Až začne extraliga a stadiony se zase zaplní, běžný divák změnu sotva pozná. Ten, kdo měl to štěstí nahlédnout do zákulisí českobudějovického klubu, však potvrdí, že se Jiří Šrámek stal za ty dlouhé roky legendou. V osmašedesáti letech nyní odchází do hokejové penze. Jeho aura bude na stadionu chybět.

Bývalý bek překonal covid

Rozhodování mu usnadnila koronavirová pauza. Obvyklé starosti vypustil z hlavy, odpadlo i náročné cestování a ujistil se, že nadešel správný čas odejít. „Zvyknete si, že nemusíte nikde být. Mohl jsem zůstat na chalupě a s babičkou se starat o dvě vnučky, které nemohly chodit do školy, tudíž jsme mladým vypomohli. Tak trochu jsme dělali vychovatele,“ usmívá se Jiří Šrámek.

Vzpomíná, jak se v září vracel s juniorkou z Vítkovic a hráči i realizační tým na sobě pocítili první příznaky onemocnění. Většina, včetně nejstaršího člena výpravy, pak byla pozitivně testována na Covid – 19. Šrámek covid ustál s odolností bývalého obránce. Ale kdo by tušil, že situace, srovnatelná snad jen s válečným stavem, zastaví mládežnický hokej v Čechách a na Moravě na celou sezonu? „Nikdo jsme to nezažili. Myslím, že dostat všechny děti zpátky, a nejen ke sportu, ale i škole a všemu, o čem jsme si mysleli, že běží automaticky, bude velký problém. Změnilo se i chování lidí. Je to celospolečenský problém,“ přemítá Jiří Šrámek.

Ve čtvrtek vyhrnul rukáv a nechal si píchnout očkovací dávku. Kruh se pomalu uzavírá. Že nic nebude jako dřív, platí i pro něj. „Zcela u hokeje nekončím, protože jsem si na příští rok nechal na starosti devatenáctku. Otázka je, co bude. Jestli se obnoví akce, na které nás pořádající země dříve zvaly, a co bude u nás v Česku. Zda devatenáctka bude mít čtyři pět akcí za rok,“ uvažuje kustod a doplňuje, že hlavním koučem výběru ČR 19 se stal po přesunu Davida Bruka ke dvacítce Miroslav Přerost. „Je tam ještě Rosťa Vlach ze Zlína a uvidíme, jestli teď nepřijde ještě někdo nový,“ krčí rameny.

Chalupa mu nedovolí zahálet

Na jihu Čech se mezitím čerstvě chopil kormidla juniorky Josef Turek. „Vůbec jsem nevěděl, kdo přijde. Už před Vánoci jsem prezidentovi klubu oznámil, že skončím,“ vrací se v čase Šrámek, jenž dokonce měl připraveného svého nástupce, ale vedení sáhlo po jiném adeptovi. Funkce kustoda a vedoucího týmu si žádá hodně času a energie. Se sedmdesátkou na krku jí logicky ubývá. „Když jedete na zápas do Zlína, Třince nebo Ostravy, to máte pět hodin v autobuse. Tři nebo čtyři hodiny jste tam a po zápase zase pět hodin jedete zpátky… Byl jsem z toho často celý rozlámaný. Už to není ono. Koronavirus mi v tomhle ukázal, že všechno už člověk podstupovat nemusí. Všichni mi říkají, že mi bude smutno. Bude, určitě, po některých lidech tady. Ale mám chalupu, kde si práci najdu,“ nehodlá ve Svatém Janu zahálet. Ani nemůže, neboť zvířata a rozlehlý pozemek potřebují pravidelnou péči – na tomhle vesnickém „vejminku“ ho nuda vskutku nečeká!

S Milany si padl do noty

Po Šrámkově boku se u mládeže Motoru vystřídala celá plejáda trenérů, od ambiciózních mladíků po zkušené rutinéry. „Nejdéle jsem byl asi s Václavem Červeným,“ zamyslí se. „Hodně vzpomínám na Milana Kupku a na Milana Černého.“ S oběma Milany si padl do noty profesně i lidsky. Kolegy potkával, když se v kariéře drali vzhůru za svým snem, i na cestě z vrcholu, která někdy bývá bolavá. Škola života ho naučila, jak funguje hokejový koloběh. „Říkal jsem jim, hoši, jdete nahoru, ale ukáže se, že zase přijdete zpátky,“ držel se nohama na zemi.

