Obrazy mizely ze sálu

Premiéru tu má výstava plzeňského výtvarníka Josefa Černého Poklona krajině a městu. A jak už to Pavel Šmidrkal ze spolku Osvětáři jihu umí, propojil nejen zajímavé příběhy, ale i zajímavé lidi, kteří se ve čtvrtek v Kotěrově vile setkali. Samozřejmě nechyběl samotný malíř, který žije v Plzni a odpočívá na Šumavě, což se odráží v jeho obrazech. Zachytil ale třeba i barvami hýřící pařížské ulice. Na obrazech hned po zahájení výstavy přibývaly rezervační cedulky a některé si návštěvníci rovnou odnášeli, takže Josef Černý nestačil migrovat mezi výstavními prostory a autem, odkud přinášel další obrazy a obrázky.

Dcera manželů Černých se provdala za majitele firmy Arcool Antonína Rameše a neoddával je v Roudnici nad Labem nikdo jiný než tamní starosta a bývalý velitel leteckého stíhacího pluku v Bechyni generál František Padělek. A tak se tu sjeli všichni – manželé Černých, Ramešovi i pamětník dávné prestiže bechyňských letců František Padělek. K dobré pohodě vyhrával rovněž bývalý ředitel plzeňské hokejové Benešovy školy Čestmír Kunz, kamarád Josefa Černého.

Když se v Bechyni scházela pražská kulturní elita…

Pavel Šmidrkal představil nejen výtvarníka, jehož výstava odstartovala otevření galerie v památkově chráněné vile, ale i Kotěrovu vilu samotnou: „Architekta Jana Kotěru požádal o navržení své rekreační vily v Bechyni majitel pekáren v Praze Vendelín Mácha. Přál si v oživit v lázeňském městečku intelektuální život, scházela se tu kulturní elita.“ Novodobou historii vily ve stylu anglické secese pak popsal Josef Mičan, který od 90. let řídil Lázně Felicitas, nyní sloučené s Lázněmi Bechyně. Právě k nim vila od 90. let patřila. „Po druhé světové válce se vila zestátnila, bývala v ní i mateřská škola. V roce 1992 byla vila v restituci navrácena paní Margoldové, která od města dostala byt a vilu prodala v roce 1994 Zdravotní pojišťovně ministerstva vnitra. Tato vila se sousedním objektem Přemyslovkou pak sloužily pro rekondiční pobyty zaměstnanců Ministerstva vnitra, policie a hasičů. Po spojení s Lázněmi Bechyně je vila depandentem jako jedno z míst pro ubytování lázeňských hostů,“ zmínil Josef Mičan.

Josef Šmidrkal zmínil krásné prostory bývalé knihovny ve vile, kde však kvůli památkové ochraně nelze ani zatlouct hřebík do zdi. Obrazy tak mohou být pouze na stojanech, chráněná jsou krásná kachlová kamna i další prvky interiéru.

Později Bechyně pulsovala životem díky letcům

František Padělek zavzpomínal na bohatý kulturní i sportovní ruch, kterým žila Bechyně v dobách zdejšího leteckého pluku. Město Bechyně usiluje o návrat věhlasu města a chce stavět na lázeňské a keramické tradici. To je i přání současného starosty Štěpána Ondřicha, který si také čtvrteční událost nenechal ujít. Vojáci současného ženijního útvaru, dislokovaného u Bechyně, ve městě v drtivé většině nežijí. S městem sice pořádají různé akce, ale někdejší společný komunitní život už to není. František Padělek, který je členem nepolitické organizace Klub generálů, pro Týdeník Táborsko ještě zavzpomíná. Jeden z obrazů Josefa Černého si vybral jako dar americkému vojenskému přidělenci.

A shoda náhod pokračovala. Na vernisáž se přišli podívat i lázeňští hosté. Mezi nimi byli i manželé Benešovi z Kozojed na Plzeňsku. „Byl jsem tady v letech 1974 až 1976 na vojně a rád na to vzpomínám. Měl jsem na starosti zabezpečení leteckého provozu, například pohonnými hmotami. Tehdy tu střídavě lítaly vrtulníky a Migy. A za Duklu Bechyně jsem tenkrát hrál fotbal,“ zavzpomínal Václav Beneš.

Současná výstava Josefa Černého bude v Kotěrově vile – nazývané Vlasta, k vidění do konce dubna. A po ní už má Pavel Šmidrkal další výstavní plán. „Vedení lázní dalo Osvětářům jihu tento krásný prostor k dispozici, abychom ho oživili. Přeneseme sem výstavy z lázeňského domu Olga, budou tady z hlavní bechyňské ulice lépe přístupné,“ říká Šmidrkal.