…A také štamgast Milejovické hospůdky. Ty jsi původem Strakoňák. Proč ses odstěhoval do Milejovic?

Už od dětství jsem jsem chtěl jezdit aspoň na víkendy někam na vesnici, do přírody, prostě pryč z města, někam do kopců… Pak když jsem sháněl nějakej ten barák na vesnici, tak se jeden prodával ve vsi, ze které pocházela moje babička. Tak jsem ho prostě koupil. A když teď vidím, jaký je v dnešní době mumraj ve městech, tak toho nelituji.

Tehdy ale v Milejovicích hospoda nebyla…

Když jsem se odstěhoval ze Strakonic do Milejovic, tak jsem s hrůzou zjistil, že tam není hospoda. Byl zde pouze malý obchůdek, který tehdejší provozovatel právě opouštěl a který byl v chalupě, ve které vyrůstala moje babička. Tak jsem se po nabídce tehdejšího starosty Františka Havla ujal zdejšího krámku a z bývalého skladu Jednoty jsme vytvořili hospůdku, kde jsem čepoval strakonickou jedenáctku. Hospodu jsem ze začátku provozoval spíše jako klub a asi po půl roce jsem se stal oficiálním živnostníkem – hospodským…  Postupně se hospůdka rozjela a pamatuju si, že jsem díky místním rodákům, chalupářům a mým kamarádům, turistům a návštěvníkům z okolních vesnic – Hoštic, Stříteže, Kuřiman, Milíkovic a Přechovic a i návštěvníkům z Volyně musel pořídit silnější chlazení…  Jednou v parném létě přišla skoro stovka žíznivců, takže lidi seděli v hospodě, v průjezdu, na rampě a na hřišti před hospodou. Zároveň se mi podařilo na mnoho letech obnovit ve vsi tradici masopustu, kterou bohužel ukončil covid, prozatím… Asi po třech letech velkého mejdanu jsem se rozhodl hospodu předat dalšímu nájemníkovi, z důvodu mého malého kulturního vyžití. Vždy, když jsem chtěl o víkendu vyrazit někam na koncert, tak jsem si musel pracně shánět nějakého brigádníka a to se vždy nepodařilo.

Jak to v hospůdce vypadá nyní?

V dnešní době, už zvětšenou, obecní hospodu výborně provozuje můj soused Miroslav Havel a jeho manželka Eva příležitostně uvaří, či upeče něco moc dobrého, třeba svatomartinskou husu… V zimě jsou pak zabijačkové hody, atd… Na čepu má strakonickou jedenáctku, jednu nejmenovanou dvanáctku ze západních Čech a v létě ještě světlého Klostermanna. Na hřišti se konají sportovní turnaje a v hospodě karetní turnaje. Jeden z chalupářů, (je už skoromístní) Michal Burda, zde pořádá Milejovické pochutnání, což je vlastně food fest. A ve spolupráci s bývalým starostou Kvildy, Vencou Vostradovským, který zde už také žije se organizuje Milejovický blešák s večerní country zábavou. A samozřejmostí je každý rok pouťová zábava a jednou za pět let sraz rodáků. Přes léto to u nás docela žije.

Známé jsou tvé měsíční kulturní přehledy, které s sebou nosíš.

Jsou to takové kapesní seznamy akcí, které se po složení vejdou do peněženky. Nejstarší, který se dochoval je z roku 1999, mám jich spoustu, ale pravidelně jsem si je psal až od roku 2002.

Jaké akce do nich zahrnuješ?

Dělám si vždy jeden seznam na čtvrtletí. Zapisuju si do nich koncerty, narozeninové oslavy, svatby, samozřejmě pivovarské poutě, masopusty, zabijačky, divadla, atd… A akce, kterých jsem se zúčastnil, si pak vybarvuju zeleným zvýrazňovačem. Komu se nelení, tomu se zelení! Zdroje jsou různé – plakátovací plochy, Facebook, ČP Servis, internet, atd…

Měnily ty přehledy v průběhu let svůj vzhled? Svůj rozsah?

Úplně první byl na formátu A2 a měl jsem ho zavěšen nad postelí.

Slyšel jsem, že o ně měly zájem i muzejníci.

Ano, Karel Skalický, ředitel muzea ve Volyni onehdy projevil zájem o vystavení mých seznamů v rámci nějaké výstavy, ale zůstalo jen u plánů. Také Karel Černý, který vydává informační měsíčník ČP Servis mi nabízel, že pro mé seznamy vytvoří kolonku Kulturní přehled Vlasty Černíka. Ale zde je problém s tím, že já doplňuji seznamy průběžně. A také s tím, že si nevypisuji všechny akce, ale jen ty, které zajímají mě osobně.

Následně se snažíš většinu akcí navštívit. Jak to děláš, že všechno stihneš?

Těžko! Nemluvě o tom, že pracuji i o víkendech, je to často složité logistické dílo. Rekord mám pět akcí za jeden den. Ale to už je dávno… Teď už nejsem tak divokej, jako jsem býval….

Jaké naše pivo ti chutná nejvíc?