Ve skladu, kde úřadoval, sundal ze zdi fotogalerii, připomínající doby, kdy Budějovice vyhrávaly medaile a vychovávaly naděje pro NHL. Možná se doma na fotky někdy podívá… Kustoda vždycky potěšilo, když se k němu bývalí svěřenci hlásili. Neckář, Dvořák, Prospal a další… Znají ho celé generace hráčů, a mimochodem, i ostřílení harcovníci s úctou a respektem „Šánovi“ dodnes vykají. „První slova Venci Prospala, když přišel zpátky, byla: Pane Šrámek, měl jste na nás být daleko tvrdší! Protože já to teď vidím v Kanadě – tam se s vámi nikdo ne….!“

Kustod dělá hráčům vrbu

Díky angažmá u mládežnických reprezentací procestoval svět, o hráčích má přehled, sleduje jejich vzestupy a pády. S řadou bývalých svěřenců ho pojí drobné zážitky. Zaznamenali jste v týdnu zprávu, že se brankář Brna Karel Vejmelka upsal Arizoně? Jiřímu Šrámkovi se hned vybavilo, jak bylo mladíkovi do breku, když přišel o MS juniorů. „Byl jsem u toho, když se nedostal do užší nominace dvacítky, vyřadili ho a měl odjet domů. Jako kustod jsem dal tehdy po tréninku všechno prádlo vyprat, a tak jsme museli jet deset kilometrů do prádelny, někam za Popovice, aby dostal své věci. Našli jsme je, a když u nás letos hrála Kometa, potkali jsme se spolu u rolby. No, a teď bude v Americe…“ (Ne)obyčejná anekdota hezky dokumentuje, že sport přináší radosti i zklamání. A kustod vše denně prožíval společně s hráči. „Byl jsem vrba, která musí naslouchat. Nemůžete kluka odpálit, když je v krizi, že ho nevzali,“ podotýká.

Z áčka rovnou na úřad práce

Sám musel spolknout hořkou pilulku, když se HC Mountfield v roce 2013 přestěhoval z Budějovic do Hradce Králové. Extraliga byla fuč a Šrámek, jenž v té době působil také u prvního mužstva, se najednou ocitl bez práce. Tehdy mu nebylo do zpěvu. „K áčku jsem měl i mládež. Byly to čtyři roky krušné práce, musel jsem být na trénincích áčka a k tomu jezdil s juniorkou po celé republice. Soboty, neděle… Bylo toho dost, ale uběhlo to rychle. Pak přišel Mountfield s tím, že se stěhuje, a my dostali výpověď. Bylo mi šedesát a skončil jsem na pracáku. Vytáhl mě odtud můj bývalý svěřenec Martin Pečinka,“ vzpomíná.

Na stadion chodil z Koh-i-nooru

Pro celý českobudějovický hokej to byla velká rána. Šok. Na druhou stranu nic nového pro chlapíka, jenž svého času chodil na stadion až po práci, protože u hokejové mládeže se na živobytí vydělat nedalo. Nejdřív byl zvyklý odvést svůj díl v sousední gumárně Koh-i-nooru u přísného šéfa Vlastislava Břízy. „Naučil mě, jak se má člověk chovat, a hlavně zodpovědnosti. Byl jsem tam pětadvacet let. Hokej jsem dělal po práci. Až v padesáti, kdy jsem z Koh-i-nooru odcházel, jsem začal dělat profesionálně. Majitel fabriky, pan Bříza, mi tehdy při loučení podal ruku a řekl: Já vím, že tě to stejně táhne k hokeji, tak jdi za tím, co tě táhne. Znělo to velmi upřímně, nebyla to od něj fráze. Rozloučili jsme se a já popošel o padesát metrů dál – na zimák. A vydržel tu dodnes.“
Prezident klubu Roman Turek přislíbil, že až se rozvolní opatření a Budvar aréna zase přivítá fanoušky na hokeji, poděkuje Motor Jiřímu Šrámkovi za dlouholeté služby přímo na ledě, jak se sluší a patří. „Teď už potřebuji jen to, aby mi ještě nějaký pátek vydrželo zdravíčko,“ přeje si legendární Šána. Potlesk vestoje si za roky černé trpělivé práce v zákulisí bez debat zaslouží.