedm variant modelu a stále nebyl spokojen. Rozhodujícím impulsem a inspirací byl nakonec kůň, hřebec Ardo, který sochaři pomohl najít správný a žádoucí výraz celého sousoší. Model živého koně hledal Myslbek v začátku své práce na pomníku nejprve v Suchodole u statkáře Brandejse, později také v nostické jízdárně a v arcibiskupských stájích zhlédl valacha Napoleona, patrně kladrubského vraníka. Nakonec mu v červnu roku 1898 předvedl rytmistr Walisch ve státním hřebčinci Na Panenské nového hřebce, a tím byl náš Ardo.

Kdo byl Ardo

Ardo, italsky ohnivý, celým jménem 438 Ardo II, byl příslušníkem východofríského plemene. Na přelomu 19. a 20. století bylo toto plemeno hojně využíváno pro svoji mohutnost. Byl to těžký teplokrevník v typu hospodářského a kočárového koně. Celým jménem 438 Ardo II patří do linie Jellachich – Agamemnon, narozen roku 1889 po otci Ardo – August z matky po Othelo. Byl zakoupen ministerstvem orby jako čtyřletý od obchodníka s koňmi Schlesingera ve Vídni za 4 500 zlatých a určen jako plemeník pro české země. Ardo II byl černý hnědák. V plemenitbě působil od roku 1893 do roku 1917 a zanechal pět synů plemeníků s klisnami různých i chladnokrevných plemen.

Kromě hřebčinců v Praze Na Panenské a v Nemošicích působil na stanicích v obvodu pozdějšího nemošického hřebčince, byly jimi např. Knovíz, Miletice, Česká Lípa, Hořice a Městec Králové. Narodilo se po něm 668 hříbat a jeho kariéra plemeníka skončila v roce 1917, kdy byl prodán řezníkovi za 1 050 zlatých. Hřebec Ardo II s největší pravděpodobností přímo v hřebčinci v Písku jako plemeník nepůsobil, patřil však do stavu státních hřebců pod správou píseckého hřebčince.

J. V. Myslbek dokončil sochu Arda v roce 1900 a model koně byl ve třech provedeních odlit do bronzu firmou Karel Barták v Praze. Jeden z odlitků, který vlastní Národní galerie v Praze, byl roku 1992 propůjčen Zemskému hřebčinci Písek a umístěn do centrální části nádvoří této národní kulturní památky.

V říjnu 2023 se socha Arda vysoká 1970 mm a vážící 645 kg vypravila do místa svého vzniku a v ateliéru Jana Kracíka Akademie výtvarných umění v Praze prošla pod rukama Lukáše Kubíčka kompletním restaurováním, aby se v červnu 2024 vrátila zpět na nádvoří našeho hřebčince.

Socha rozhodně stojí za zhlédnutí, protože se jedná o mistrovské sochařské dílo. Návštěvníci hřebčince ji mohou obdivovat při pravidelných komentovaných prohlídkách. Za zmínku stojí, že sebekritický Myslbek byl se svou sochou koně nakonec spokojený, méně však s jeho jezdcem. O sv. Václavu říkal, že na koni sedí, ale nejede.

Jiří Jehlička, Zemský hřebčinec Písek