Byl rok 2018 pro společnost Lesy města Písku náročný?
Bylo to asi stejné, jako ve zbytku republiky od nás na východ. Tři čtvrtě roku jsme zpracovávali nahodilou těžbu, tedy usychající stromy napadené kůrovcem. Nakonec bylo zpracovaného dřeva skoro 60 tisíc kubíků, což je o osm tisíc kubíků víc, než jsme měli v plánu. Nahodilá těžba se ale nedá plánovat. Co napadne lýkožrout, to se musí co nejdříve vytěžit, přiblížit k odvozní cestě a co nejrychleji odvézt na pilu. Aby se v republice objevilo tolik kůrovcového dřeva, to historie nepamatuje. Ano, kalamity byly, ale většinou lokální. Dnes se to týká více jak půlky republiky. Druhou věcí je ekonomika a hospodaření. Kůrovcové i čerstvé dřevo se dostává do cenové hladiny, která neumožňuje vlastníkovi lesa nějaké normální hospodářské výsledky. Pokud nepřijde výrazná pomoc od státu, nemůže to dlouho vlastník lesa vydržet. Cena kůrovcového dřeva se pohybuje kolem tisíce korun, v horším případě i 500 korun za kubík a to pro nás znamená průměrné zpeněžení nějakých 1100 korun za kubík. Ještě před třemi lety to bylo 1400 nebo 1500 korun. Při 60 tisících kubíků je to propad o 24 milionů korun jen za tržby na dřevu. Náklady ale zůstávají stejné. Dlouhodobě se to nedá vydržet. S městem je spolupráce dobrá a nájemné, které odvádíme, se nakonec může nějak upravit. Ale to není ta rozhodující položka v rozpočtu Lesů města Písku. Největší náklady jsou na služby – harvestory, vyvážečky, dopravu dřeva… I zalesňovací povinnosti jsou daleko větší, takže už na to nestačíme ani vlastními zaměstnanci a musíme najímat externí firmy. A to všechno stojí peníze.

Jak moc vás práce na kalamitách které jsou nad plán, personálně zatěžují?
Řadu let zpátky jsme hospodařili s nějakými 45 tisíci kubíky vytěženého dřeva. Dneska máme nárůst o třetinu, ale personál je stejný. Dělníků se nám nedostává.

Dá se nějak bojovat se suchem a kůrovcem?
Se suchem těžko, to je asi problém celé střední Evropy. Klimatická změna určitě přichází. Paradox v Písku je takový, že za rok nebyly průměrné srážky o nic horší, než průměr za deset let zpět. Ale velký rozdíl je v nevyrovnanosti srážek. V zimě nebyl sníh a nemohla se tvořit spodní voda, která chyběla celý rok. Pak přišly nějaké extrémní bouře, při kterých padlo 30, 40 nebo 50 milimetrů vody, která ale rychle odtekla. V lese jí zůstalo málo. Dalším fenoménem jsou horka. Tropické dny přicházejí už v jarních měsících a na to není příroda připravena. Na pasece máte při vedru na půdní vrstvě klidně 40 nebo 50 stupňů tepla. Na to nejsou organismy připraveny, takže při zalesňování je spousta ztrát.

Mění se v lesnictví trendy ve výsadbě stromů? Jsou některé druhy odolnější?
Není to tak jednoduché. Snadno se poslouchá, když jsou všichni chytří a říkají, že se má sázet více listnáčů. Všichni naši předci i učitelé věděli, že v lese jsou různá stanoviště, kde jsou rozdílné podmínky. Některou dřevinu můžete vysadit na větší světlo, jiná se zase hodí do polostínu. Je třeba kombinovat listnaté a jehličnaté dřeviny. Lesy města Písku s 25 let dlouhou historií vždy sázely smíšené lesy. Nemůže být řeč o nějakým smrkových monokulturách. Dnes sázíme zhruba 50 procent jiných dřevin, než je smrk. Musíme ale vědět, která dřevina kam patří. Řeklo by se, že když na hektaru uschnul smrk, že už ho tam dávat nebudeme. Co tam ale můžeme vysadit? Na bohatších stanovištích, jako jsou Písecké hory, nemůžeme dát borovici, protože nám jí rozláme sníh. Na hektarovou plochu nemůžeme dát buk, protože to je stinná dřevina, která nepřežije léto. Můžeme tam vysadit dub, ale i tomu se na tak velkých plochách dobře nedaří. Nakonec se tedy stejně bez nějaké kombinace se smrkem neobejdeme. Jak jsem říkal, nesázíme smrkovou monokulturu. Vždycky přidáme nějaký modřín, douglasku, skupinu listnáčů, docela vhodnou dřevinou na velké plochy je i lípa. Ke všemu se musí přistupovat s pokorou a znalostí věci.

