Kde jste se s hospodským kvízem poprvé setkal?

Já jsem v životě nebyl na žádném oficiálním. Vždycky jsem byl jen na kvízu, který jsem sám vymyslel, moderoval a uspořádal.

Takže je váš kvíz pokaždé unikátní?

Ano, svým způsobem ano.

Jak to při hospodském kvízu probíhá?

Vždy vytvoříme losováním z účastníků týmy, které pak společně odpovídají na otázky. Část odpovědí je volitelná, kdy lidé vybírají z možností ABCD, jsou na různá témata. Další pak jsou bez možností volby, kdy musí tým odpověď vymyslet.

Kdo čerpáte otázky?

V hlavě. Mám dlouhý seznam poznámek v mobilu. Ukládám si je, když se s někým bavím o nějakém zajímavém tématu. Pak si hledám odpovědi třeba na internetu. Často je pro mě těžší vymyslet další možnosti odpovědí, ty nesprávné, pokud dám na výběr z víc možností.

Jak jsou otázky sestaveny a kolik jich je?

Záleží na tom, jak moc se mi chce, anebo nechce. Naposledy se mi hrozně chtělo vymýšlet, protože jsem byl nabitý energií od účastníků předchozího kvízu tak, že jsem hned připravil další se 40ti otázkami. Během kvízu mě také napadají další témata.

Jaká témata volíte?

První byl vesnický speciál. Dělal jsem ho pro naši komunitu v Hněvanicích pro dvě obce dohromady. Byly tam různé otázky, kdo kde bydlí, jaké má číslo popisné a podobně. Před rokem a půl, dvěma to byl strašný boom. Nejdřív jsem chtěl koupit oficiální podklady, ale pak jsem si řekl, že to udělám podle sebe, přímo pro partu lidí, kde se kvíz koná. Vánoční kvíz jsem zase čerpal od kamarádky. Ona měla ale otázky bez nápověd, ale já dávám často nápovědu. Podle mě je lepší, když si člověk může tipnout z možností ABCD. Ale většinu témat vymýšlím sám.

Jaký model kvízu používáte?

Vždy připravím sadu otázek. U většiny nabízím víc možností odpovědi. Lidé si vyberou, mohou si tipnout, aby se chytli. Volím různé okruhy témat. V posledním kvízu byly například některé otázky o alkoholu, tři otázky o hororech, dvě otázky o pohádkách, o zvířatech, šlo to popořadě. V hlavě mám ale další stovky otázek.

Nakonec vyhraje každý

Jak odhadnete náročnost otázek?

Většinou losujeme týmy o čtyřech pěti lidech, mají velkou šanci. Každý má povědomí o určité oblasti, nikdy to není tak, že by si někdo mohl myslet, že není dost chytrý nebo dostatečný. Je to o srandě. Kamarádi se sejdou a baví se. Vždy mi přišlo, že se lidé stmelili dohromady. Sejdou se ale třeba i lidé, kteří se neznají, ale skvěle zapadnou. A to je moc dobře. Původní myšlenka byla, pojďme se sejít, udělat si srandu, pobavit se. Nikdy to není o tom, že má být někdo lepší a vyhrát. Nakonec vyhraje každý, protože se něco dozví, získá další znalosti. Často pak slýchám, že některé odpovědi si budou lidé pamatovat napořád. Třeba odpověď na otázku, jaké je druhé největší jezero v Jižní Americe, tak tu si pamatuju do dneška, že je to Titicaca. Také mi vyčítali, že se ptám na nejznámější věci, tak jsem začal dávat ty druhé nejznámější věci. Snažím se najít optimální úroveň, řekněme středoškolskou.

Jakou školu jste vystudoval?

Jsem elektrikář, máme to v rodině. Vystudoval jsem střední školu, obor elektrikář na Hluboké. Zpočátku jsem také dával otázky z fyziky, protože ta byla jedním z mých oblíbených předmětů.

Napovídáte?

Ne, to ne. Ale někdy stačí třeba lehce naťuknout a někomu to naskočí. Přistupuju ke všem stejně. Radím třeba, ať na to jdou vylučovací metodou.

Kde všude kvízy pořádáte?

Většinou je dělám pro obce v okolí. Baví mě to, chci je dělat i víc, protože to je prostě sranda jak pro lidi, tak pro mě.

Která témata jsou oblíbená?

Já mám rád fyziku, oblíbené jsou otázky ze zeměpisu, filmové a pohádky. Připravuji otázky přímo na lokalitu, kde se kvíz koná. Měli jsme třeba Branišovice – Hněvanice, jižní Čechy, Česká republika. Někdy to zamotá hlavu. Lidi baví ty lehčí otázky, znají správnou odpověď, potěší je, že hned vědí. Ale já mám raději ty náročnější, kdy tým musí dát hlavy dohromady, spolupracovat a přemýšlet. To mám rád, to je nejlepší. Ale zarazilo mě, že účastníci těch oficiálních kvízů říkali, že kolikrát neznali ani jednu odpověď. Já bych chtěl, aby se lidé chytali, aby je to bavilo. Přece nebudu dobrovolně chodit někam, kde z třiceti otázek nebudu vědět ani jednu.

Lidé si tak rozšiřují vědomosti?

Myslím, že stoprocentně. Často jsou pak rádi, že se dozvědí nové věci. Baví je to. A mě také baví připravovat témata na míru konkrétní skupině lidí, přímo o jejich vesnici. To čerpám na Wikipedii, ale informace si ověřuji na místě. Třeba se mi stalo, že u kapličky byl uveden letopočet vzniku 1940, ale na fasádě byl rok 1939, tak jsem si to upravil.