Dnes vyhledávám spíš silnější piva a mým favoritem je Otavský Zlatý, který je výborně hořký a má dostatečně silnou a plnou chuť! Rád ochutnávám i piva konkurenčních pivovarů, dvanáctky a silnější speciály, ale jakožto Strakonický patriot zůstávám věrný našemu pivovaru!

Jak to bylo dříve?

Moje pivařská dráha začala až v osmnácti. Táta mi vždycky u nedělního oběda nabízel pivo. Ale když jsem ho ochutnal, tak jsem mu skleničku vrátil, s tím, že to pivo je moc hořký….  Ale postupem času začal spíš to pivo přede mnou schovávat… S bráchou a kamarádama jsme dokonce založili pivní Nektar tým, podle tehdejšího názvu pivovaru a společně jsme si koupili ŠKODU 1000 MB, kterou jsme patřičně vyzdobili reklamními cedulemi pivovaru, které jsme přinejtovali na všechny dveře a po celém obvodu auta nalepili nálepky pivovaru a na zadní kapotu přišroubovali vlaječku pivovaru, což nám policajti často vyčítali. A s tímto skvostem jsme v tričkách s logem pivovaru obráželi zábavy a diskotéky od Písku, po Blatnou až po Šumavu, např. Čestice, Soběšice, Strašín, Nezdice, atd… Jó, to byly časy, to mi ještě rostly vlasy….. 

Zmínil jsi masopusty, kde tě často vídáme jako vodníka. Oblíbené máš i neckyády. Proč právě vodník?

Začalo tím, že se mi líbily masopusty, které jsem bohužel znal jen z televize. Až když jsem otevřel hospodu, tak jsem začal organizovat i masopust a vodník je klasická staročeská maškara, která se mi moc zamlouvala. No a pak, když jsem zjistil, že pivovar Strakonice a i Maleničtí pořádají pravidelné neckyády, které se mi moc líbily, tak mi to prostě nedalo a musel jsem si vyrobit první plavidlo. Dnes už mám čtvrté plavidlo, ale kolikrát jsem plul za vodníka, to těžko spočítám. Do toho jsem se postupně zúčastnil mnoha masopustů jako vodník. Kromě Milejovic to byly Hoštice, Kuřimany, Volyně, Nišovice, Radošovice, Mutěnice, Svatá Máří, Masákova Lhota u Zdíkova, Nahořany, Krušlov, Vacovice, Čejetice, Droužetice, Podolí, Černíkov, dokonce i ve Strakonicích byl masopustní průvod. A každý rok o masopustním úterý jezdím do Mečichova na maškarní zábavu, kde probíhá i obřad ukončení zimy- pohřeb Bakuse, kde už dostávám cenu za věrnost masce. Na všechny vodnické akce si samozřejmě sebou beru do vezírku své dušičky – lahváče Otavského Zlatého!

Znalci Tě znají také jako člena kapely Dech dechtu.

Kapela Dech Dechtu je těžko žánrově zařaditelná. Je to undergroundová kapela, kde většina členů hraje na staré zmačkané trumpety a nikdo vlastně hrát neumí, jeden člen dokonce hraje i na hadici od vysavače, pak máme tři bubeníky a hráče na valchu a činely. Počet členů je různý, někdy je nás deset a někdy osmnáct… Podle toho, jak se sejdeme.. Vetšina členů je z Volyně a okolních vesnic…

Také hraješ na trumpetu?

Já hraju na starou hasičskou trumpetu dalo by se říct sólové výjevy…. Dřív jsme hrávali i desetkrát do roka, různě po republice, dokonce několikrát v Praze, jednou i v legendárním klubu Vagón. Ale v dnešní době je čím dál víc složitější dát dohromady větší partu lidí, takže máme dva až tři koncerty do roka.

Vlastimil Černík, 46 let

– Vyučil se jako opravář zemědělských strojů v Blatné, pak si udělal maturitu v Třeboni – mechanizátor zemědělství a lesnictví a pak zkusil i vysokou školu zemědělskou v Budějicích. Ale to učení ho fakt nebavilo, takže to statečně a dobrovolně vzdal.

– V povoláních se zatím docela vyřádil: automechanik, řidič náklaďáku, obchodní zástupce, prodavač dílenských potřeb, hospodský a prodavač potravin, chov akvarijních ryb, při tom chodil na brigády, jako zahradník, truhlář, přidavač… Po té kontrolor v ČZ Řetězy, operátor-topič v Teplárně Strakonice, strojvedoucí „Šumavské střely“ GW Train, atd…

– Nejvíce času se snaží trávit s přítelkyní, koníčkem je příroda, Šumava, kopce a rozhledny, motorka, bigbít, kamarádi… a pivo…

Rozhovor v s ambasadorem Pivovaru Strakonice 1649, a.s. je uvedený v pivovarských novinách, které se nově jmenují „Řemeslo s pěnou“. Zajděte si pro ně na pivovarskou prodejnu na Podskalí. A na cestu domů si můžete koupit třeba Zelený velikonoční speciál nebo si vyberete jiné pivo z našeho pivovaru.