Zejména na Šumavě se řeší věčné dilema, jestli si příroda dovede poradit sama. Tak dovede?
Jiný je národní park Šumava a jiné jsou hospodářské lesy v Písku. Šumava je v 1200 metrech nad mořem. Myslím, že i v těchto výškách stejně nakonec vyhraje smrk. To, že se nechaly tisíce hektarů porostu uschnout a dneska se chlubí novým, nemá logiku. V Písku se pohybujeme ve 400 metrech nad mořem a to je úplně jiná situace. Pokud bychom nechali pracovat samotnou přírodu, během krátké doby nám vzniknou neprostupné džungle. Příroda si možná sama pomůže, když nebudeme trvat na tom, co na stanovištích roste. Ale lidé si s tím neporadí. My, lesáci, jsme tu od toho, aby byl les lidem přístupný. Pokud se nechá uschnout souše a zůstane mrtvý les, bude nepřístupný. Stromy se začnou lámat a nekontrolovaně padat. To přeci v příměstských lesích nechceme.

Letos na začátku února napadlo hodně sněhu. Mohlo by se zdát, že z toho mají lesníci radost. Nadělal těžký sníh škody?
To jsou právě ty extrémy. V lese napadlo dvacet nebo třicet centimetrů sněhu. Mohlo by se zdát, že to není žádná velká starost a naopak z něj bude vláha. Ale byl to hodně mokrý sníh a nadělal nám velké škody zejména v mladých porostech. Rozlámalo to třicetileté a čtyřicetileté borové porosty, ohnulo to listnáče. Paradox je, že nejméně škod nadělal sníh na smrku. Takže smrk těžíme kvůli usychání kůrovci, ale dneska tu máme možná deset tisíc kubíků ostatních dřevin poškozených sněhem. Uvidíme, až sníh sleze, jestli se vršky narovnají. Budeme to řešit postupně.

Jak dlouho trvá obnova nějaké části lesa, která se musí vykácet?
V zásadě je průměrný věk lesa 100 let. Máme různé rostliny – některá dosahuje mýtného věku v 80 letech, některá ve 100 letech, jiná zase ve 120 letech. V současné době lesní zákon ukládá, že pokud vytěžím lesní plochu a vznikne holina, musím do dvou let plochu zalesnit. Máme i doporučené množství melioračních a zpevňujících dřevin. Druhá lhůta říká, že do sedmi let musím na vykácené ploše mít stromky, které jsou odrostlé buřeni a vykazují jasný přírůst. Dalších 90 let už se upravuje skladba lesa, aby ve 100 letech zbylo jen to nejkvalitnější, co dokáže těžbou zaplatit náklady za 100 let před tím. Lidé možná nevědí, že například u borovice nebo listnáčů se sází nějakých deset tisíc kusů sazeniček na hektar. V mýtném věku jich zbývá nějakých 600, zbytek se během těch 100 let odstraní. Pokud přijdou kalamity a porost se zničí například ve 40 letech, práce lesníků přijde vniveč.

Co čekáte od letošního roku?
Asi nemůžeme čekat nějakou výraznou změnu. Spousta porostů je poškozena suchem a kůrovcem, okraje lesa jsou otevřené a při každém vichru se stromy ohýbají a někdy i lámou. Spousta stromů je poškozena také sněhem. Myslím, že většinu roku se budeme zabývat kalamitní těžbou a prostor pro tvůrčí práci lesáka bude malý.

Rada města schválila, že do nájmu Lesů města Písku se převedou atraktivní rybníky U Vodáka. Jaké tam máte plány?
Jsou to čtyři rybníky, které jsou známé snad každému Písečákovi. Jsou to rybníky ve vlastnictví města, které byly před několika lety odbahněny a upraveny. Všechny je měli v pronájmu sportovní rybáři a chovali v nich většinou násadu rybek. Vedení města přišlo s myšlenkou udělat z této oblasti rekreační zónu s větší péčí o rybníky o okolí. Protože byly v rybnících násadové rybky, rybáři je každý rok lovili. Stávalo se, že v nich bylo celý rok vlivem přírodních podmínek málo vody. Z toho důvodu město přistoupilo ke změně nájemce a dá za úkol co možná nejvyšší stav vodní hladiny bez nároku na chov ryb. Uvažuje se možná o zřízení nějakého trvalého ohniště a třeba i WC.

Během minulého roku probíhala velká soutěž o příspěvek na úpravu studánek. Městská lesní studánka U Dobré vody skončila těsně druhá a na příspěvek nedosáhla. Nemrzí vás to?
Byla to anketa, kterou vypsala Agentura ochrany přírody a krajiny. My jsme se do toho přihlásili i kvůli prezentaci studánky. Možná, že jsme k anketě přistoupili laicky a mohli jsme udělat lepší propagaci, možná i ke studánce dát i větší výzvu pro lidi, kteří k ní chodí. Skončili jsme těsně druzí, žádnou korunu na opravu jsme nedostali. Ale voda je tam opravdu kvalitní, rozbory říkají, že je často i kojenecká. Návštěvnost studánky je enormní. O víkendech a odpoledních k ní chodí celá procesí lidí.