Od Dagmar Faktorové, která se stará v lázních o kulturu, si hosté vyslechli zajímavou historii lázeňství v Bechyni. Už z doby Petra Voka existuje zmínka, že se v Bechyni léčilo. Tehdy tu vyvěraly prameny s léčivou vodou. Na přelomu 18. a 19. století zde působil doktor Emil Schusswohl. Uvažoval původně o koupi Luhačovic, ale nakonec se rozhodl pro Bechyni. Rozhodla existence vlakového spojení Tábor – Bechyně. 

V Bechyni vyrostly hrázděné lázeňské domy Šárka a Vojtěška, později přejmenovaná na Libuši, právě po vzoru architektury Dušana Jurkoviče, který budoval v Luhačovicích. Prameny se však zanášely a lázně se proto přeorientovaly na léčení rašelinou, která má dodnes zdroj na borkovických blatech. Emil Schusswohl se dostal do finančních problémů a spáchal sebevraždu, lázně spadly do správy města Bechyně, které pak našly kupce Jana Emanuela Rysa v Malšicích. Ten dal lázně během první světové války k dispozici rakouské armádě a sám po válce zůstal ve Vídni. V roce 1924 kupuje lázně rodina Krátkých. Manželé zakoupili stávající lázeňské domy a pozemky dnešního lázeňského parku a také u Lužnice, kde později nechal František Krátký vybudovat sto kabin u Lužnice a vznikla tam plovárna, protože lázně neměly bazén. 

Významným počinem byla v roce 1929 výstavba budovy jídelny Jana, které architekt Jan Chomutovský vtiskl pečeť funkcioanalismu. Objekt jednoduchých, funkčních rysů budil ve městě rozruch, lidé stále čekali, kdy se na něj doplní výzdoba a malby, jak byly zvyklí například ze secese. Současně vyrostlo balneo křídlo, na střeše byly sluneční terasy. Málo se například ví, že současná železniční trať a most Duha se posouvaly o kousek dál právě proto, aby nerušily lázeňské hosty. 

Nový, komfortní lázeňský dům Olga je už dílem potomků manželů Krátkých poté, co se ujali lázní znovu po restituci. Vystavěn byl v letech 2001 – 2003 na místě, kde původně bývalo fotbalové hřiště. 

Páteční oslavy se zúčastnili zástupci rodiny, starosta Bechyně Štěpán Ondřich podaroval květinou Evu Märkiovou, která se o pokračování rodinné tradice zasadila. Její syn, současný majitel Michael Sailer, mluvil o rozvojových plánech a spolupráci s městem, která se prohloubí. „To, že něco existuje dlouho, ještě automaticky neznamená, že to je i kvalitní. O kvalitu je třeba usilovat denně,“ nastínil svoji filozofii. Představil také nového ředitele lázní Martina Štolku, který je ve funkci sto dní a přešel do Bechyně z pozice generálního ředitele budějovického hotelu Clarion. 

K nebi se vznesly balónky, ale vyletěla také pětistovka poštovních holubů – stejně jako když otevírali lázně manželé Krátkých před stoletím. Holuby přivezli členové zasazovacího střediska Svazu poštovních holubů z Řepče. Prozradili, že holubi letí domů do Řepče a je to takový malý trénink, protože ještě téhož dne poletí v rámci závodu do Maďarska. 

Hosté byli pozváni na prohlídku celého areálu a vpodvečer oslava vyvrcholila koncertem operní pěvkyně Michaely Katrákové v lázeňském parku.