Na začátku to přitom vypadalo tak slibně! Přes sto lidí v hledišti, obloha nepůsobila nijak zlověstně. A tak to pořadatelé z Křenovic riskli a divadlo situovali do přírody. Jako mokrá varianta byl přitom připravený přístřešek u hostinské Jany Hořejší, která v Křenovicích provozuje vedle pohostinství i obchod a současně něco jako kulturní středisko.

Herci z Neznašova rozehráli vtipný příběh o čerstvě ovdovělém knížeti Přemyslovi. „Už dověštila, Líba moje milovaná. Bude mi chybět… Ale jenom někdy,“ svěřil se Přemysl Bivojovi. Dál to nabralo spád. Vlasta coby nejlepší Libušina přítelkyně si dělala zálusk na čerstvého vdovce. A protože ji odmítl, rozhodla se vést ženy do boje…

Když divadelníci vyhlásili po prvním dějství přestávku, už ji pro jistotu zkrátili z dvaceti na deset minut. Možná ji radši neměli dělat vůbec. Z dáli výstražně hřmělo a za chvíli se přiblížilo šumění deště. Diváci napřed rozevřeli deštníky, herci hráli statečně dál. Nakonec liják zesílil natolik, že diváci úprkem mizeli k zaparkovaným autům a nikdo se nedozvěděl, jak válka žen proti mužům dopadla.

 „Nebojte, nerozhodně,“ smáli se už v prázdném divadle zmoklí herci. Jana Hořejší s nejbližšími spolupracovníky sklidila v lese stánek s občerstvením a litovala: „Chyběly snad tři minuty…“ Teď už přemýšlí, jestli přece jen nepozve sympaťáky z neznašovského Tylu do pergoly k hospůdce, aby diváci viděli i happy end. Mnozí by určitě přišli znova, představení bylo velmi povedené – až na ten konec…